Včerejší zápas s Jets byl zápasem dvou pólů. Na jedné straně dlouhá herní převaha Edmontonu, na druhé závěrečný strach o výsledek a skřípění zubů. Hokej není pro slabé povahy…
V první třetině jsme viděli absolutní nadvládu Edmontonu a spoustu šancí a také perfektní defenzivu. V 6 minutě Oilers hráli minutu a půl dlouhé oslabení a za celou dobu pustili Jets jen k jediné střele. Defenziva fungovala na jedničku. Když přišla konečně i přesilovka pro Edmonton, byla zužitkována velmi rychle, když Hyman tečoval Barrieho dělovku.
Ve druhé třetině se hra vyrovnala, ale Edmonton byl tím, kdo dokázal opět skórovat a byl to Yamamoto, který nadvakrát překonal Hellebuycka. Důraz a také to, že to Yamamoto nevzdal, i když už byl v těžké pozici, to byl klíč k tomuto gólu společně s McDavidovou rychlostí, který celou akci rozjel. A chvilku poté už to bylo 3:0 po nenápadné akci Draisaitla, který jakoby nic vjel do pásma, objel branku a bekhendem pak naprosto přesně přihrál před branku McDavidovi, který zakončoval s lehkostí sobě vlastní. Tihle dva jsou prostě jako z jiné planety.
Ve třetí třetině to nejdřív vypadalo v klidu. Dokonce ještě ve 48 minutě jsme vedli 3:0 a dostali možnost čtyřminutové přesilovky. Jenže právě z ní jsme inkasovali, když Toninato vyhodil z vlastního pásma přes celé kluziště do jízdy synovi dočasného hlavního trenéra Jets Davea Lowryho Adamovi a ten překonal Koskinena. No, a když v 55 minutě snížil ostrostřelec Kyle Connor na 2:3, najednou nám bylo těsno. Závěr se nesl v duchu taktiky a zle bylo v 58 minutě, když jsme udělali chybu ve střídání a hráli v šesti. Ze závěrečného tlaku nakonec Jets nic nevytěžili, naopak Nurse ještě pečetil výhru gólem do prázdné branky, když vlastně jen vyhazoval puk z vlastního pásma. Uff, tohle nebylo nic pro slabé nátury…
- Velkou chybou bylo špatné střídání 2 minuty před koncem a to se prostě nesmí stávat, včera nás právě tohle mohlo stát výhru a to by byla velká škoda, protože vyhrát jsme si zasloužili.
- Mikko Koskinen nastoupil do zápasu po 16 dnech, když většinu strávil v izolaci kvůli covidu. Připsal si 22 úspěšných zásahů, a i když neměl vyloženě extra těžké zákroky, odchytal velmi dobrý zápas a zaslouží si pochvalu!
- Nejlepším hráčem zápasu byl vyhlášen Connor McDavid, který zaznamenal 1+2.
- Draisaitl si připsal jen jednu asistenci, ale budu se opakovat, když ocením jeho naprosto parádní práci na obou stranách kluziště. Že je Draisaitl vynikající střelec a tvůrce hry a jedním z nejlepších hráčů současnosti, o tom není pochyb, ale jakým způsobem pracuje v defenzivě, to před ním opravdu klobouk dolů!
- Tyson Barrie si připsal 2 asistence a kvalitní výkon, Brendan Perlini měl na začátku zápase velkou šanci a poté, co byl vyloučen si už téměř nezahrál a byl ze hry stažen. Ve čtvrté formaci tak zůstal pouze Benson, se kterým alternovali ostatní, nejčastěji Hyman s Draisaitlem.
- Edmonton vyhrál všech 5 zápasů pod trenérem Woodcroftem s 22 vstřelenými góly a pouze 5 inkasovanými.
Kapitán McDavid hodnotí své spoluhráče při závěrečném tlaku 6 na 4: “Získali o dva kluky navíc a myslím, že naši kluci odvedli úžasnou práci. Ceci se celý prodá a zablokuje střelu, což nikdy není jednoduché. Leo, Nuge a Hyms bojovali. Nursy samozřejmě jako vždy dělá to, co dělá a Meeks (Koskinen) stál v brance pevně.“ Odvedli dobrou práci. O Koskinenovi: “Vypadal a hrál opravdu dobře, byl velkým strůjcem našeho vítězství.“
Včera hrál i Bakersfield a odehrál zápas s farmou Calgary Stocktonem Heat. S těmi padnul 3:4 po nájezdech. V brance Condors byl opět Stuart Skinner, který nastoupil ke druhému zápasu za sebou po návratu z Edmontonu. Oba zápasy pro něj tedy skončily porážkou a celkem 7 obdržených gólů, přičemž poslední zápas za Edmonton znamenal pro Skinnera výhru a první vychytaný shutout v NHL v kariéře. Bakersfield je nyní v Pacifické divizi na čtvrtém místě, první je právě Stockton. V NHL je Edmonton na třetím místě Pacifické divize, Calgary je první.
Dnes se Edmonton na jeden zápas vrací domů a postaví se Minnesotě, která je jedním z lídrů Západu. Až do dnešního rána, kdy Calgary a St.Louis vyhráli své zápasy a dostali se před ně, byla Minnesota na druhém místě Západní konference. Minnesota měla parádní sérii, když od 7. ledna až do 15. Února vyhrála 11 zápasů ze 13. A jestli jim měla přijít nějaká krize, je to právě teď, protože Wild poslední 2 zápasy prohráli a co víc, v obou dostali naloženo po 6 gólech, nejdřív od Winnipegu, který svlažil Scheifele dokonce hattrickem a Wheeler 4 asistencemi a poté převčírem od Floridy, kde se rovněž hattrickem prezentoval Marchment. Že Florida je druhým nejlepším týmem NHL po Coloradu snad ale zdůrazňovat nemusím.
Minnesota bude určitě velmi těžkým soupeřem, a ač nechci snižovat kvality týmů, se kterými jsme doteď hráli, teď teprve přijdou těžké zkoušky, protože po dnešním zápase se Oilers přesouvají dna Floridu, kde se utkají s Tampou, Floridou a pak budou pokračovat do Caroliny atakdále. Souboje s těmito týmy teprve ukážou, jak na tom jsme s vyhlídkami do play off.
Minnesota vyhrála 4 poslední vzájemné zápasy s Edmontonem. Ten poslední byl již v této sezóně, kdy Oilers padli na domácím ledě 1:4. Jediný gól Edmontonu vstřelil Puljujarvi, který ale dnes k dispozici nebude. V tomto zápase chytal Koskinen.
Dnes bude ale akcím Wild čelit Mike Smith.
Zranění jsou stále ti samí – Russell, Keith, Turris a Puljujarvi.
Nejproduktivnějším hráčem Wild je Kirill Kaprizov s 61 body. Tento mladý Rus se s Minnesotou dlouho nemohl domluvit na smlouvě až nakonec podepsal pětiletý kontrakt s ročním příjmem 9 mil.dolarů, což je ještě o půl milionu více, než kolik má třeba Draisaitl. Ale na druhou stranu se nedá říci, že byse Kaprizov Minnesotě nevyplácel. Kaprizov v posledních 3 zápasech zaznamenal 7 bodů.
Edmonton po tomto zápase tedy vyráží na pětizápasový trip, Minnesota ho začíná právě dnes v Edmontonu a poté pokračuje své kanadské turné v Ottawě, Torontu a Calgary.
Zraněný je jen Dumba. Nick Bjugstad se dne spo zranění vrací zpět do sestavy Wild.
Po dvou prohrách, u kterých byl Cam Talbot dnes bude v brance Wild jeho náhradník Kaapo Kahkonen.
Z farmy byl do prvního týmu povolán obránce Calen Addison, naopak na farmu do Ioowa míří duo Dakota Mermis a Victor Rask. Druhé jméno je zajímavé. Rask byl kdysi považován za velký talent, jeho kariéra v Carolině ale postupně uvadala a moc se na tom nezměnilo ani po přestupu do Minnesoty a o Raska neprojevil zájem žádný z týmů ani na waiveru. Rask tedy bude dohrávat v AHL i s platem 4 mil.dolarů ročně. Po sezóně mu ale končí smlouva.
Na farmu do Iowy se vrátí i Eric Staal, který hrál v Minnesotě v letech 2016 – 2020, ale poté byl vyměněn. Letos s Minnesotou trénoval a ucházel se o alespoň základní smlouvu, v Minnesotě se ale nakonec rozhodli jinak a Staal nakonec podespal smlouvu s jejich farmou Iowa Wild. Na Olympiádě v Pekingu byl Staal kapitánem reprezentačního týmu Kanady, který po prohře 0:2 od Švédů ve čtvtfinále skončil. Staal na Olympiádě v 5 zápasech zaznamenal 1+3. Trochu smutný konec slavného hráče. Staal totiž platný rozhodně byl i v podleních sezónách. Kluby ale jdou spíše cestou příležitosti mladým hráčům a pro veterány mnohdy není místo.
Minnesotu čeká již za krátkou dobu, konkrétně 13. března slavnostní večer na počest klubové legendy Mikka Koiva, který zde odehrál 15 sezón, z toho 11 jako kapitán. Poté se Wild rozhodli mu již nenabídnout novou smlouvu a Koivu to zkusil ještě v Columbusu, kde to se 7 odehranými zápasy byla pro něj již jen labutí píseň a nakonec ukončil kariéru. V Minnesotě bude vyřazen jeho dres č.13 a Koivu se stane prvním hráčem v historii klubu, který bude takto poctěn.
Jeho o 9 let starší bratr Saku Koivu je rovněž v NHL legendou a byl zase dlouholetým kapitánem Montrealu a ve své době byl velmi slavným hráčem. Saku Koivu má doma dvě ceny – Bill Masterton Trophy a King Clancy Memorial Trophy, ale poctu vyřazení dresu nezažil a jeho méně slavný bratr to zažije. Ale Saku Koivu ale na druhou stranu hrál v Montrealu a tam by už pomalu s vyvěšenými dresy mohli obtočit celou arénu.
Wild před týdnem vyměnili kdysi populárního Andrewa “Hamburglara“ Hammonda do Montrealu za útočníka Brandona Baddocka, který má v NHL jediný start. Tento rodák z Vermilionu v Albertě ale mezi lety 2001 – 2016 hrával za Edmonton Oil Kings. Tato výměna ale byla spíše gestem Montrealu s nějakou výhodou do budoucna, jinak se na to nedá dívat. Montreal se dlouhodobě pere s tím, že jsou de facto bez kvalitních brankářů. Price se dává dohromady po návratu z léčebny a následném zranění, Allen je stále zraněn, Montembeault chytá i s pochroumanou rukou a údajně potřebuje operaci a mladý Primeau na NHL evidentně ještě není připravený a už vůbec ne v nejhorším týmu NHL, kde zápas co zápas dostává obrovské brankové příděly.
Hammond si za Wild nikdy nezachytal, i když byl na lavičce nesčetněkrát a vlastně tu byl už podruhé. Nejdříve v roce 2018, poté byl rok v Buffalu a pak zase v Minnesotě. V NHL naposledy chytal během play off v roce 2018 ještě v dresu Colorada. Zajímavé je, že Hammond měl špatná čísla pouze v jediné sezóně a to během sezóny 2016/17 a navíc to bylo jen 6 zápasů. Předtím i potom měl vždy dobrá čísla, přesto ale po odchodu z Colorada již v NHL šanci nedostal.
Proč to ale píšu. Protože mám Hammonda rád a fandím mu celou tu dobu a protože Montreal potvrdil jeho dnešní start proti Islanders! Po 4 letech…Good luck Hamburglar!
Dnešní zápas mezi Edmontonem a Minnesotou začíná ve 2:00 SEČ.
