Play off je tady a nyní je na čase zúročit to, na co se dřelo celou základní část. Letošní sezóna byla turbulentní, protože situace se měnila jako na bojišti. Nejdřív to vypadalo celkem dobře, pak ale přišel velký útlum, chaos, tým byl rozháraný a vypadalo to na všechno možné, jen ne na play off.
Ať si říká kdo chce co chce, všechna čest Kenovi Hollandovi, který odhodil své ego a staré zvyklosti a poprvé ve své dlouhé kariéře v NHL vyměnil uprostřed sezóny trenéra. A právě toto byl poté hlavní impuls k tomu, aby se z prakticky odepsaného týmu stal jeden z lídrů ligy a našlápnuto k nějakému slušnému výsledku určitě je, ale všechno postupně a krok po kroku. Před námi je souboj s Los Angeles.
Play off letos vypadá dost nabušeně. Colorado je suverénním lídrem většinu sezóny, Minnesota hraje možná svoji nejlepší sezónu vůbec, protože Wild ke své tradiční pevné defenzivě letos přidali i výrazné zlepšení v ofenzivě a základní část nakonec končili jako jeden z nejlépe skórujících týmů ligy. St.Louis před 3 lety vyhráli svůj první Stanley Cup a pak dvakrát vypadli v prvním kole, ale tým drží pohromadě, a i letos hráli velmi dobře, a hlavně ke konci ročníku byli postrachem ligy. Náš hlavní rival Calgary má letos rovněž našlápnuto k sezóně, kterou v Calgary dlouho nepamatují a v Pacifické divizi byli velmi suverénní. Nashville s Dallasem postupovali do play off z divokých karet, a tak zbývá ještě Los Angeles, které se jeví asi nejlépe.
Jak jste již možná někteří četli před týdnem v Preview s Pittsburghem, o poslední sérii mezi Los Angeles a Edmontonem jsem se tam již zmiňoval, alespoň ve zkratce tedy znovu připomenu, pro ty, kdo nečetl, ale i ostatní. Takže, LA s Edmontonem se spolu ve vyřazovacích bojích nestřetli hodně dlouho, dokonce 30 let! V sezóně 1991/92 byl Edmonton na pomezí postupné obměny kádru, protože tehdejší majitel Peter Pocklington s prezidentem a gen.manažerem klubu Glenem Satherem ve zlatém jádru, které vyhrálo 5 Stanley Cupů v 90 letech již neviděli perspektivu a hráčů se postupně zbavovali.
V roce 1988 odešel Gretzky, ale Edmonton i bez něj dokázal v roce 1990 vyhrát Stanley Cup a zavřít pusy pochybovačům, kteří tvrdili, že tým bez Gretzkyho bude jalový. Gretzkyho dvojče Jari Kurri byl další, kdo po zisku posledního Stanley Cupu vyklidil pole a stěhoval se právě do Los Angeles. O rok později v roce 1991 pak skončil Mark Messier, který se hádal se Satherem již tak, že situace byla pro obě strany neúnosná. Spolu s ním odešli i Charlie Huddy (za Gretzkym a Kurrim do LA), dále Steve Smith, Glenn Anderson a Grant Fuhr.
No a pak play off 1992. Edmonton přitom stále svištěl. Vyhrál divizi, a i cesta play off vypadala slibně. Série mezi Los Angeles a Edmontonem skončila 4:2 pro Oilers, i když jejich bývalí hráči zlobili. Hlavně pak Paul Coffey, který sem byl krátce před uzávěrkou vyměněn z Pittsburghu, se kterým rok předtím vyhrál Stanley Cup. Pens nakonec vyhráli i tento ročník, ale to už bez Coffeyho. Paul Coffey byl v sérii s Edmontonem vůbec nejlepším střelcem Kings se 4 góly. V této sérii se v dresu LA postavila Edmontonu slušná ex-edmontonská enkláva, kromě Coffeyho ještě Gretzky, Kurri, Huddy a McSorley.
Edmonton dále čekal Vancouver, který se rovněž poroučel po prohře 2:4, ale poté Oilers narazili, když jim ve finále konference vystavilo stopku Chicago. 0:4 a konec. Po sezóně se s Edmontonem rozloučil i kapitán týmu Kevin Lowe a ze starého jádra už v týmu zůstalo jen duo MacTavish s Tikkanenem, aby i oni pomalu rozehráli svoji labutí píseň, než se za pár let poroučeli i oni. Edmonton hrál v play off od své inaugurace do NHL v roce 1979 až do této sezóny 1992 a poté vyklidil pozice, a to až do roku 1996, kdy se Oilers zase začínali celkem pravidelně kvalifikovat do play off, ale úspěchy už z toho žádné nebyly a s výjimkou sezóny 2005/06 a spanilé jízdy až do finále Stanley Cupu (prohra s Carolinou) jsme se už žádné výraznější cesty play off nedočkali a dosud čekáme. Tak co letos, může být Los Angeles, které bylo přesně před 30 lety u toho, když Edmonton vyklízel pozice svědkem i toho, jak se Edmonton zvedá z prachu?
V poslední sérii play off mezi Los Angeles a Edmontonem byli i tři rodilí Edmontoňáci, brankář Kelly Hrudey, který proti Edmontonu odchytal všechny minuty, dále obránce Brian Benning, otec obránce Matta Benninga, který za Edmonton nastupoval ještě nedávno a nyní hrajícího za Nashville a ještě další obránce Darryl Sydor. Dále dva zástupci z Československa, oba na straně Edmontonu a sice Petr Klíma s Josefem Beránkem (v základní části si 2 zápasy zahrál i Martin Ručinský). I po 30 letech jsou v obou týmech stále pamětníci, kteří pamatují toto poslední vzájemné střetnutí. Za Edmonton tehdy hráli obránci Kevin Lowe, nyní viceprezident společnosti Oilers Entertainment Group, Dave Manson, nyní asistent trenéra Woodcrofta a brankář Bill Ranford. A v dresu Kings Luc Robitaille, nyní prezident Los Angeles Kings. Ranford bude na dnes na druhé straně barikády jako trenér brankářů Kings.
Úplně nová série bude rovněž nabitá testosteronem, protože se na lavičkách svých týmů představí kdysi nerozlučné duo McLellan – Woodcroft, které spolu táhlo káru nejdříve v Detroitu jako duo asistentů trenéra Babcocka a poté v San Jose a Edmontonu coby McLellan – hlavní trenér a Woodcroft – jeho asistent. Takto fungovali mezi lety 2008 – 2018, kdy se Woodcroft trhnul a byl jmenován novým hlavním trenérem Bakersfieldu, zatímco McLellan pokračoval v Edmontonu bez něj, aby byl už po 20 zápasech nové sezóny z Edmontonu vyhozen a nahrazen Kenem Hitchcockem. Jay Woodcroft se McLellanovi tedy nyní postaví v pozici hlavního trenéra Edmontonu a bratrovražedný souboj může začít.
Na přicházející play off se trenér Jay Woodcroft, pro kterého to dnes bude premiéra coby hlavního trenéra v NHL velmi těší: “Určitě jsem nadšený, protože náš tým si zasloužil právo být první zápas série play off domácím týmem. Zúčastnil jsem se již mnoha zápasů play off NHL i AHL a zažil jsem několik dobrých jízd. Teď je to ale poprvé, co jsem v této situaci hlavním trenérem, ale cítím se být na to velmi připraven.“ Tato příležitost prý začala jeho rozhodnutím, které učinil ve 30 letech coby videokouč Detroitu. Tehdy se Woodcroft rozhodl opustit Detroit a postavit se po bok Todda McLellana na lavičku San Jose jako jeho asistent. Tento krok Woodcroft považuje za hlavní faktor jeho vzestupu na pozici šéfa lavičky. Woodcroft dostal otázku, zda by byl hlavním trenérem NHL, kdyby tehdy zůstal v Detroitu: “Pravděpodobně ne. V ten moment jsem se musel rozhodnout jakou cestou se v hokejovém světě vydat. V srdci jsem věděl, že jsem trenér. Ta příležitost se mi naskytla a nebyla to snadná volba. Detroit právě vyhrál Stanley Cup a bylo těžké takovou organizaci opustit. Todd se mnou riskoval, ale také já jsem riskoval kvůli němu, když jsem mu svěřil svůj vývoj. On se mi odvděčil příležitostmi, které mi dal.“ No, co dál dodat, asi nic…
Jay Woodcroft bude mít k dispozici kompletní kádr, včetně Darnella Nurseho, který kvůli zranění v dolní části těla vynechal poslední 4 zápasy základní části, ale ke konci prý šlo už hlavně o to, aby byl připraven na play off. Nurse je tedy zpět a na tréninku se opět spároval se svým tradičním parťákem Codym Cecim. V pořádku jsou i všichni ostatní a kádr je komplet k dispozici. Nurse se zúčastnil tiskovky a na zítřek se těší: “Klukům, kteří tu ještě nehráli, to přinese spoustu života. Atmosféra je tady bezkonkurenční, opravdu se na to moc těším.“
Z Bakersfieldu byl opět povolán Philip Broberg, který bude k dispozici jako osmý obránce. Ještě není jisté, jestli Woodcroft již pro první zápas vytáhne variantu 11-7, ale vypadá to tak. Podle tréninku by tedy sestava pro první zápas vypadala takto:
Kane – McDavid – Puljujarvi
Hyman – Draisaitl – Yamamoto
Foegele – Nugent-Hopkins – Ryan
McLeod – Kassian
Nurse – Ceci
Keith – Bouchard
Russell – Barrie
Kulak
Broberg by tedy zůstal mimo, stejně jako útočníci Brassard, Shore a Archibald.
V brance dnes nastoupí Mike Smith, který drží sérii 9 výher za sebou a který celý duben ani jednou neprohrál! Delší sérii výher v Edmontonu drží už jen Grant Fuhr ze sezóny 1985/86. Tehdy Fuhr vyhrál desetkrát za sebou. Smithovi tak nyní schází už jen jedna výhra k dorovnání tohoto milníku. Mimochodem znalci jistě vědí, že Smith má Fuhra na své druhé brankářské masce, se kterou občas chytá. Smith dále devítizápasovou sérií vyrovnal nejdelší sérii v NHL u brankáře staršího 40 let. Stejně je na tom nyní Jacques Plante ze sezóny 1970/71 v dresu Toronta. Mimochodem víte, kde legendární Plante končil svoji profesionální kariéru? Bylo to v sezóně 1974/75 v dresu Edmontonu Oilers, tehdy ale hrající konkurenční WHA.
Co se týče tohoto milníku v organizaci Oilers, tak Smith nyní se svojí sérií vyrovnal Andyho Mooga (9 – 1982/83) a Tommyho Sala (9 – 2000/01) a před sebou má tedy jen Fuhra.
Edmonton Oilers zase doma v Rogers Place neprohráli již patnáctkrát za sebou!!!
Z farmy byl povolán brankář Olivier Rodrigue, který bude v Edmontonu na trénincích plnit roli trojky, zatímco Stuart Skinner bude plnit roli jedničky Bakersfieldu pro play off. Záda mu bude krýt duo Konovalov – Fanti.
Bakersfield dohrál sezónu převčírem a posledním zápasem byla výhra 3:1 nad farmou Calgary Stocktonem. Ten celkem v klidu vyhrál svoji Pacifickou divizi s 97 body, Bakersfield skončil na 4. místě s 84 body. Bakersfield začíná play off zítra a utká se s týmem Abbotsford Canucks, farmou Vancouveru.
Connor McDavid vyhrál kanadské bodování sezóny 2021/22 a vyhrál svoji čtvrtou Art Ross Trophy. McDavid se stal se čtyřmi triumfy této trofeje sedmým hráčem v historii, kdo to dokázal po Gretzkym (10 vítězství), Lemieuxovi (6), Howem (6), Philu Espositovi (5), Jágrovi (5) a Mikitovi (4). McDavid nakonec druhému Huberdeauovi se 123 body nadělil 8 bodů, třetí skončil Gaudreau rovněž se 115 body a čtvrtý Draisaitl se 110 body. Draisaitl nakonec skončil na druhém místě mezi střelci s 55 góly za prvním Matthewem s 60 góly. Huberdeau byl s 85 asistencemi nejlepším nahrávačem, McDavid jich měl 79. Mikko Koskinen skončil na 15. místě mezi brankáři s nejvíc výhrami, Koskinen si jich připsal 27.
McDavid se 123 body prožil svoji dosud nejlepší sezónu v kariéře. Za posledních 22 let pouze 6 hráčů dokázalo překonat hranici 120 bodů a byli to hned dvakrát Jaromír Jágr (2001 a 2006) a dále Joe Thornton (2006), Sidney Crosby (2007) a Nikita Kučerov (2019). Co se týče organizace Oilers, tak McDavid je prvním hráčem, který kdy zaznamenal 123 bodů od sezóny 1989/90, kdy 129 bodů zaznamenal Mark Messier.
Connor McDavid se ohlíží zpět za neúspěšnými play off uplynulých let: “Ve všech našich zkušenostech z play off jsme se poučili. Nyní je čas na to, těchto lekcí využít. V týmu panuje klid. Míra naší víry je vysoká tím, jak uplynulo posledních pár měsíců. Vyškrábali jsme se nejen do play off, ale i začínáme doma.“
Jo a Kris Russell dnes slaví 35 narozeniny, jak to lépe oslavit než výhrou?
Kings tedy z týmů, které jsme mohli dostat vypadají nejschůdněji, ale pozor, budou se chtít po nějaké době zase jednou předvést, protože poslední 3 roky jim byla brána play off zavřená. V letech 2012 a 2014 Kings vyhráli své dva Stanley Cupy a v obou případech to bylo po sezónách, kdy v základní části nedominovali. Dokázali se ale vždy nahecovat právě na play off a jsou z toho dva Stanley Cupy a v současném kádru je ještě čtveřice, která má na pažbě oba zářezy a sice Kopitar, Brown, Doughty a Quick.
Dustin Brown byl kapitánem týmu u obou Stanley Cupů a je v týmu stále, ale tentokrát to bude již naposledy, protože Brown se po této sezóně s profesionální kariérou loučí. Brown nastupuje v NHL od roku 2003 a nikdy nehrál za jiný klub. Mezi lety 2008 – 2016 byl kapitánem týmu, ale poté byl překvapivě z této pozice sesazen, poté byl 2 roky obyčejným pěšákem a poslední 4 roky je alespoň zástupcem současného kapitána Anže Kopitara.
Drew Doughty letos oslavil 1000 zápas v NHL, ale začátkem března utrpěl zlomeninu zápěstí a sezóna pro něj skončila. Pro patriota jako je Doughty smůla a pro klub také, protože absence takového beka je hodně znát. Nám to samozřejmě až tak vadit nebude…
Jonathan Quick loni přišel o pozici jedničky, kterou mu uzmul mladý Cal Petersen, který měl původně navrch i letos. Petersenovi se letošní sezóna ale vůbec nepovedla a Quick si svoji pozici opět vybudoval zpět a nyní je opět on jedničkou. Anže Kopitar je 5 sezón za sebou nejproduktivnějším hráčem týmu a jasným lídrem, ale letos byl hodně vidět i Adrian Kempe, který je v LA již 6 let a 16 gólů bylo jeho maximem, letos ale dokázal vstřelit hned 35 gólů a Kempe byl také zástupcem LA na letošní All Star Game, takže také na něj pozor!
Viktor Arvidsson vynechal poslední zápas i trénink kvůli osobním důvodům a jeho start je i nadále nejistý. Zraněný je kromě Doughtyho ještě Sean Walker, který má rovněž již po sezóně.
Jak vypadá letošní bilance Edmontonu a Los Angeles? Dobře. Edmonton vyhrál třikrát, Los Angeles jednou. McDavid skóroval ve všech třech vyhraných zápasech. Z posledních 10 zápasů vyhrál Edmonton sedmkrát.
Jo a ještě něco. Kanada má letos jako želízka v ohni tři týmy – Edmonton, Calgary a Toronto. Pojďme ten prapor pozdvihnout!!!
Dnešní zápas se hraje v Rogers Place v Edmontonu a začíná ve 4:00 SEČ.
