V takřka permanentním stínu spoluhráčů McDavida a Draisaitla už léta hraje jejich skromný spoluhráč, na kterého se vždy mohou spolehnout, Ryan Nugent-Hopkins.
Kdysi na začátku své profi kariéry byl Nugeta, jak ho my Olejáři láskyplně nazýváme pasován do role budoucí superstar. Tou se nestal, ale zato se stal nepostradatelným hráčem pro svůj tým Edmonton Oilers, za který kroutí již dvanáctou sezónu a je tak ze současného týmu suverénně služebně nejstarším Olejářem.
Druhý služebně nejstarší je Oscar Klefbom, který v Edmontonu začínal v roce 2013 a poté Draisaitl s Nursem, kteří do logy naskočili v roce 2014. Jak Klefbom, tak Draisaitl s Nursem ale ve svých nováčkovských sezónách ligu pouze očichávali a odehráli jen malé množství zápasů. Nugent-Hopkins do NHL naskočil hned po draftu v roce 2011 a hned od začátku jako stálý člen základní sestavy.
Co se s ním dělo dále? Abych nenosil dříví do lesa, tak si dovolím vsuvku, protože jeho kariéru jsem už podrobněji rozebíral v článku před 5 lety, který si můžete přečíst zde v odkazu a pak se zase můžete napojit dále:
Ryan Nugent-Hopkins – nedoceněná hvězda stoupá vzhůru
Pokračujeme dále v současnosti… Předloni, jen pár měsíců předtím, než Darnell Nurse podepsal v Edmontonu nový, super obří kontrakt na 9,25 mil.dolarů až do roku 2030, jednal Ken Holland nejdříve s Nugentem-Hopkinsem. Jednání se táhla, ale Nugeta celou dobu dával najevo svůj zájem setrvat v klubu svého srdce a údajně byl ochoten vzít zavděk menší smlouvou, jen aby se nemusel stěhovat. Což o něm vlastně také hodně vypovídá. Výsledek je osmiletá smlouva s cap hitem 5,125 mil.dolarů až do roku 2029. To je na chlup stejná výše platu, jaký dostal i Evander Kane a méně než McDavid, Nurse, Draisaitl, Ekholm a Hyman a jen o trošku více než Campbell. Jeho přínos pro tým? K nezaplacení…
Před pár dny se v Edmontonu sešly tři zajímavé milníky. McDavid překonal hranici 800 bodů, Draisaitl ve stejný den 700 bodů a Nugent-Hopkins jen pár dní po nich 600 bodů. Sám Nugent-Hopkins k tomu řekl: „Myslím, že se každý rok, stejně jako každý jiný, snažím zlepšovat a pracovat na své hře a snažit se ji hodně zlepšit. Samozřejmě chci být dobrým oboustranným hráčem a snažím se vylepšit každý aspekt své hry.“
O Nugetovi se pak rozhovořili jeho spoluhráči, kteří na něj pěli jen samou chválu a myslím, že zcela zaslouženě.
Začneme ale nejdřív trenérem Woodcroftem: „Je to z nějakého důvodu nejdéle sloužící Olejář. Je to špičkový hráč. Mnoho lidí o něm mimo led možná neví, že je soutěživý ve všem, co dělá, ať už je to hraní golfu nebo třeba ping pong. Je to někdo, kdo je hrdý na svoji soutěžní úroveň a myslím, že to je právě to, co letos vidíme, jak je Nuge ve všech situacích soutěživý. Posouvám ho po celé sestavě. Je to levé křídlo, je to centr, hraje v první jednotce jak oslabení, tak přesilovky.“ To je ono, jeho všestrannost. Přesilovky, oslabení, nahoru, dolů, prostě nepostradatelný hráč.
Pokračuje Devin Shore: „Je to úžasný hráč a až do tohoto bodu měl neuvěřitelnou kariéru a má před sebou ještě dlouhou cestu. Šest set je obrovské číslo a jsme za něj opravdu rádi.“
Ryan McLeod: „Rozhodně to byl kluk, kterého jsem v tréninkových kempech během mých prvních pár let zbožňoval. Prostě způsob, jakým se každý den chová je skvělý. Je ke všem tak milý. Opravdu mi hodně pomohl. Byla velká legrace, když jsem se od něj mohl něco naučit a pak s ním hrát. Je to prostě neskutečný chlap. chci říct, že je super pohodový. Prostě miluje být mezi kluky a nikdy není drsný nebo tak něco podobného. Vždy je s ním spousta legrace.“
Darnell Nurse: „Myslím, že jeho spolehlivost na ledě byla něco, co bylo jeho silnou stránkou od chvíle, kdy poprvé vstoupil do ligy. Jeho schopnost hrát obousměrnou hru v defenzivě a vytvářet útoky je dost podceňovaná. V lize takových hráčů není dost, kdo to umí stejně dobře, jako on. Z hlediska vedení říká správné věci, jeho činy někdy mluví hlasitěji, než slova. Jako jeho spoluhráč za poslendích 8 let jsem viděl, jak se z něj evidentně stal oprvadu dobrý hráč a také dobrý člověk. Je s ním spousta zábavy a jsem rád, že jsem jeho spoluhráčem.“
Warren Foegele: „Myslím, že Nuge je kompletní, zkušený hráč. Dělá tak nějak úplně všechno. Je jedním z našich lídrů a myslím, že se to na ledě opravdu projevuje. To, že hraje na obou stranách a je také schopen být tak produktivní… Myslím si, že je to opravdu dobrý vůdce a to i mimo led. Kluci k němu tíhnou a když je třeba něco říct, tak mám pocit, že Nuge je vždycky ten, kdo to řekně. Je to skvělý vůdce a skvělý hráč a měl jsem to štěstí, že jsem si s ním zahrál pár her ve formaci.“
Derek Ryan: „Je to elitní hráč a elitní chlap v naší šatně. Je zábavné ho teď jako spoluhráče sledovat a koukat, jak si den co den vede. Je to speciální chlap a hráč. Myslím, že to vypovídá z toho, že je v jednom týmu tak dlouho, protože je tak cenný. Vím, že je to můj dobrý přítel. Je to skvělý hráč. Myslím, že většina lidí ví, že je spíše tichým vůdcem. Když má co říct, všichni mají nastražené uši a naslouchají. Ten chlap dělá všechno správným způsobem. To tiché vedení je efektivní. Takové lidi potřebujeme“
Nugeta má letos rozjetou svoji nejlepší sezónu v kariéře. Kromě oněch překonaných 600 bodů má už nyní na kontě nejvíc bodů, které kdy zaznamenal – 77, což je v ligovém bodování skvělé 9. místo, kdy se mu na záda dívají i takoví borci jako Matthews, Crosby nebo třeba Stamkos. Prvním zápasem s Winnipegem hraným převčírem se dvěma góly odpoutal od svého dosavadního gólového maxima 28 góly ze sezony 2018/19 a nyní má na kontě 30 gólů. Přihrávky překonal již dávno. Dosud jich měl nejvíc 41, rovněž v sezóně 2018/19.
Tady jedna, naprosto exkluzivní příhrávka aneb trio McDavid, Nugent-Hopkins, Draisaitl v akci:
V historických statistikách franšízy se Nugeta také pomalu prokousává nahoru. Například v gólech je pěkně seřazena trojice 6. Draisaitl (292 gólů), 7. McDavid (291), 8. Nugent-Hopkins (226). V přihrávkách je Nugeta na 9. místě (380) a v celkovém bodování klubu rovněž na 9. místě (606). Co nás zajímá asi nejvíc, to je počet startů. Nugeta je na celkovém 7. místě se 783 odehranými zápasy. Pokud se už letos nezraní, tak bude na konci základní části na 5. místě, protože před ním je duo Shawn Horcoff (796) a Kelly Buchberger (795), které tak přeskočí. Pak už tam zbyde jen tato čtveřice:
Příští rok by se měl tedy dostat na 3. místo před Andersona a Messiera. Pokud vydrží v klubu 3 další sezóny, tak přeskočí i druhého Smythe a pokud 4 sezóny, pak i prvního Lowea a stal by se tak absolutním klubovým králem. Tedy za předpokladu, že se mu budou vyhýbat zranění a že nebude nedejbože vyměněn.
V počátcích své kariéry byl Nugeta takřka bratrsky spojen s duem Hall – Eberle, přičemž toto trio bylo prezentováno jako „Ti, kteří spasí Edmonton“ a byli takřka nerozluční. Oba dva byli vyměněni Peterem Chiarellim za dršťkovou polívku v jedněch z nejhorších trjdů historie klubu, když Hall se pakoval do New Jersey za Adama Larssona a Jordan Eberle k Islanders za Ryana Stromea. Nugent-Hopkins zbyl z původního power tria sám, ale duo Hall – Eberle brzy nahradila jiná dvojice McDavid – Draisaitl, která je jak se říká, ještě jiná liga… S těmito dvěma si Nugeta sedne neuvěřitelně a tato „svatá trojice“ spolu hraje takřka naslepo. Viz třeba tento gól v pátečním zápase s Winnipegem. Draisaitl zadovka, McDavid z první na druhou stranu, Nugeta lup do branky… Co chtít víc? Tohle je prostě hokejová nádhera…
Je ale zvláštní, že ačkoliv Nugeta hraje nejčastěji na křídle buď McDavidovi nebo Draisaitlovi, tak občas Draisaitl zase dělá křídlo McDavidovi, ale aby se vytvořil mega útok RNH – McDavid – Draisaitl, k tomu trenér Woodcroft nikdy nesáhne. Přitom tito tři jsou spolu neskuteční. Že by chtěl výjimečnost této trojice držet výhradně na přesilovky???
Každopádně tihle frajeři hrají opravdu senzačně a i když si to hlavně hokejovím komentátoři stále nemohou velmi často odpustit a stejně tvrdí, že Edmonton táhne jen duo McDavid – Draisaitl, není to už dávno pravda. Právě Nugent-Hopkins společně se Zachem Hymanem, který prožívá letos takřka podobný příběh jako Nugeta, jsou dalšími hráči, kteří Edmonton táhnou. Co se mi také líbí, to je to, jak všichni tito borci přitvrdili a už to není jen o tom, že někde vzadu čeká Zack Kassian, který to vyřeší.
Například zrovna Nugeta a jeho bitka ze středečního zápasu s Torontem, kdy se jal pomstít Kailera Yamamota:
Nugeta byl spolu se svými spoluhráči loni blízko úspěchu, když Oilers dokráčeli až do finále konference. Tam nestačili na Colorado, které později vyhrálo Stanley Cup. Letos tým vypadá opět silně, ale bude to stačit na nejvyšší příčky? Vzhledem k formě hlavních tahounů by bylo brzké vypadnutí zklamáním a životní sezóny McDavida, Draisaitla, Hymana a Nugenta-Hopkinse by zůstaly opět jen u osobních rekordů a ty jsou sice hezké, ale myslím si, že těmto hráčům nic moc neříkají.
Inu, Stanley Cup je Stanley Cup, to ví i Nugeta…
