Oilers si proti Buffalu zajistili čtvrté vítězné utkání v řadě a svým hokejem navíc fanoušky v Rogers Place řádně pobavili a nadchli. Přesně takhle by se proti papírově slabším celkům mělo hrát! Domácí měli od začátku utkání pod kontrolou, dávali hezké branky, vytvářeli si soustavný tlak, a kdyby své další obrovské šance proměnili, mohlo být skóre i mnohem vyšší. Každopádně dva body jsou doma a Olejáři si tak svým 34. vítězstvím v sezoně upevnili třetí postupovou příčku Pacifické divize. Svátek Svatého Patrika se tedy v Edmontonu vydařil.
Hlavními stavebními kameny vysokého vítězství byli dvoubodoví hráči Connor McDavid, Kailer Yamamoto, Zach Hyman, Cody Ceci a Tyson Barrie, spolu s jistým Mikem Smithem v brance. Ten z 28 střeleckých pokusů Sabres inkasoval pouze jednou. Veterán se do branky postavil poprvé od 5. března a připsal si tak první vítězné utkání v tomto měsíci.
Kailer Yamamoto vytvořil nový osobní rekord, když se mu podařilo skórovat již ve čtvrtém zápase v řadě. Rodák ze Spokane svým 27. kanadským bodem sezony navíc překonal své dosavadní kariérní maximum z ročníku 2019/20. Útok ve složení Yamamoto – McDavid – Kane šlape parádně, v posledních čtyřech utkáních posbírali jeho členové dohromady 19 kanadských bodů! Leon Draisaitl si připsal na své konto jubilejní 40. branku v sezoně. Němec v posledních čtyřech ročnících včetně toho letošního nastřílel v součtu magických 164 gólů.
Na straně Sabres byl jednoznačně nejvýraznější postavou brankář Craig Anderson, který i přes šest inkasovaných branek podal vynikající výkon. Blýskl se zejména ve druhé třetině, kdy famózním zákrokem betonem připravil o gól Zacha Hymana. Ostatně není se co divit, protože autor článku měl dnes vsazeno, že Oilers vyhrají a Hyman vsítí gól. Takže nejspíš také proto se to našemu střelci nepovedlo. Tímto se Zachovi na dálku omlouvám. Když se ještě vrátím k maskovaným mužům, tak v tomto utkání došlo k opravdu bizarnímu úkazu. Na straně Oilers Mike Smith, který oslaví již 22. března 40. narozeniny a na straně Sabres Craig Anderson, kterému bude v květnu dokonce 41 let. Celkem bylo tedy oběma brankářům téměř 81 let nebo chcete-li 29 515 dní. Klobouk dolů před oběma pány!
S herním projevem svého týmu byl po utkání velmi spokojený obránce Tyson Barrie: „Jo, myslím, že to bylo přesně ono. Hráli jsme dobře celých 60 minut. Po dvou třetinách jsme si uvědomili, že jsme do té doby předváděli docela solidní hru a chtěli jsme si v těch posledních 20 minutách dokázat, že hrajeme i za rozhodnutého stavu naplno.“ Stejný pohled zastával i útočník Zach Hyman a vrátil se i ke své obrovské šanci v průběhu druhé třetiny: „Myslím si, že jsme hráli skvěle na puku a díky tomu jsme si dokázali vytvořit spoustu šancí. Jo, jejich brankář mě okradl o gól, puk mi tam trošičku poskakoval.“ Torontský rodák se také už nemůže dočkat, až se do hry vrátí jeho spoluhráč Ryan Nugent – Hopkins: „Jsme nadšeni, že se brzy vrátí do hry. Řekl bych, že od té doby, co k nám přišel Kaner (Evander Kane), jsme ještě nehráli kompletní. Je hezké se k tomu pomalu blížit.“
A jak se Tyson Barrie dívá na skutečnost, že zápasy s papírově slabšími celky zrovna Edmontonu v poslední době příliš nevoněly? „Jo viděli jste, co se může stát minulou noc v zápase s Detroitem. Hrajete s týmy, kterým už vlastně o nic nejde. Hrají uvolněně, mají dobrou rychlost i spoustu šikovných mladých hráčů. Právě zápas s Detroitem byl pro nás dobrou lekcí v tomto směru. Poučili jsme se a hned proti Buffalu jsme měli možnost to otestovat.“
Zach Hyman navíc dodává, že i v těchto zápasech se hraje o důležité body: „Díky našemu postavení v tabulce pro nás musí být každý zápas sám o sobě velkou motivací. V žádném případě si nemůžeme říkat, že jsme už v bezpečné zóně. Naopak jsme v pozici, kdy nesmíme žádného soupeře brát na lehkou váhu. Dnes jsme zkrátka hráli stejně od začátku do konce a moc prostoru jsme jim nedarovali.“
Se zápasem byl pochopitelně spokojen i hlavní trenér Jay Woodcroft: „Myslím si, že jsme dnes dostali příspěvky od všech. Skvěle hrály všechny čtyři lajny, obranné páry i gólman. Oslabení, přesilovky, vše se už blížilo ke stavu, v jakém bychom to chtěli mít.“ Woodcroftovi se také velmi zamlouvá aktuální složení McDavidovy formace: “Connor vnáší důležitý prvek rychlosti a šikovnosti, navíc skvěle pracuje i ve vlastním obranném pásmu. V Yamim máme někoho, kdo vyhrává souboje a sbírá puky po celém kluzišti. Když se k tomu přidá velikost a zručnost Evandera Kanea, je z toho skvěle fungující řada.“
Trenér také přiznal, že měl na paměti to, co se stalo při vedení o tři branky proti Detroitu: „Úkolem kouče je upozornit na některé věci a poskytnout svému týmu poučení z různých situací. V zápase proti Detroitu naši hráči nakonec našli způsob, jak ten zápas vyhrát. Nebyli jsme dokonalí a musíme být první, kdo si to přizná. Řekl bych, že včera jsme řešili situace mnohem lépe a mluvili jsme o tom, co bychom chtěli dělat dál, když jsme se ocitli v podobné pozici. Z naší strany to byla opravdu vyzrálá hra. Hráli jsme tvrdě, hráli jsme rychle, dostávali jsme puky z obranného pásma. Co jsem říkal klukům na střídačce? Myslím, že mluvili hlavně hráči.“
Po dlouhé pauze se zpět do zápasového rytmu dostává také finský forvard Jesse Puljujärvi. „Jesse odehrál pár dobrých střídání. Je pro něj těžké dostat to velké tělo zpět do chodu. Během zápasu se cítil dobře a já jsem s jeho hrou spokojený,“ poznamenal k návratu svého svěřence Woodcroft. Dobře se po dlouhém zranění jevil také obránce Kris Russell. Byl jistý na puku, dostával se do střeleckých pozic a byl také jedním z důležitých faktorů výhry Oilers.
Utkání s Devils je pro Edmonton posledním před uzávěrkou přestupů. O různých spekulacích vás pravidelně informujeme na facebooku a twitteru, nicméně krátké shrnutí sem jistě patří. Mantrou pro trade deadline ve vazbě na Oilers je téměř každý rok brankář. Nejinak tomu bude i letos. I přes poslední dobré výkony Mikko Koskinena, i přesto, že Mike Smith odchytal perfektní partii s Buffalem – nemáme brankáře pro play off. Zkrátka nemáme, a pokud Ken Holland nikoho nepřivede, budu to považovat za velkou chybu. Osobně se nedomnívám, že se mu podaří získat někoho jako je Fleury nebo Hart (ano, i toto jméno létalo v posledních dnech éterem). Spíše bych svůj zrak směřoval na jména jako Blackwood, Driedger nebo Georgiev. V souvislosti s Oilers se dále skloňují útočníci Dominik Kubalík z Chicaga, Nick Paul z Ottawy nebo obránce Justin Braun z Philadelphie. Nechme se tedy překvapit, co starý lišák Holland do pondělních 20 hodin stačí vymyslet.
New Jersey jsou nyní na tripu po západní Kanadě. Zatím se v rámci tohoto zájezdu představili na ledě Vancouveru a Calgary, kde obě utkání prohráli shodně 3:6. „Samozřejmě to není výsledek, kterého chtěl náš tým dosáhnout,“ řekl po porážce s Flames brankář Devils Jon Gillies. „Mluvili jsme o tom ráno a myslím si, že jsme dnes večer předvedli v utkání spoustu dobrých věcí. Bohužel ani to proti týmu jako je Calgary na body nestačilo.“ Devils trénovali v pátek odpoledne v Downtown Community Areně v edmontonském komplexu Ice District, kde kvůli nemoci nebo zranění chyběla Ďáblům celá řada klíčových hráčů – Nathan Bastian, Jesper Bratt, Dougie Hamilton, Christián Jaroš, Tomáš Tatar a český útočník Pavel Zacha. Jeho jméno se v souvislosti s uzávěrkou přestupů skloňuje mimochodem také velmi často. Největší zájemci o jeho služby by údajně měli být ve Vancouveru a v Montrealu.
Oilers se s Devils v této sezoně již jednou utkali. Bylo to v silvestrovském utkání 31. prosince, v kterém Oilers ještě těsně před koncem vedli 5:4, aby následně padli 6:5 v nastaveném čase. Nicméně jinak se Olejářům v poslední době proti Ďáblům poměrně daří – z posledních 9 vzájemných duelů jich dokázali borci z Alberty hned 6 vyhrát a v normální hrací době odešli poražení pouze v jediném případě. Navázat na tuto pozitivní bilanci budou chtít jistě i v dnešním zápase, obzvlášť když Devils dokázali v letošní sezoně z 30 pokusů na stadionech soupeřů zvítězit pouze osmkrát a vykazují v této statistice vůbec nejhorší čísla z celé NHL.
Z tábora New Jersey bude mít dnes největší motivaci jednoznačně Jack Hughes, kterému chybí jediný kanadský bod k dosažení milníku v podobě 100 kanadských bodů v NHL. Bývalé jedničce draftu se nyní poměrně daří, v posledních 28 zápasech nasbíral 39 bodů (1,39 bodu na zápas). Proti Oilers zatím v kariéře získal 3 kanadské body a shodou okolností jsou všechny ze zmíněného posledního vzájemného zápasu z konce roku 2021.
Dnešní zápas se odehraje v poněkud netradičním odpoledním čase (20 hodin SEČ), což je pro našince perfektní zprávou. Pro zajímavost – Oilers už podobně časově posunutých zápasů letos odehráli 6 s bilancí 3-1-2.
O absencích byla částečně řeč již výše, doplním tedy, že v řadách Edmontonu jsou na marodce už pouze Kyle Turris a Ryan Nugent – Hopkins. New Jersey mají kromě sporných absentérů z pátečního tréninku mimo sestavu Janne Kuokkanena, MacKanzie Blackwooda, Jonathana Berninera, Tyce Thompsona, Mile Wooda a Jamieho Umbacha. O startujících brankářích zatím rozhodnuto nebylo. V brance Edmontonu se nicméně dá očekávat znovu Mike Smith.
Na závěr mého preview vás pozvu zpátky v čase a to rovnou do zlatých osmdesátých let. Sice jsem již o této příhodě v jednom ze svých dávných článků psal, ale proč si jí nezopakovat. Zase tak často s Devils nehrajeme, a když je nyní možnost. Věřte, že kdysi patřila utkání mezi New Jersey a Edmontonem mezi velmi vyhrocené souboje. Bylo to začátkem 80. let, kdy Devils působili v NHL teprve druhou sezonu a vlastně ještě tak trochu doznívala jejich transformace z původních Colorado Rockies. 19. listopadu 1983 zavítali hokejisté New Jersey na led rozjetých Oilers, kteří v té době patřili k ofenzivním přízrakům celé ligy.
Ďáblové toho večera schytali v tehdejším Northlands Coliseu výprask 13:4! Wayne Gretzky si připsal do statistik 8 kanadských bodů, Jarri Kurri nasázel za záda nešťastných gólmanů Chica Reshe a Rona lowa 5 gólů. Naftaři si na ledě dělali s nešťastným sokem doslova, co chtěli a některé pasáže utkání by se daly popsat jako skutečná hra kočky s myší. Bohužel Wayne Gretzky v jednom z pozápasových rozhovorů pro deník Edmonton Sun myšlenku o myši poněkud rozvinul a označil svého soupeře za „Organizaci Micky Mouse“. Gretzky tehdy řekl: „Ti kluci kuchají led jako Mickey Mouse, měli by začít získávat nějaké lepší hráče, tohle je ničení hokeje“. Dostali se do bodu, kdy už to nebylo ani vtipné, je mi zatraceně líto Chico Reshe a Rona Lowa“.
Jakmile byl rozhovor otištěn, způsobil bouři nevole v celém tehdejším hokejovém světě. Gretzky během své nablýskané kariéry neudělal příliš špatných kroků, tenhle však mezi ně rozhodně patřil. Nejlepší hokejista všech dob tenkrát marně vysvětloval, že se chtěl pouze zastat svého velkého přítele Rona Lowa a že díky tomu řekl něco, co by za normálních okolností nikdy nevyslovil.
Celá Mickeyho kauza měla dohru 15. ledna 1984, když Oilers zavítali na domácí stadion Devils. Spousta fanoušků se na utkání vybavila svetry a tričky s Mickey Mousem a se spoustou transparentů, jejichž prostřednictvím dávali Gretzkymu co proto. Asi nejvtipněji celou záležitost glosoval hráč Devils Phil Russell (bývalý hokejista juniorských Oil Kings) a velice tím odlehčil zbytečně dusnou atmosféru, která mezi oběma kluby do té doby panovala. Russell, který po vysoké porážce svých barev v Edmontonu sám označil výkon Devils jako „nejtrapnější hru, do které byl kdy zapojen“ před odvetou sdělil světu: „My jsme se od posledního zápasu s Oilers velmi zlepšili, tvrdě jsme pracovali a pokud jsme tehdy svou hrou připomínali soubor Micky Mouse, tak nyní budeme hrát minimálně jako Kačer Donald“. Jeho Devils opravdu podali mnohem lepší a soustředěnější výkon, přičemž Naftařům ve vyrovnaném utkání nakonec podlehli „pouze“ 4:5. Gretzky si do statistik připsal tři kanadské body…
