Sezónu 2021/22 Oilers končili jako účastník finále konference, což se za posledních 30 let stalo pouze v roce 2006, kdy postoupili až do finále Stanley Cupu a předtím naposledy v roce 1992 a to ještě se spoustou legend v sestavě. Takže ať si říká kdo chce co chce, tato sezóna byla velmi úspěšná, tečka.
Samozřejmě tak jako vždy, hejtů je na hlavu Oilers na sociálních sítích víc než dost, ale v drtivé většině jde o „cizí“ lidi, kterým Oilers léta svými neúspěchy přihrávají na smeč. A proč je právě Edmonton jedním z nejvysmívanějších týmů z celé NHL? Proč se tolik nesmějí ani třeba Arizoně? A mají snad v Arizoně dva nejlepší hráče světa? Tohle téma je hodně citlivé a nebýt letošní sezóny, nevím nevím jak by nadále vypadalo sebevědomí McDavida a dalších, kteří mají neúspěchu již plné zuby. Letos ale bylo vidět, jak cesta Edmontonu všechny bavila. Hráči byli v laufu, protože to většina z nich ještě nikdy nezažila, fanoušci byli v laufu, protože jak jsem už psal výše, od roku 1992 se nějaká delší cesta play off stala teprve podruhé. Z těch, kteří v té době byli mladí, jsou nyní už lidé ve středních letech a z těch jsou zase důchodci a my, co jsme ještě relativně mladí teď, tak to pamatujeme jen z jediné sezóny.
Takže samozřejmě tato sezóna byl lauf a já našim chlapcům smekám svůj proděravěný slamák a děkuji jim za skvělou zábavu, za adrenalin a za to, že jsme zase jednou světu ukázali, že se s námi musí počítat! Vypadnout s Coloradem jen krůček před finále Stanley Cupu totiž není ostuda.
Ale velký podíl na této parádní cestě má samozřejmě i realizační tým a vedení klubu, v čele s Kenem Hollandem.
Ano, s Kenem Hollandem. Tenhle chlápek to nemá jednoduché, padá na něj kritika ze všech stran a i já si velmi často přihodím, jak jinak, píšeme o hokeji a ne o dětském táboře. Holland udělal spoustu dobrých kroků a udělal i chyby, ale když mu to sečtu, tak jeho rozhodnutí vidím stále spíše v pozitivních hodnotách. Pojďme si tedy ty nejdůležitější věci v této sezóně projít.
Ken Holland má za sebou tři sezóny v roli generálního manažera a prezidenta hokejových operací v Edmontonu. Ve všech třech sezónách Edmonton postoupil do play off. Loni i předloni se hrály vinou covidu zkrácené sezóny, ve kterých Edmonton sice do play off postoupil, ale poté vždy vypadl v prvním kole a to vždy, když byl jasným favoritem. Nejdříve se tedy hrálo s Chicagem a poté s Winnipegem. Tyto sezóny ale byly covidem poznamenány opravdu hodně, často se nehrálo, pořád v sestavě chyběli nějací hráči, stále se odkládaly zápasy a byla to spíše fraška. Předloni se dokonce play off hrálo až po dlouhých pěti měsících, což bylo úplně zcestné! V březnu tedy Edmonton v základní části kraloval a v srpnu to měl potvrdit. Tohle play off jsem kdysi sám bojkotoval, protože to byla prostě komedie a dodnes ho neberu vážně, pouze to uvádím jako fakt.
O rok později jsme celou sezónu zase hráli pouze s kanadskými týmy v jakési uzavřené bublině. Ale také jsme to zvládli dobře, ale pak přišlo play off a najednou všem došel dech a to hlavně jak do té doby skvělým Draisaitlovi s McDavidem, tak i tehdy vynikajícímu Smithovi. Pak přišla letošní sezóna a Ken Holland si evidentně řekl, že je potřeba něco změnit (naprosto správně) a již během letního otevření trhu udělal několik velmi zajímavých a zásadních kroků. A jeden neudělal… A tím také začnu.
Ale nejdříve fakta a pak se na všechny kroky, posty a hráče podíváme detailněji.
Takže, Holland už tentokrát prostě MUSEL přivézt gólmana. Po rozčarování z předešlých sezón už to prostě bylo nevyhnutelné, nicméně ani tentokrát se to nepovedlo. Holland se evidentně gólmana snažil velmi přivést a to na co nejdelší dobu a snahu měl. Vyhlédnutí brankáři ale podepisovali jinde, až de facto nezbyl žádný a tak Holland sáhl poměrně k nečekanému kroku a znovu podepsal Mikea Smithe, který měl původně končit kariéru. A to hned na dva další roky! Mikko Koskinen měl před sebou poslední rok smlouvy a tak bylo rozhodnuto, že to další rok potáhneme s těmito dvěma veterány.
V poli Holland udělal lepší kroky. Nejdříve podepsal dlouholetý kontrakt s Nugentem-Hopkinsem, prakticky za hubičku. Tady byl hlavně velmi pozitivní přístup samotného hráče, který by jinde dostal mnohem větší peníze, ale RNH chtěl zůstat v Edmontonu a šel se svojí cenou opravdu hodně dolů. Nicméně skvělý tah. Pak Holland přišel o obránce Adama Larssona, kterého neochránil během rozšiřovacího draftu a Larsson se tak musel pakovat do nového klubu do Seattlu. Ztrátu Larssona mu ale nevyčítám, já tedy opravdu ne! Během klasického draftu se pak očekávalo, že Oilers vzhledem k neutěšené brankářské situace sáhnou po talentovaném brankáři Jesperovi Wallstedtovi. Jenže toho nám o dvě kola předtím vyfoukla Minnesota a Holland tak ukázal na Xaviera Bourgalta. To se ale nakonec jeví jako velmi dobrý tah, protože Bourgalt zažil velmi povedený rok v juniorské QMJHL, kde se svým týmem Shawinigan Cataractes vyhrál soutěž a Bourgalt skončil s 22 body v 16 zápasech na čtvrtém místě bodování play off.
Obrana Edmontonu byla nakonec provětrána opravdu řádně. Návrat Oscara Klefboma se o další rok zase prodloužil, Larsson byl tedy pryč a Hollandovi došla trpělivost se „stále perspektivními“ obránci Jonesem a Bearem, kteří už v Edmontonu šance sice dostávali, ale že by to bylo nějak oslnivé, to tedy ne. Caleb Jones se tedy pakoval za svým slavnějším bratrem Sethem do Chicaga. Hlavní postavou tohoto trejdu bylo ale jiné jméno, a sice velezkušený veterán Duncan Keith. Ten putoval opačným směrem a v Edmontonu chtěl ještě chytit druhý dech a natáhnout si kariéru.
Ethan Bear nedostál očekávání a odehrál velmi vlažnou loňskou sezónu a byl vyměněn do Caroliny za útočníka Warrena Foegeleho. I toto vypadalo na celkem dobrý trejd. Holland poté přivedl zkušeného obránce Codyho Ceciho a prodloužil smlouvu s Tysonem Barriem. Obrana vypadala na papíře dobře. Posilovalo se i vepředu a hlavní posilou se stal dlouho očekávaný Zach Hyman, po němž Holland opravdu hodně toužil. Do třetí formace dále přišel Derek Ryan. No a pak byla na stole věc s podpisem smlouvy Darnella Nurseho. Ten nakonec vyfasoval obrovský kontrakt na 9,25 mil.dolarů až do roku 2030. Úplně na poslední chvíli pak ještě Holland podepsal jednoletý kontrakt s Yamamotem a nakonec ještě vykoupil ze smlouvy Jamese Neala a vytvořil si místo pod platovým stropem.
V lednu pak Holland velmi odvážně podepsal smlouvu s Evanderem Kanem, který už zase mohl po vleklých problémech nastoupit v lize. A vůbec nejlepším krokem byl jeho vůbec první vyhazov trenéra v dosavadní bafuňářské kariéře, který proběhl v únoru. Tento krok obvzlášť oceňuji, protože Holland se jako starý pes vzdal svých starých kousků a odhodil ego ve prospěch týmu a za to mu tleskám zpětně i nyní. Tento tah se navíc ukázal jako vůbec nejlepší, protože vyšichlého Tippetta, který měl údajně problémy i v kabině nahradil progresivní mladý kouč Bakersfieldu Jay Woodcroft, který ale v organizaci Oilers působí již od roku 2015. Společně s Tippettem odešel i trenér Jim Playfair a naopak s Woodcroftem nastoupil Dave Manson. Od té doby byl z Edmontonu úplně jiný tým.
Edmonton se pod novým trenérem postupně dokázal probojovat mezi elitu ligy a Holland mohl začít zbrojit i na play off, které již bylo nevyhnutelné. Holland se na jaře zbavil dalšího z „perspektivních“ mladíků Lagessona výměnou za Bretta Kulaka, který měl zpevnit defenzivu před blížícím se play off. V ten samý den pak přivedl i veterána Dericka Brassarda. Toliko jsou fakta a teď se podívejme na hráče detailněji.
Začneme tedy v brankovišti. Celá sezóna byla v brance rozháraná, tým byl prakticky po celou dobu bez jedničky a nikdy se nevědělo, kdo vlastně nastoupí a kdo bude v jakém rozpoložení. Až na play off bylo jasné, že bude chytat Smith, ale střídavě bylo jasno a střídavě oblačno a s ním v brance na Stanley Cup prostě dosáhnout nemůžeme. Brankářský post tedy Hollandem dobře vyřešen nebyl. Otázkou ale je, jestli s tím mohl dělat něco víc, třeba jestli při vyjednávání mohl být agresivnější. Hráčům se totiž do Edmontonu všeobecně příliš nechce a je opravdu otázkou, nakolik z toho vinit právě Hollanda. Takže shrnutí – s lepším gólmanem bychom podle mne hráli o Stanley Cup ještě teď, protože jistota koření hlavně v brance a od toho se vše odvíjí. Nejsem si tedy jist, jak velký je Hollandův podíl, protože možná prostě už nemohl nic více dělat, ale jako generální manažer za neobsazení brankoviště nese on hlavní odpovědnost a lidi důvody v podstatě nezajímají, důležitá jsou fakta. A fakta jsou taková, že v brankovišti jsme letos selhali a tak tedy selhal i Holland a to v podstatě v tom největším úkolu, co před sezónou měl.
Mike Smith na začátku sezóny odchytal pouhé 3 zápasy a pak byl vinou zranění a údajně i nějakých s tím spojených psychických problémů mimo hru 70 dní, než opět nastoupil do zápasu. Pk odchytal další 3 zápasy a zase víc než měsíční absence a poté ještě několik menších. V ZČ tak odchytal pouhých 28 zápasů. V play off byl poté pasován do pozice jedničky, kterou jakž takž zvládl, ale nevyvaroval se několika hrubých chyb spojených hlavně s jeho riskantní rozehrávkou, ale postupně byl čím dál více nejistý i v samotném brankovišti a jsem si jistý, že kdybychom měli v brance lepšího brankáře, série s Coloradem by se ještě teď hrála.
Kvůli Smithovým zraněním byl v sezóně přitom jedničkou de facto Mikko Koskinen, i když chytal spíš proto, že prostě nebylo zbytí. Koskinen odchytal 45 zápasů a v sezóně měl několik opravdu fantastických zápasů, kdy chytil i nemožné, ale to se o něm ví, že to dokáže. Ale dokáže to pouze tehdy, když má dostatek času mezi zápasy a netíží ho tíha zodpovědnosti. A to bylo při absenci Smithe potřeba. Co ale s takovým brankářem? Nic. Koskinen většinou podával mdlé výkony a nakonec měl ještě horší čísla než loni. Koskinen pondělním dnem již není hráčem Oilers, protože nově podepsal dvouletou smlouvu ve švýcarském HC Lugano. I přesto, že nenaplnil očekávání, která jsme do něj vkládali, měl i spoustu skvělých momentů a jednou Oiler, navždy Oiler! Takže Mikko, díky!!!
Stuart Skinner coby trojka odchytal 13 zápasů a bylo to jak kdy. Většinu zápasů zvládl dobře, ale i on měl evidentně na čem zapracovat. V Bakersfieldu ale dochytal sezónu s úspěšností zásahů .920% a má ještě platný kontrakt a příští sezónu šanci již určitě dostane, výhodou bude i to, že u kormidla Edmontonu je Jay Woodcroft, který si Skinnera v Bakersfieldu dlouho piplal a zná ho.
A teď co. Edmonton má pod smlouvou na příští sezónu Smithe, Skinnera, Rodriguea a Fantiho. V rámci vývoje by už bylo fajn, aby se Skinner stal řádnou dvojkou Edmontonu a Rodrigue novou jedničkou Bakersfieldu. Smith je v současné hierarchii už jaksi navíc. Ale evidentně se to vyřeší ještě dřív, než jsme si původně mysleli.
V sobotu totiž vyšla na svět zpráva, že Ken Holland požádal Mikea Smithe a Duncana Keitha, aby se co nejdříve, ale určitě do 1. července vyjádřili, jestli budou i nadále pokračovat ve svých kariérách nebo skončí. Toto řešení vypadá trochu necitlivě, ale jde o čistě pragmatické řešení a v případě situace Edmontonu se to dá pochopit. Jediné, co je na tom trochu kontroverzní, že tato dvojice byla jaksi přitlačena ke zdi a podle reakcí lidí na sociálních sítích si většina lidí i přes sympatie k nim přeje jejich konec, aby se Edmontonu lépe dýchalo. To je vzhledem k jejich skvělým kariérám trošku necitlivé, protože oba tak možná učiní rozhodnutí pod nátlakem. Nevím, má to dvě strany mince…
U Keitha si nejsem tak úplně jistý, ale Smith by skončit asi měl. Jestli totiž bude pokračovat, pak nelze předpokládat, že Skinner převezme hned místo jedničky a i kdyby ji převzal v průběhu sezóny, Smithovo zdraví je zrádné a kam bychom potom sáhli? Chtělo by to se spíše dívat jinde a přivést hotového gólmana a Skinnera nechat jako dvojku. Mezi volnými agenty bude hned několik kvalitních brankářů, kteří by mohli Edmonton posílit, jako třeba trio Fleury, Kuemper a Holtby, o které jsme měli zájem již loni. Volný bude i Thomas Greiss, ale tomu je již 36 let a touhle cestou bych nešel. Takový Ville Husso, to by bylo ovšem jiné kafe, tam vidím velký potenciál a i když Hussovi se St.Louis příliš nevyšlo play off a Blues se nakonec raději vrátili k modelu s osvědčeným Binningtonem v brance, Hussa bych nevinil. I když se totiž snaží v NHL prosadit již nějakou dobu, teprve loni dostal pořádnou šanci a v ZČ byl opravdu vynikající. Husso je pro mě řešením číslo jedna. Také by navíc nemusel být tak drahý jako trio hvězdných Fleury, Kuemper, Holtby.
Snem by pak bylo angažmá Johna Gibsona, který chce z Anaheimu odejít za lepším a hlavně úspěšnějším angažmá, ale na takovéhle bomby u nás nejsme zvyklí. :o) Gibson má navíc platnou smlouvu na 6,5 mil.dolarů do roku 2027. To by se muselo vyřešit nějakým větším trejdem a tomu moc nevěřím. No uvidíme v nejbližších dnech, jak se rozhodne Mike Smith, ale ať už to bude jakkoliv, jsem si jistý, že spoléhat se na dvojici Smith – Skinner a znovu zaútočit na Stanley Cup je utopie.
Jdeme o štok výše. Duncan Keith je vítězem Norris Trophy i Conn Smythe Trophy, trojnásobným vítězem Stanley Cupu a dvojnásobným olympijským vítězem. To všechno jsme věděli. Ale také to, že jeho nejlepší roky jsou nenávratně pryč a jeho kariéra se pomalu chýlí ke konci. Jako mentor pro naše mladé naděje ale jeho působení vypadalo slibně. A v podstatě to dopadlo relativně dobře. Keith svými zkušenostmi velmi pomohl a to hlavně Evanu Bouchardovi, který po celou sezónu hrál s ním v páru a Bouchard lepšího učitele s více zkušenostmi asi v současné lize nemohl dostat.
Keith má stále přehled a velmi dobrou poziční hru a rozehrávku má stále na perfektní úrovni. Jeho rychlost je ovšem tatam a hlavně v závěru sezóny bylo vidět, že mu dochází dech a ani Bouchard ještě není tam, kde bychom ho chtěli mít a tento pár právě ke konci ZČ a poté v play off často hořel. Keithovo působení ale hodnotím kladně a Bouchardovi hra po jeho boku určitě velmi pomohla. Otázkou ale je, co dál. Keith má totiž smlouvu na 5,5 mil.dolarů a Nursemu začne od další sezóny platit jeho mega kontrakt, takže se bude šetřit, kde se dá a stejně jako na Smithovi, i na Keithovi je nyní odpověď, jestli bude pokračovat, nebo skončí. Můj tip je, že Smith skončí a Keith bude pokračovat…
Kaithův parťák a padavan Evan Bouchard se letos velmi zlepšil a konečně se nastálo zapracoval do sestavy. Stále to ale ještě není ono a má ještě hodně na čem makat a nejvíce tak na rychlosti. Bouchard byl po Barriem bekem no.2 na přesilovce a střelu od modré má pravděpodobně nejlepší z celého týmu. Bouchard umí střílet velmi přesně a zvládá to na různé způsoby. Na přesilovku je to jistě ideální, ale do kombinace to není ještě ono a Bouchard tak na přesilovku stále není ideálním mužem číslo jedna. A Bouchard nakonec svojí chybou pomohl k rychlejšímu vyřazení Edmontonu, když se ve třetím zápase nechal školácky obehrát Compherem, který rozhodl v rozhodující moment třetí zápas, který se dal vyhrát. Ale Bouchard nám sérii neprohrál, pouze na tom demonstruji, že zdaleka ještě není tam, kde bychom ho chtěli mít, protože tato chyba byla demonstrací jeho nepřesvědčivých výkonů v celém závěru sezóny včetně play off. Práce u Bouchardovy progrese je tedy rozdělaná. Bude v ní pokračovat Duncan Keith, nebo někdo jiný?
Prvním mužem na přesilovce je stále neotřesitelně Tyson Barrie a musíme si říci, že naprosto zaslouženě. Ať si hejtři na něj říkají, co chtějí, nikoho lepšího na přesilovce prostě nemáme a Barrie dělá přesně to, proč jsme ho před dvěma roky podepisovali. Loni byl jen tak mimochodem nejproduktivnějším obráncem ligy… Dopředu výborný, dozadu ale hořel jako papír. U obránce celkem problém, i když někteří laureáti Norris Trophy by asi řekli něco jiného. Barrie hrál letos ale jinak, dost zapracoval na defenzivní hře a bylo to znát. Sice už tolik neoslňoval body, ale sezónu odehrál v podstatě jako komplexní obránce a i když to ani zdaleka není žádná defenzivní špička, letos patřil v obraně k našim lepším hráčům. A musíme si říci to, že pokud je hra Oilers z velké části založena na přesilovkách, tak hráče jako Barrie potřebujeme a i když lidem vadí jeho smlouva na 4,5 mil.dolarů, tak vedle Keithova 5,5 a Nurseho 9,25 to opravdu není tolik pro obránce no.1 na přesilovce. Já tam totiž Boucharda ještě opravdu nevidím jako toho prvního. A dokud Bouchard neudělá výrazný progres, do té doby bych se Barrieho nezbavoval.
Pak je tu kapitola sama o sobě, Darnell Nurse. O něm by se dal napsat samostatný článek, takže to zkrátím. Nurse výrazně ovlivnil toto play off a hlavně sérii s Coloradem, kdy chyboval ve třech prvních zápasech. Ale to nebylo jen o chybách. Nurse hrál špatně, neefektivně, byl pomalý. Nurse údajně hrál se zraněným svalem a jeho zranění prý vyžaduje neodkladný chirurgický zákrok. Budiž. Pak se ale ptám, proč tedy hrál, když nebyl schopen odvést práci na 100%. To je samozřejmě otázka i na trenéry, ale Nurse sám dobře musel vědět, jestli to zvládne nebo ne. Nezvládl to.
Nejde ale jen o o jeho zranění. Nurse nehrál nic moc celý rok a mě tedy nepřesvědčuje dlouhodobě. Už jsem o tom psal ale mockrát. Jeho rozehrávka je v pořádku a když je zdravý, hraje dobře pozičně, ale na můj vkus také moc staticky a profesorsky a já nejsem fanouškem stylu, jakým hraje. A za více než 9 milionů dolarů, kdy má i víc peněz než Leon Draisaitl, musí být někde jinde.
Ale tohle je spíš chyba Kena Hollanda, který z Nurseho udělal jednoho z nejlépe placených obránců ligy, i když výkonnostně patří tak na chvost první padesátky. Na víc než 5 milionů dolarů bych ho necenil a tato smlouva bude naší noční můrou, to ještě uvidíte i vy, kteří Nursemu věříte. 2030…
Naopak jako velmi dobrý podpis se jeví angažmá Nurseho parťáka z prvního páru Codyho Ceciho. I zde se kritizovalo jeho 3,25$, což je ale vzhledem k dalším smlouvám směšné, zvlášť když si vezmu Ceciho přínos, protože po většinu sezóny se nakonec pro nás stal obráncem číslo jedna v klasické hře, přičemž měl nejvíce vyrovnané výkony jak směrem dozadu, tak i dopředu. Pro mě byl letos Ceci náš nejlepší bek.
Velmi se povedl i trejd Bretta Kulaka, který sice odehrál pouze 18 zápasů ZČ, ale pak celé play off. Kulak byl nejvíce podobný právě Cecimu a přesto, že jde o ryze defenzivní typ obránce, hlavně v play off ukázal, že dokáže být nebezpečný i vepředu, když několikrát ukázal svoji velmi dobrou střelu a vůbec čich na branku. Rodák z Edmontonu Kulak je určitě jednou z priorit, na které bychom se měli během léta zaměřit, protože hráčů jako je on na trhu zase tolik není. A Kulak doma v Edmontonu pravděpodobně bude chtít působit i nadále a proto by Hollandovi mohl jít s cenou lehce naproti.
Smlouva skončila i Krisi Russellovi, který v Edmontonu odehrál 6 sezón a letos se dokázal dostat do čela historického žebříčku v zblokovaných střelách. Russellovi je 35 let, a kdyby vzal nějakou skromnou smlouvu, určitě bych ho znovu podepsal. Vzhledem k tomu, že jeho výkonnost je ale stále na velmi slušné úrovni, tak si myslím, že o něj bude ještě zájem v jiných týmech a že nakonec přecejen odejde.
Pod smlouvou je i Slater Koekkoek, který byl poměrně brzy poslán na farmu, což po dvou odehraných zápasech odmítl nadále akceptovat a trucoval. Jak to s ním bude dál, těžko říct, nikde o něm ani zmínka a jak jsem ho měl rád, nyní si jeho působení v týmu již nedokážu představit.
Do sestavy už se pomalu propracovávali i mladíci Philip Broberg a Markus Niemelainen, kteří si říkají o větší šanci. Oba dva určitě nezklamali, přičemž Philip Broberg si připsal dokonce i start v play off. V Broberga se v Edmontonu hodně věří, asi tak jako před časem v Boucharda. V průběhu sezóny jsme měli jeden čas velké problémy se zraněními i covidem a tak se do sestavy dostali i hráči, se kterými se zatím vůbec nepočítalo a jedním z nich byl Markus Niemelainen. Ten přinesl do naší hry zase něco úplně jiného, tvrdost a důraz, jaký jsme do té doby ve hře neměli. Pokud bude chtít trenér sázet i na takovýto styl, pak je Niemelainen tím pravým a trenér Woodcroft ho samozřejmě z Bakersfieldu velmi dobře zná. No a kromě těchto dvou si letošní debut v NHL připsal i Dmitrij Samorukov, i když jemu se debut moc nepovedl. Tippett ho ale na můj vkus moc rychle odstavil a Samorukov měl dostat víc šancí než 2 ušmudlané minuty. Současný trenérský štáb ale se Samorukovem evidentně počítá, protože Samorukov se stejně jako jeho kolegové Broberg a Niemelainen na závěr sezóny připravoval s Edmontonem i během play off, aby nabrali zkušenosti. No a tím je výčet obránců kompletní.
Pod smlouvou nyní máme tyto obránce, se kterými se dá počítat do prvního týmu, nebo mu budou nablízku:
Nurse, Keith, Ceci, Barrie, Bouchard, Koekkoek, Broberg, Niemelainen, Samorukov.
S Klefbomem je asi již veta a vypadá to, že nejspíše ukončí hráčskou kariéru. Na hráčském trhu by se mi pak líbilo jedno jméno a sice Josh Manson, ale ten by asi nebyl právě levný, takže spíše ne. Takže abych to shrnul, v obraně bych se jinde nic moc nerozhlížel, a vsadil na naše mladé hráče, a dal jim šanci a jediný, na koho se zaměřil je již zmiňovaný Brett Kulak a dále zvážil podpis Russella, ale to je vše. A pokud chceme, aby mladíci dostali více prostoru, pak si můžeme dovolit i nějaký odchod, ať již Keitha nebo někoho jiného.
Pak ještě nejnovější zpráva. Včera Ken Holland podepsal kapitána Bakersfieldu a záskokáře Brada Malonea. Smlouva je samozřejmě dvoucestná na 762 500 mil.dolarů. Malone si zahrál i ve dvou posledních zápasech play off proti Coloradu. 33 letý útočník je v organizaci Oilers již od roku 2017 a jeho anabáze tak pokračuje a myslím, že to je velmi dobrý podpis.
Na útok a realizační tým se zaměříme v navazujícím článku, který vydáme za několik dní…
Úplným závěrem Vám chci jenom říci, že všechny výše uvedené věci jsou mým subjektivním názorem a ani já jsem nespolkl moudrost světa a můžeme mít na věci zcela odlišný názor. Ostatně nejsem Václav Klaus, abych na to měl patent… :o) Takže mě za moje názory nebijte… :o) Nicméně budeme rádi, když se zapojíte do diskuze, ať už na Facebooku nebo na Twitteru.
