Edmonton předvedl ve středu proti Arizoně pravděpodobně svůj nejlepší výkon v sezoně. Bezzubým Kojotům nasypal na zpáteční cestu do Tempe 8 gólů a prakticky jim „nedal čuchnout“. Nejenže Oilers předvedli skvělý výkon dopředu, ale hráli konečně svědomitě i směrem dozadu, když Arizoně dovolili vyslat na Stuarta Skinnera pouze 18 střeleckých pokusů. Ústřední postavou vítězů byl opět kapitán Connor McDavid, který řídil výhru čtyřmi kanadskými body za 2 góly a 2 přihrávky. McDavid vede aktuálně s 52 body ve 27 utkáních bodování celé NHL.
V zápase byl hodně vidět také Ryan Nugent-Hopkins, který zaznamenal tři kanadské body a pokračuje tak v dosud velmi produktivní sezoně a útočník Klim Kostin. Druhý jmenovaný zaznamenal hattrick Gordie Howea, když se mu podařilo vstřelit gól, zaknihovat asistenci a ještě se porvat se Zackem Kassianem. Právě jako budoucí nástupce Kassiana se mi zatím Kostin jeví. Od svého příchodu ze St. Louis, resp. od povolání do prvního týmu z Bakersfieldu, se prezentuje parádní fyzickou hrou, rozdává hity a navíc to ještě umí s kotoučem a dokáže vstřelit gól či šikovně přihrát. Za jeho zisk si zaslouží Ken Holland velkou pochvalu, protože přesně tento element ve hře Oilers citelně scházel.
Wild míří na sever do Edmontonu rovnou z Calgary, kde ve středu podlehli tamním Flames 3:5. Po první třetině sice Minnesota vedla 2:0, když skóre otevíral svou 17. brankou v sezoně Kirill Kaprizov. Plameny ovšem vývoj utkání otočili 3 brankami ve druhé periodě a svůj náskok si již do konce utkání nenechali vzít. Mírnou krizi prožívá nyní v brance Wild Marc – Andre Fleury, kterému se příliš nevydařil právě ani duel s Calgary, v kterém inkasoval 4 góly z 26 střel.
Minnesota si letos s Oilers střihne již druhé vzájemné utkání. Na začátku prosince vyhrála nad Edmontonem v domácím prostředí 5:3. Edmonton vedl ještě v polovině utkání 2:1 díky gólům Leona Draisaitla a Connora McDavida, ale ve druhé polovině zápasu došel našim borcům dech. Mimochodem se jednalo o poslední zápas, v kterém se mezi třemi tyčemi objevil v modrooranžových barvách Jack Campbell.
Pojďme se nyní už tradičně podívat na pár zajímavostí ze světa čísel. Tak například to, že se Oilers letos příliš nedaří v prvních třetinách zápasů, se přímou úměrou promítá i do zisku kanadských bodů kapitána McDavida. Ten ze svých 52 kanadských bodů nasbíral v prvních třetinách zápasů pouhých 6. Nebo je snad ta přímá úměra naopak? McDavid letos zaznamenal už šest zápasů, v kterých si do statistik připsal 4 a více kanadských bodů. Posledním hráčem, který v této fázi sezony nasbíral 50 bodů stejně rychle jako kapitán Oilers, byl v sezoně 2002/03 Mario Lemieux. Minnesota v poslední době na Edmonton umí zahrát, posuďte sami – Wild vyhráli 7 posledních vzájemných utkání a v průměru v nich nasázela Olejářům 5 gólů na zápas. Edmontonu se proti Wild nedaří ani na domácím ledě, kde jí z posledních 20 pokusů dokázali porazit pouze třikrát! O motivaci mají tedy do dnešního zápasu domácí plejeři jednoznačně postaráno.
V barvách Oilers nezasáhnou do utkání již tradičně dlouhodobí marodi Oscar Klefbom, Mike Smith, Evander Kane a dále Ryan McLeod s Warrenem Foegelem. Wild nemohou do dnešního mače počítat se službami Pavla Nováka, Ryana Hartmana, Brandona Duhaima a Jonase Brodina.
Co se gólmanů týče, tak v brance Minnesoty se s největší pravděpodobností znovu objeví jednička Marc-Andre Fleury. Pro McDavida a spol. by to nebyla úplně příjemná zpráva, protože z posledních 18 startů proti Oilers vychytal Fleury hned 15 výher, to vše s úspěšností zásahů 92,7%. Brankoviště Oilers ovládl v posledních dnech pevnou rukou Stuart Skinner a bude tomu tak i dnes, protože Stu je opět potvrzen jako startující brankář.
Nyní bych se rád zastavil u jedné poměrně důležité a příjemné zprávy. Vše totiž nasvědčuje tomu, že by se v říjnu 2023 v Edmontonu mělo uskutečnit další utkání pod širým nebem ze série Heritage Classic! Zatím nebylo stanoveno přesné datum, ani konkrétní soupeř pro Oilers. Každopádně je téměř jisté, že by se mělo jednat o Battle of Alberta, tedy o souboj s Calgary Flames. V plánu je také uskutečnění zápasu legend, ale počítá se spíše s mladší generací edmontonských a calgarských ikon – jmenovitě by to mohli být například Ryan Smyth, Doug Weight, Jason Smith, Dwayne Roloson, Jarome Iginla, Craig Conroy a další. Zprávu přinesl server oilersnation.com a nezapomněl zdůraznit, že právě Oilers byli průkopníky open air duelů, když 22. listopadu 2003 uspořádali inaugurační Heritage Classic. Osobně jsem na tuto skutečnost velmi hrdý, protože jsem tehdy tuto událost u televizní obrazovky velmi prožíval a mám obecně utkání pod širým nebem strašně rád. Proto mě těší, že klub mého srdce byl první, kdo podobnou akci uspořádal.
Oilers tím vlastně stanovili standard pro utkání pod širým nebem, ale ne každý ví, že vlastně původně vůbec nebylo v plánu odehrát na Commonwealth Stadium regulerní zápas NHL. „Hledali jsme způsob, jak oslavit naše 25leté výročí působení v NHL,“ řekl Patrick Laforge. Muž, který byl prezidentem Oilers v roce 2003 a významně se podílel na plánování celé akce. „Hledali jsme nápad, jak udělat něco naprosto výjimečného. Když jsem ještě žil v Torontu, viděl jsem, že Leafs jednoho dne udělali na Bathurst Street venkovní kluziště s chlazeným ledem a Wendel Clark tam vzal partu hokejistů Leafs na bruslení. Nebylo tam žádné mediální pokrytí, žádné oficiality, ale fanoušci se sbíhali a byla tam nakonec obrovská účast.“
„Pak jsme se spolu s mými kolegy zúčastnili All-star game 2001, který se konal v Los Angeles. Od začátku do konce to bylo špatné. Jakoby se ani nejednalo o hokejovou akci. Palmy, vedro, bikiny…Cestou domů jsme byli zklamaní a tehdy jsme začali přemýšlet. Přemýšlet o velkých nápadech a zmínil jsem se o právě o tom tréninku v Torontu. To rozvířilo vášně a spustilo velmi plodnou debatu,“ vzpomíná na zrod celé myšlenky Laforge. „Původně jsme si mysleli, že to bude pouze zápas pro bývalé klubové legendy. Přemýšleli jsme o venkovních plochách, jako je Hawrelak park a další místa, ale inženýři řekli, že pokud se na venkovních jezerech sejde příliš mnoho fanoušků, nebude to fungovat. Pak jsme se zaměřili na Commonwealth Stadium. Mluvili jsme o tom s Waynem Gretzkým a ten nápad se mu od počátku velmi líbil. Zmínili jsme se o tom samozřejmě také Garymu Bettmanovi. Ten původně náš nápad považoval za dobrý, ale jakmile se z toho vyvinula snaha o uspořádání klasického zápasu základní části NHL, objevil se u vedení ligy odpor.“ NHLPA a liga vstupovaly v té době do jednání o nové kolektivní smlouvě a vztah nebyl dobrý, což nakonec vedlo k výluce v roce 2004. Laforge a Oilers byli i přesto schopni získat na svou stranu jak NHLPA, tak NHL, ale byly tu další problémy.
„Můj vzdálený bratranec Pierre Boivin byl v té době prezidentem Canadiens a když jsem mu řekl o našem plánu, jak oslavit naše 25. výročí, byl nadšený. Jemu a Bobu Gaineymu se ten nápad opravdu líbil a nikoho z nás nenapadlo, proč bychom to neměli udělat,“ pokračoval ve vzpomínkách na zrod unikátní akce Laforge. „Jediní lidé, kteří byli trochu naštvaní, byli zástupci Flames. Mysleli si, že by toho velkého svátku měli být součástí. Chápal jsem to, ale řekli jsme jim, že hledáme celostátní pokrytí, že zkrátka musíme akci prodat do celé Kanady. Kvůli tradici a jejich historii jste nemohli najít pro tento účel lepšího soupeře než Canadiens,“ vysvětlil Laforge.
Dědictví Heritage Classic zapustilo po úspěšné edmontonské akci kořeny a dalo vzniknout nejen dalším „kanadským“ pokračováním, ale také tradičním novoročním Winter Classic a později zápasům ze série Stadium Series. Calgary hostilo Heritage Classic v roce 2011, Vancouver v roce 2014, Winnipeg v roce 2016 a v roce 2019 se utkali Flames s Jets dokonce v Regině. Toronto hostilo loni v březnu v rámci tohoto podniku v Hamiltonu Buffalo Sabres. Oilers mohou nyní napsat další kapitolu Heritage Classic, které se tak vrátí na místo, kde se celá myšlenka zrodila. Nyní se může hrát už v říjnu, protože mrazící systémy jsou na mnohem lepší technické úrovni, než tomu bylo v roce 2003. Snad nebude znovu v Edmontonu dvacetistupňový mráz. Kromě zápasu legend plánuje organizace Oilers další doprovodné aktivity a akce, aby byla celá show ještě lepší než v roce 2003. Bude to víkend plný zábavy. „Myslím, že teď by byl ideální čas na Bitvu o Albertu,“ zasnil se Patrick Laforge. Nám nezbývá než souhlasit.
Už si pomalu zvykáme, že neuplyne den, aby se kolem Oilers neobjevila řada spekulací, týkající se hráčských výměn. Na druhou stranu se není co divit, protože Edmonton zkrátka nepůsobí jako tým, který loni dokráčel až do finále Západní konference. Chtě nechtě bude muset dříve nebo později Ken Holland na situaci reagovat. Jak psal v minulém preview kolega Tomáš, posílit potřebujeme bez debat zejména defenzivní val. Erik Karlsson? Pro fanoušky atraktivní jméno, vynikající ofenzivní bek. Přijít do týmu, kde trhají rekordy v produktivitě McDavid s Draisaitlem by bylo hodně sexy. Ale je tohle skutečně to, co současní Oilers potřebují? Jacob Chychrun? Mladý obousměrný obránce, na vrcholu výkonnosti, září ve slaboučké Arizoně. V Edmontonu by mohl dorůst možná v jednoho z nejlepších obránců soutěže. Potenciál na to rozhodně má. Druhého jmenováno bych bral všemi deseti. V posledních dnech se ovšem objevilo na seznamu možných příchodů ještě jedno velmi zajímavé jméno, a sice obránce Joel Edmundson z Montrealu. Jméno, které by mi dávalo možná vůbec největší smysl z celé trojice. Jistě, nejedná se o tak atraktivní jméno jako Karlsson nebo Chychrun. Rodák z Brandonu v Manitobě necupuje tabulky produktivity obránců, ale je to přesně ten spolehlivý defenzivní specialista, který momentálně v kádru Oilers tak citelně schází. Navíc poměrně nedávný vítěz Stanley Cupu se St. Louis Blues. Takže si to pojďme shrnout – pes obranář, který ví, jak vyhrát pohár. Myslím, že Ken Holland by měl rychle hledat telefonní číslo na Kenta Hughese. Mark Spector tvrdí, že Oilers mají o Edmundsona „skutečný zájem“, protihodnota by měla znít – Xavier Bourgault a první kolo draftu.
Zdá se, že dny Jesse Puljujärviho v Edmontonu jsou pomalu sečteny. Finský útočník hovořil v úterý večer s Tommim Seppalou z finské národní televize. Rozhovor to byl velmi emotivní a ze strany Puljujärviho více než upřímný. Současná situace je pro něj obtížná a frustrující. Kdo dokáže číst mezi řádky, musel pochopit, jak moc je mladý útočník v Edmontonu nešťastný. Bolest pramení především ze skutečnosti, že Puljujärvi, jak se zdá, neví, co dělat, aby svou situaci právě teď vyřešil. „Samozřejmě stále chci tu roli tvůrce hry. Takovým hráčem bych chtěl být, ale teď se zdá, že na tuto roli v NHL nejsem připraven. Možná bych to zvládl v jiné lize, ale v NHL momentálně asi ne,“ sypal si popel na hlavu Puljujärvi. Ve středu požádal Puljujärviho o komentář k vyjádření do finské televize Mark Spector ze Sportsnet, ale finský mladík zdvořile odmítl. Je veřejným tajemstvím, že právě Spector patří mezi největší Pulujärviho kritiky a tak se rozhodl vyzpovídat na toto téma alespoň generálního manažera Oilers Kena Hollanda.
„NHL je velice těžká liga. To je jeden z důvodů, proč rád nechávám mladé hráče v AHL tak dlouho, jak je to jen možné,“ začal Holland, když ve středu ráno dostal k ruce Puljujärviho rozhovor. „Tohle není vývojová liga. NHL je liga, kde jste posuzováni podle toho, co děláte, a ne podle svého potenciálu. Takže když slyším hráče jako Jesse říkat, že ztratil sebevědomí, není to poprvé, co to slyším. A já vlastně žádné řešení téhle situace nemám,“ uzavřel Holland. „To je moje odpověď: Je to těžká liga.“ Ani jedna ze stran nemluvila o tom, co se zdá být v tuto chvíli nevyhnutelné, a sice že nový začátek s novým týmem by byl pro hráče i jeho současného zaměstnavatele nejlepším možným řešením. Uvidíme, jak se nakonec celá situace kolem vyhaslého talentu ze Země tisíců jezer vyvine. Osobně si myslím, že do Vánoce budeme všichni včetně Jesse Puljujärviho moudřejší.
Úvodní buly zápasu s Wild bude v Rogers Place vhozeno v sobotu ve 3:00 SEČ.
