Po třízápasovém tripu, který Oilers dokázali zvládnout na jedničku, čili přivezli všech 6 bodů, tu máme druhý zápas z pro změnu třízápasového pobytu doma v Edmontonu. Ačkoliv se Oilers zatím stoprocentně daří venku, tak tentokrát pšenka vykvetla i doma a kluci si s chutí zastříleli. Výhra 7:4 byla jasná a Predators moc nekousali a pokračují tak v matných výkonech, kdy z posledních 8 zápasů prohráli hned 7.
Je to zvláštní, protože Preds vyhráli oba zahajující zápasy sezóny, které se hrály v rámci Global Series v Praze a po návratu za moře se úplně sesypali. Přitom kdo jste zápasy v Praze sledovali, nebo je dokonce navštívili, viděli jste sebevědomý tým, který celkem výrazně převyšoval svého soupeře ze San Jose, který se v tom celkem patlal a nebyl schopen nic moc vymyslet. A když už jsem toto téma otevřel, tak u něj chvilku zůstanu a také trochu doplním Jindru, který převčírem o Global Series také psal.
I já jsem měl totiž tu čest a radost zavítat na NHL v Česku, i když na hokeji jsme se spolu s kolegáčkem nepotkali, protože Jindra byl na druhém zápase s dětmi, kdežto já na prvním s angínou… Musím říct, že vidět v akci týmy z NHL je opravdu vzrušující, a i když souboj Nashvillu se San Jose nebyl příliš atraktivní, stále je to NHL. Na minulém zápase mezi Philadelphií a Chicagem v roce 2019 jsem nebyl, ale den předtím jsem byl na otevřeném tréninku, a i to je pro našince zážitek. Pokud Dominik Hašek moc nenaštval vedení NHL a NHL tady někdy příště zase bude, pak návštěvu vřele doporučuji a pokud někdo nemá z nějakého důvodu možnost jít na zápas, pak i trénink opravdu stojí za to!
Co se týče samotného hokeje, pak jsem si odnesl určitě to, že většina Čechů fandí Čechovi, takže většina O2 Arény fandila Sharks. Ti ale moc nekousali a vlastně mě vůbec nepřekvapili, protože jsem od nich na letošní sezónu nic moc nečekal a jen se to potvrzuje. Naopak Predators mě zaujali organizovanou hrou a svého soupeře opravdu o hodně převyšovali. Preds ale takto hrají normálně, a tým mají kvalitní. O to víc je pro mě překvapením, že se jim zatím až takto nedaří. A převčírem v Edmontonu tomu nasadili korunu inkasováním sedmičky.
Preds šli přitom do vedení již ve 34 vteřině zásluhou Ekholma pom nedůsledném bránění jak dvojice Nurse – Ceci, tak zejména Draisaitla, který se nejspíš ještě dostatečně nezahřál. Sám Draisaitl se ale do provozu dostal poměrně rychle, protože poté hned dvakrát za sebou servíroval puk parťákovi Kaneovi, který oba góly vstřelil naprosto mazácky. Poté si vzal slovo kapitán McDavid parádní prudkou střelou zápěstím mezi betony Juuseho Sarose a dočkala se i čtvrtá formace po velmi pohledné akci po směru Shore, Barrie a zakončující Ryan. McDavid přidal další gól zhruba v polovině zápasu a za stavu 5:1 byl soupeř zralá na ručník.
A jak to tak bývá, poté vždycky polevíme. Ne sice tak jako Kladno ten samý večer, které dokázalo 3 minuty před koncem za stavu 7:4 ještě prohrát zápas, ale Preds dvěma góly snížili na 5:3 a hratelné to přecejen ještě bylo. Pak ale přišla přesilovka, a Draisaitl ve svojí typické pozici, čili střela z pravého kruhu z první na pravou stranu, to vše po přihrávce Nugenta-Hopkinse. Vždycky když vidím tyhle Draisaitlovy góly, tak si říkám – jaktože mu to všichni pořád baští a ono mu to pořád vychází, a tak pořád dokola a dokola. Ale na druhou stranu – braňte to. Kdo dokáže bez toho, aniž by si připravil puk hned z první pálit tvrdě, a hlavně přesně tam, kam chce? Toto je prostě sakra umění a na Draisaitlovi to obdivuju a smekám před ním! Pak ještě snížil Niederreiter, ale Evander Kane potvrzoval na konečných 7:4 do prázdné branky po nezištné přihrávce od koho jiného než Draisaitla a zaznamenal tak hattrick.
Na posledním gólu bych si rád všiml jedné věci, a to je týmovost, která nejen letos, ale už loni z týmu čišela! Tahle parta se mi k…. (tady to sprosté slovo být musí, domyslete si ho, nejde nahradit ničím jiným…) moc líbí! Už poněkolikáté bylo totiž k vidění, jak hráč, který může sám skórovat do prázdné raději přihraje svému parťákovi. Kane byl třeba zrovna tím, kdo byl nedávno na druhé straně, kdy hned v prvním zápase s Vancouverem mohl zakončovat do prázdné branky, ale místo toho daroval svému kapitánovi McDavidovi hattrick. Nyní to zase pro Kanea udělal Draisaitl.
O soudržnosti týmu hovoří Evander Kane: “Měli jsme přispění od každého člena sestavy. To jen vašemu týmu zvyšuje sebevědomí.“ Kane chválí zejména třetí a čtvrtou formaci: “Řada Dereka Ryana se Shoresym a Hollowayem opravdu šlapala a dala pěkný gól. Řada Cloudera (McLeod – 3 formace), ti byli často v ofenzivní zóně a hráli dobře do těla.“
A Kane pokračuje ve vítězném duchu: “Máme v tomto domácím stánku další dva zápasy a chceme z nich vytěžit maximum.“
Ať si to zase užije i třeba tenhle chlapec:
- První hvězdou zápasu byl vyhlášen Leon Draisaitl, který zaznamenal 1+4. Draisaitl má z posledních 9 zápasů proti Predators bilanci 25 bodů.
- Druhou hvězdou Connor McDavid s 2+2.
- Evander Kane vstřelil pátý hattrick v kariéře, a přesto byl vyhlášen až třetí hvězdou zápasu. Kane vystřelil 8 x na branku, stejně tak i McDavid, Hyman 7 x a zajímavé je, že po těchto třech byl nejpilnějším střelcem ryze defenzivní Markus Niemelainen, který na Sarose vystřelil 4 x.
- Hned pět hráčů Oilers má průměr více než bodu na zápas, a to jsou McDavid, Draisaitl, Nugent-Hopkins, Hyman a Kane. Dvojice McDavid s Draisaitlem už zase jednou vévodí kanadskému bodování ligy s 22, potažmo 21 body. McDavid je s 11 góly nezvykle i nejlepším střelcem ligy a Draisaitl se 16 asistencemi nejlepším nahrávačem. Prakticky jsme dlouhodobě zvyklí, že je to naopak.
- Kailer Yamamoto nastupuje pravidelně pouze v prvních dvou elitních formacích, ale dosud zaznamenal pouze 3 asistence. Jesse Puljujarvi má jen jediný bod za gól proti St.Louis, který byl navíc ještě lehkou tečí. Warren Foegele má jedinou asistenci.
- Pouze tři hráči jsou v záporných hodnotách účasti na ledě a sice Holloway (-1), Murray (-4) a Puljujarvi (-5).
- Jediným z týmu, kdo ještě nebodoval je obránce Markus Niemelainen.
- Stuart Skinner je nejlepším brankářem ligy v úspěšnosti zásahů (.952) a druhý v průměru obdržených branek (1.59). Nejlepší je Jake Oettinger z Dallasu (1.40). Jack Campbell se s úspěšností (.882) a průměrem (3.51) v obou kategoriích nevejde ani mezi nejlepší padesátku celé ligy.
Stuart Skinner měl převčírem 24 narozeniny. V brance proti Nashvillu byl jeho kolega Campbell, tak Stu by je mohl oslavit dnes, a jak lépe, než výhrou!
Skinner je pro dnešní zápas v brance potvrzen.
Sestava je na chlup stejná jako v posledních zápasech, beze změn.
Jinak Disco Stu oslavil Halloween stylově. Masky celého týmu byly nápadité, ale Stu to podle mě vyhmátl nejlépe, posuďte sami:
Dylan Wells, brankář který byl draftován Edmontonem a dlouhou dobu byl součástí organizace Oilers včera podepsal roční kontrakt na nejnižší hranici 750 000 dolarů s Chicagem. To má na marodce Petra Mrázka a nově i Alexe Stalocka, který je v protokolu otřesu mozku po srážce s protihráčem v zápase s Islanders. Stalock právě zažívá hokejové obrození, toto je další z jeho smolných momentů. Dylan Wells bude v Chicagu krýt záda Arvidu Soderblomovi, který v NHL odchytal jen necelých 5 zápasů a 271 minut. Hokejový bůh budiž Chicagu milostiv… Dylan Wells za Oilers nikdy v NHL nenastoupil když nepočítáme kemp, ale několikrát byl připraven na lavičce a většinu času strávil na druhé farmě ve Wichitě s tím, že občas zaskakoval i v Bakersfieldu, kde se nikdy natrvalo také neusadil.
Náš dnešní soupeř, New Jersey Devils si pro změnu užívají trip právě teď. Tedy ne že by byli na „tripu“, ale na tripu, víte jak. :o) No ačkoliv… Devils se totiž vzepřeli předsezónním predikcím a jsou v laufu. Nyní třeba vyhráli 4 zápasy za sebou, což nedokázali od roku 2018. Začali přitom špatně a po dvou úvodních prohrách s Philou a Detroitem už je začali fanoušci dehonestovat a po zápase s Detroitem dokonce už žádali hlavu trenérského barda Lindyho Ruffa. Ten zatím v Newarku archu úmluvy nenašel a Devils s Ruffem na lavičce pokračují v nemastných neslaných výkonech z posledních let, kdy se od roku 2012 do play off podívali pouze jednou v roce 2018.
„Díky“ špatným výsledkům z posledních let se v New Jersey dnes mohou těšit ze dvou jedniček draftu v kádru a sice Nica Hischiera a Jacka Hughese. Hischier je jedničkou roku 2017 a poslední tři sezóny kapitánem týmu a jeho výkony jdou stále nahoru, loni měl v 70 zápasech 60 bodů. Že by byl Hischier ale nějaký superman, to tedy rozhodně není. Mimochodem ze stejného draftu, kdy byl Hischier jedničkou, byl Cale Makar čtyřkou. Ale je mu stále teprve 23 let a jak říkám, loni už to vypadalo slibně. Hischier letos načal v New Jersey již šestou sezónu.
I druhá jednička z roku 2019 Jack Hughes dozrává trochu pomaleji, než v New Jersey čekali. Jeho první dva ročníky byly hodně slabé, ale loni měl ve 49 zápasech už 56 bodů a letos je na 10 bodech v 10 zápasech, což je super. Ale přesto, pamatuji si, že se o Hughesovi říkalo, že bude ještě lepší než McDavid a experty byl přirovnáván dokonce k božskému Wayneovi. :o) Jenže třeba takový McDavid byl fantastický již ve své první sezóně, kde ho nakonec ale přibrzdilo dlouhodobé zranění. Ale McDavid je jinde, co si budeme… A třeba Draisaitl měl také pomalý rozjezd, kdy první dvě sezóny byly takové rozjížděcí a kde je teď. Třeba i Hughes do toho ještě pořádně šlápne, potenciál tam je. Navíc 21 let…
Kdo si ještě zaslouží pozornost pak je třetí centr do party Dawson Mercer, osmnáctka z roku 2020. Mercer vypadá velmi slibně a zaujal již loni ve své první sezóně s 42 body v 82 zápasech. Mercer je zajímavým tvůrcem hry a Devils mají nyní tři dá se říci velmi dobré centry, což je dobrý základ. Zajímavé jsou i výkony Švéda Jespera Bratta, který za Devils odehrál 4 průměrné sezóny, ale loni byl vynikající, když měl 73 bodů v 76 zápasech. Bratt na výborné výkony navázal, a to ve velkém stylu. V 10 zápasech totiž zaznamenal již 15 bodů a pohybuje se mezi špičkou kanadského bodování. Horší je to pak s tím zbytkem. Křídla ve dvou elitních Eric Haula nebo Tomáš Tatar rozhodně nemají kvality zastávat takovéto posty.
Devils nyní šlapou a je otázkou, jak dlouho jim to vydrží. Každopádně 7 výher z 8 zápasů, to je paráda a jsem z jejich výkonů opravdu překvapen. Lepší než oni, je nyní na Východě jen Boston. Souboj New Jersey a Edmontonu tak tentokrát nebude jen tak obyčejným soubojem, ale půjde o druhý nejlepší tým Východu a druhý ze Západu. Oilers mají sérii pěti výher za sebou, Devils čtyř.
Devils k tomu ale nepomůže nejzvučnější předsezónní posila Ondřej Palát, který je zraněn a v novém působišti stihl pouze 6 zápasů, ve kterých ale hned třikrát skóroval. Palát už absolvoval operaci třísel a bude tak týmu dlouhodobě chybět. Ale Palát zase většinou přetáčí na vyšší obrátky až na konci sezóny a v play off, takže teď je to na jeho spoluhráčích.
Další posilou byl jeho krajan Vítek Vaněček, který bude plnit roli dvojky za MacKenziem Blackwoodem, protože Jonathan Bernier je dlouhodobě zraněný. Blackwood teď také pár zápasů absentoval kvůli zranění a vrátil se zpět v minulém zápase ve Vancouveru. Vaněček, který za něj zaskakoval ale předváděl také slušné výkony. Takže dva Češi sem a jeden pryč, protože do Bostonu v létě odešel Pavel Zacha.
Obrana dočkala před sezónou nejmarkantnějších změn, protože profesionální kariéru ukončil P.K.Subban a do Pittsburghu odešel talentovaný Ty Smith, který předtím hodně času trávil i na přesilovce. Jeho odchod byl pro mě překvapením, protože jeho budoucnost jsem viděl právě v New Jersey, ale asi jim prostě něco vadilo a nejspíše chtěli hlavně posílit defenzivní složku sestavy, protože Smith byl vyměněn za Johna Marina, úplně jiný typ obránce, který na to místo kličkami jde tvrdostí. A na přesilovce to potáhne hlavně Dougie Hamilton.
Trenér Ruff má kromě Berniera a Paláta k dispozici kompletní kádr.
Zápas mezi Oilers a Devils slibuje hodně branek. Z posledních 10 zápasů vyhráli Oilers sedmkrát a šestkrát padlo nejméně 7 gólů. Poslední zápas hraný v březnu tohoto roku skončil 6:3 ve prospěch Edmontonu, předposlední hraný v prosinci 6:5 PP pro New Jersey.
Proti sobě nastoupí bratři Ryan a Michael McLeodové a dá se očekávat početné zastoupení jejich rodinky v hledišti Rogers Arény.
Trošku historie… Vždycky když hrajeme s Devils, nemůžu zapomenout na dva trejdy, které mě dodnes hodně s…..sýří, ano sýří… Jeden z nich mě dokonce budil ze spaní. Oba provedl všemocný černokněžník ze Zababova Peter Chiarelli. V roce 2016 vyměnil do New Jersey Taylora Halla za Adama Larssona. Bylo to po jediné sezóně, kdy spolu v jednom týmu hráli Hall i McDavid. Jejich souhra jak v Edmontonu, tak v kanadské reprezentaci přitom vypadala velmi slibně. Larsson byl sice Chiarellim vychvalován až do nebes, ale svůj potenciál nikdy nenaplnil a je to prakticky tuctový bek, kterého jsme si navíc po pár letech nechali utéct do Seattlu v rámci rozšiřovacího draftu, takže výměna Hall x Larsson tak prakticky vyšuměla do ztracena. Hall pak v dresu Devils v roce 2018 vyhrál Hart Trophy. No nic.
Druhý trejd pak byl Patrick Maroon za prospekta Dudeka a 3. kolo v draftu. Maroon přitom v Edmontonu hrával i v první formaci a byl prototypem moderního power forvarda v nejlepších letech. Tento trejd jsem nepochopil nikdy. Maroon poté ale vyhrál hned tři Stanley Cupy za sebou se St.Louis a Tampou, kde hraje dodnes.
Než se dnes v Rogers Place vhodí úvodní buly, proběhne slavnostní ceremonie, během níž bude do Síně slávy organizace Oilers uvedeno duo Lee Fogolin, Ryan Smyth. Fogolin hrál v Edmontonu od jeho vstupu do NHL v roce 1979 až do roku 1987. Mezi lety 1980 – 83 byl kapitánem týmu, než tuto štafetu předal Waynu Gretzkymu a skromně přijal podřadnější roli, ačkoliv i poté ho všichni stále uznávali jako jednoho z lídrů týmu. To dokazují i slova jeho bývalých spoluhráčů, například Jariho Kurriho: „Fogey hrál na ledě tvrdě v klíčových časech a byl velmi důležitým hráčem. Tým potřebuje různé typy hráčů a Fogey se ot o vždycky v defenzivě postaral.“ Přidává se další bývalý kapitán a legenda klubu Al Hamilton, jehož dres visí u střechy Rogers Place: „Byl to jeden z nejtvrdších a nejstabilnějších obránců, jaké jsem kdy viděl a bylo mi potěšením s ním hrát a být s ním kamarád.“
Fogolin hrál nejčastěji v obranné dvojici s Kevinem Lowem: „Lee mě vzal pod svá křídla. Byli jsme mladí kluci a různě jsme se bavili, protože jsme na ledě měli úspěch, ale pamatuji si, že Lee mě čas od času odtáhl a říkal mi – Hej poslouchej, je skvělé se bavit, ale pamatuj si, že tady máš práci. Naučil jsem se zůstávat na ledě na své straně, protože jakmile jsem přejel na jeho stranu, tak mi řekl, abych odtamtud vypadl a vrátil se na svou stranu. Prostě hrál hokej v přímých liniích.“
Pěkná je historka od dalšího parťáka z obrany Paula Coffeyho, jak ho Fogolin naučil, co znamená úcta k dresu Oilers: „Pamatuji, jak na začátku kariéry náš trenér Lyle Kulchisky vozil v nákupním košíku ručníky nebo tréninkové dresy. Jednou jsem si svlékal dres a hodil jsem ho, samozřejmě jsem minul vozík a dres skončil na zemi. Lee neváhal ani chvilku, vstal a pěkně ho složil na nákupní vozík. Vrátil se a věnoval mi pohled, jaký jsem nikdy předtím neviděl, což mě naučilo jak se chovat ke svému dresu a k respektu k organizaci.“
Fogolina na ledě drtivá většina z nás již nepamatuje, ale koho známe velmi dobře, to je druhý oceněný Ryan Smyth. Smytty byl a dodnes je vyhlášeným srdcařem, který za Edmonton vždy dýchal a když byl v roce 2007 vyměněn k Islanders, svůj odchod ze svého milovaného klubu tehdy obrečel, stejně jako jeho vzor Wayne Gretzky před lety při odchodu do LA. O Smythově klubismu svědčí i pěkná příhoda ze středeční tiskovky, kde Paul Coffey prý připustil, že je MOŽNÉ být i fanouškem našeho jižnějšího soupeře z Alberty. Smytty na toto prohlášení prý velmi vehementně kroutil hlavou. :o) Smytty prý také připustil, že kdybyste ho rozřízli, tak že bude modře krvácet.
Ryan Smyth byl odmalička obrovským fanouškem Wayna Gretzkyho, kterého miloval. Nyní sám Smytty: „Když jsem byl draftován Edmontonem a přetáhl přes sebe svůj draftový dres, můj první moment byl něco jako – Oh můj bože…A pak když jsem si oblékl olejářský dres a hrál svůj první zápas… Když o tom teď mluvím, běhá mi mráz po zádech. A můj první zápas v NHL byl zrovna proti Los Angeles a moje první střídání hned proti Waynu Gretzkymu. Teď se postavím proti němu, on proti mě a je to něco jako – Wow, je to opravdu pravda? Štípu se, když to říkám. Pak jsem s ním hrál Heritage Classic. Měl jsem vělké štěstí, že jsem ho potkal a poznal.“
Ryan Smyth i přesto, že odehrál téměř tisícovku zápasů za Oilers, nikdy nebyl jejich kapitánem vyjma úplně posledního zápasu v kariéře v roce 2014, kdy měl kapitánské céčko na počet uzavření jeho kariéry. Smyth byl ale hned šestkrát kapitánem národního mužstva Kanady a také proto získal přezdívku „Kapitán Kanada“, která v souvislosti s jeho osobou velmi vžila i do českých luhů a hájů. Smyth byl také znám svoji oddaností týmu a tím, že doslova „žral led“ a jezdil po zadku a když bylo třeba, pro tým se neváhal jakkoliv obětovat. Právě jeho oddanost je důvodem, proč je nyní přijat do klubové Síně slávy.
Paul Coffey o Smythovi na toto téma říká: „Je legrační být zpět mezi Oilers a sedět na schůzkách trenérů a snažit se přimět současné hráče Oilers i další z ligy, aby se dostávali do těch špinavých oblastí. Tam Smyth žil, v těchto drsných oblastech.“ To je právě ono, tihle srdcaři jsou nejlepší a takové jako byl Smytty mám v týmu nejraději. Kromě něj musím ještě vzpomenout ještě třeba na Douga Weighta, Matta Hendrickse nebo již vzpomínaného Pata Maroona. Tihle hráči jsou v týmu důležití.
Smytty se v Edmontonu Stanley Cupu nikdy nedočkal, i když mu byl velmi blízko v roce 2006, když jsme padli v sedmém zápase ve finále s Carolinou. Říká se, že kdyby se tehdy nezranil Dwayne Roloson, Stanley Cup by jistojistě byl, protože tehdy jsme prostě byli nejlepší. Bohužel. Ale to je pryč. Díky Smytty za krásné roky a za radost, kterou jsi nám díky svému velkému srdci dával. Ty jsi jedním z hlavních důvodů, proč tenhle klub miluju a proč tady teď vlastně píšu tyto řádky. Kvůli lidem jako jsi ty.
Dnešní zápas mezi Oilers a Devils začíná ve 2:00 SEČ.
