No, to by bylo. Pátá prohra i s trápící se Minnesotou. Předposlední místo na Západě, hůř je na tom v celé lize už jen San Jose, to jsme to dopracovali…
Ale ještě než začneme panikařit, musíme si říci, že výsledek ne zcela odpovídá průběhu hry, protože zase takový rozdíl na ledě nebyl. Oilers v zápase třikrát vedli a do třetí třetiny šli s vedením 3:2. Ještě v 56 minutě byl stav pouze 4:5, ale Wild svoji výhru nakonec potvrdili. Přesto si Oilers prohru naprosto jasně zasloužili, protože takto se nedá bránit. Trenér Woodcroft opět ale přišel se svým švitořivým optimismem: „Ta třetí třetina nebyla zdaleka nejlepší, to je jasné. Ale během prvních 40 minut se odehrálo mnoho dobrých věcí.“ Nicméně řekl ještě toto: „Kdykoli jdete do něčeho nového a pracujete na tom, pak u toho narůstají bolesti.“ Takže je to v pořádku přátelé, jsme ve fázi budování něčeho nového a velkého a se ztrátami se musí počítat. :o) Tak to mě uklidnil…
Jako třeba dva góly Warrena Foegeleho
Zápas s Minnesotou opět rozhodla nedůsledná hra defenzivy Oilers. Evan Bouchard byl v zápase opět nejlepším střelcem Oilers, ale co se týče defenzivy, tak nejhorším. Něco vám povím. Kdybych měl ukázat na jednoho nejhoršího chlapa zatím probíhající sezóny, tak ukážu na něj. V tomto zápase byl Bouchard opět namočený do několika inkasovaných gólů a co vzadu předvádí od samého začátku sezóny, to je prostě hrůza. Zdatně mu pak opět sekundoval tradičně tragický Nurse, v závěsu s Cecim i Ekholmem. Nejsou to ale pouze obránci, ale defenzivní hra celého týmu. Například Derek Ryan mi letos přijde pomalý, důraz Adama Erneho není vůbec znát, největší předsezónní posila Connor Brown je pak zcela neviditelný. Jinak dopředu to není tak špatné, šance tam jsou a klasicky Oilers v šancích soupeře přehráli, ale co je to platné, když pak hrají nedůsledně na druhé straně.
Oba brankáři se v zápase zaskvěli několika skvělými zákroky a opět se budu opakovat, ale Campbell dle mého soudu za nic nemohl. Nebo si myslíte, že mohl z inkasovaných gólů nějaký chytit? Má to prostě těžké, stejně jako jeho kolega Skinner. Chytat totiž za obranou děravou jako cedník, to musí být skličující.
Například tenhle Campbellův zákrok, to byla velká paráda! Škoda, že nakonec k ničemu nebyl…
Warren Foegele vstřelil 2 pěkné góly a přesto má na kontě -3. Druhá formace byla vůbec u většiny důležitého dění na ledě, ať v pozitivním nebo negativním hledisku.
Evander Kane v zápase zaznamenal hattrick Gordieho Howea a bezpochyby byl nejlepším Olejářem. Zaznamenal 1+1 a také 4 hity. Tolik pár pozitiv. V podstatě bezvýznamných.
V tento moment dle mého již není na co čekat a musí se udělat průvan. I kdyby se protočili třeba jen dva hráči, ale do kabiny musí přijít nová krev, nový impuls. Pokud to totiž Woody neudělá, ono se také brzy může stát, že Kenu Hollandovi dojde trpělivost a odvolá ho, jak se může Woodyho pozice zdát jakkoliv pevná… On totiž o svoji budoucnost „hraje“ i sám Kenny, protože mu po sezóně končí smlouva a pokud Oilers letos neudělají nějaký super výsledek, pak jsem si skoro jistý, že Holland půjde od válu.
Takže jak říkám, nyní bych pročistil ovzduší a povolal bijce, hráče, kteří na ledě nechají duši. Takže z fleku bych z farmy povolal obránce Bena Gleasona, možná Cama Dineena nebo Markuse Niemelainena. Do útoku bych nasadil Lanea Pedersona a Brada Malonea. Do budoucích dní možná Sama Gagnera, jehož přítomnost by rovněž mohla pomoci. Třeba takový Malone by mohl být jako přirozený vůdce a tmelitel kabiny nyní k nezaplacení. Na farmu bych poslal Ryana a Erneho, nebo naprosto zbytečného Janmarka. Na rozehrání pak Browna. Z obrany všechny… :o) Ne tak, já nevím, ale tam je to prostě špatné celkově. Nurse tam prostě nemá co dělat, ale s jeho smlouvou je to těžké. Bouchard pokud se nezlepší v defenzivě, tak taktéž. Ale tady bohužel nemáme nikoho, kdo by ho nahradil na modré čáře. Je dané, že až se budou hledat viníci, tak tam tyhle „hvězdy“ zůstanou a odnesou to klasicky nevinní, jako třeba Broberg s Desharnaisem. Je prostě smutné, že hrají hráči dle smluv a ne dle výkonnosti.
Tihle dva, to je prostě katastrofa
Dovolím si k tomu ještě jednu poznámku. Ne všude je to totiž stejné. A nemusím chodit moc daleko. Třeba zrovna převčírem, kdy jsme také hráli, nechal trenér San Jose David Quinn pouze na tribuně Marca-Edouarda Vlasica. Obránce, který bere 7 milionů dolarů ročně a ještě tři roky bude! Dva dny předtím zůstal na lavičce Detroitu Jeff Petry. Loni Oliver Ekman-Larsson ve Vancouveru s více než 8 milionovou smlouvou na hrbu. Loni přebral Philadelphii John Tortorella a několikrát posadil Kevina Hayese nebo třeba Tonyho DeAngela.
Co tím chci říct? Že jinde to prostě jde! Hraješ špatně? Sedni si! Kde je problém? Proč to jinde jde a u nás ne? Nurse by si za mě nezahrál ani v extralize, Bouchard to sice kompenzuje alespoň nějakou ofenzivní nadstavbou, ale k čemu to je, když by jinak neuhlídal ani chromého psa?
Sestava. Útok je vesměs stejný jako poslední zápas, ale defenziva doznala změn, když Bouchard se přesouvá do třetího páru ke Kulakovi a Broberg, potažmo Desharnais do druhého k Ekholmovi. To je myslím rozumné, protože Ekholm po zranění zdaleka není v bývalé formě a Kulak je rozhodně jedním z těch lepších obránců, kteří se stíhají i vracet. Bouchard tak jde do sedmého zápasu v sezóně již se třetím různým partnerem do páru. To není moc pěkná vizitka… Jak by řekl nebožtík Jirka Wimmer – „Na takovou vizitku by vám nikdo nezazvonil Karle…“.
Jisté každopádně je, že mimo hru bude opět kapitán McDavid.
V brance je potvrzen Stuart Skinner.
Uf. Abych trochu odlehčil našim nervům, tak pojďme na chvíli na farmu, kde se naopak zadařilo. Bakersfield v téměř totožný čas se zápasem Oilers s Wild rozmetal farmu Vegas, Henderson poměrem 5:1. Sam Gagner převčírem podepsal smlouvu v Bakerfieldu a proti Hendersonu nastoupil k prvnímu zápasu od 1. března, kdy v barvách Winnipegu nastoupil proti LA.
Gagner od té doby laboroval se zraněním kyčle a poté podstoupil i operaci. Gagner v prvním zápase za Condors zaznamenal 0+2, přičemž asistoval hned u úvodního gólu Lanea Pedersona. Jen tak dál! Pederson v zápase zaznamenal 1+2, Raphael Lavoie 2+0, Xavier Bourgault 0+2. Talentovaný útočník Jayden Grubbe, kterého Ken Holland podepsal v květnu pod 3 letou nováčkovskou smlouvou vstřelil svůj první gól v AHL. Grubbe předtím zazářil ve WHL, kde měl parádní statistiky.
Jayden Grubbe
Dnes do Edmontonu zavítají Rangers. Ti také čekají na nějaký větší úspěch. Z posledních 6 let se dostali do play off pouze třikrát, přičemž předloni se dostali až do finále konference, ale loni opět vypadli hned v 1. kole s New Jersey, kteří ale loni měli výborný ročník, takže nebyli lehkým soustem, jak by se mohlo zdát. Generální manažer Chris Drury z toho ale vyvodil důsledky a z klubu se musel pakovat oblíbený kouč Gerard Gallant. Místo něj byl angažován rutinér Peter Laviolette, takže žádný progres nečekejte, protože Laviolette je trenér ze staré školy. Pomoct by ale mohlo angažování legendárního Phila Housleyho, který je na pozici přidružený hlavní kouč.
Na play off přišlo loni výrazné posilování, když přišla hvězdná dvojice Patrick Kane, Vladimir Tarasenko. Tým byl přesto neúspěšný a jak tito dva přišli, tak zase odešli, přičemž Patrick Kane je po operaci a nyní stále bez angažmá a během listopadu by měl údajně opět do NHL naskočit. Určitě to ale nebude k Rangers, kteří prakticky nemají místo pod platovým stropem. V roli dvojky skončil Jaroslav Halák a nahradil ho jiný veterán, dnes už prakticky hrající legenda Jonathan Quick. Výraznou posilou je dlouholetý kapitán Winnipegu Blake Wheeler, který chce ještě nastartovat uvadající kariéru a také přišel ofenzivní obránce Erik Gustafsson.
Quickovi je 37 let a s LA Kings má dva Stanley Cupy, ale ještě pokračuje
Rangers zatím nevypadají moc suverénně a rozhodně jsou velmi hratelným týmem. Vzájemné zápasy Edmontonu a Ragers jsou vždycky dobrou podívanou, takže si myslím, že ať je naše forma jakákoliv, máme se na co těšit. Z posledních 5 zápasů padlo čtyřikrát 7 a více gólů. Vzájemná bilnce je dost vyrovnaná. Z posledních 10 zápasů vyhrál šestkrát Edmonton. Loni to bylo velmi vyrovnané v obou zápasech, kterém skončily 4:3 a 4:5n. V obou ale vyhrál hostující tým.
Zápas se hraje v Rogers Place v Edmontonu od 3:00 SEČ a vysílá ho i Nova Sport 1 a Voyo.
Příštím zápasem bude událost roku, Heritage Classic a Battle od Alberta v jednom! Tento zápas nás čeká v noci z neděle na pondělí a ve videu níže máte navštívenku.
A jelikož zítra odjíždím na několik dní pryč a budu zaneprázdněn, Preview v neděli nebude. Takže článek ještě nekončí a dáme si to už teď, takže ještě zůstaňte… 😉
V neděli se tedy hraje Heritage Classic. K tomu už jsem napsal v minulých článcích poměrně dost, takže jenom lehce.
Letos se bude hrát celkově sedmé Heritage Classic v historii NHL. Zajímavé je, že pro našince i tak vůbec je mnohem známější „konkurenční“ Winter Classic. Rozdíl je v tom, že Heritage Classic je kanadská, kdežto Winter Classic americká verze zápasů pod širým nebem. Ta kanadská je přitom starší a ta všechno začala. Prvním zápasem pod širým nebem v novodobé historii NHL byl zápas mezi Edmontonem a Montrealem, který pořádal domácí Edmonton v roce 2003 na Commonwealth Stadium, tehdy domova týmu kanadského fotbalu Edmontonu Eskimos.
Joey Moss a jeho dva kluby, které měl hluboko zaryté v srdci – Oilers a Eskimos
Od odehrání tohoto prvního zápase se dlouho nic nedělo, až do roku 2008, kdy si v USA, konkrétně v Buffalu vzali inspiraci a nachystali něco podobného, když se na fotbalovém stadionu, domovu Buffala Bills utkali domácí Sabres s Pittsburghem. Od té doby je americká verze Winter Classic tradicí a hraje se pravidelně každý rok až dodnes. V letošní sezóně bude tuto událost hostit nejnovější tým ligy Seattle a vyzve druhý nejmladší, ale obhájce Stanley Cupu Vegas Golden Knights. Zápas se bude hrát na baseballovém stadionu, kde sídlí Seattle Mariners.
Kanadské Heritage Classic tuto tradici sice začalo, ale druhý zápas se hrál až po 8 letech po tom prvním. V akci byli opět Canadiens, ale tentokrát byli pořadatelem Calgary Flames. Mezitím se Edmonton v Heritage ještě jednou představil, ale jako host pořádajících Winnipeg Jets. Dnešní ročník se bude konat 20 let po prvním ročníku a pořádajícím týmem bude opět Edmonton a bude to kde jinde, než tam, kde to všechno začalo, totiž na Commonwealth Stadium. Jedinou změnou je akorát změna názvu místního klubu, protože fotbaloví Eskimos se pod nátlakem politiků a původních obyvatel a vůbec celé téhle debilní doby (omlouvám se, ale žádný slušný výraz mě v tomto případě nenapadá…) museli po 71 letech přejmenovat a nyní jsou z nich Edmonton Elks, což je název, který se používal v klubu po jedinou sezónu v roce 1922. (Kdy přijdou na řadu Blackhawks?)
Na Commonwealth Stadium se pilně maká a připravuje:
Letošní Heritage Classic tedy bude oslavou výročí. Že to bude najednou i Battle of Alberta? To je teprve třešnička na dortu. Jiná věc pak je, že tato akce přichází v době, kdy se oběma klubům velmi nedaří. Edmonton má pouhé 3 body, Calgary o 2 víc, ale také o zápas víc. V obou klubech to skřípe, ale tato akce dá asi oběma táborům na nezdary zapomenout… Oba kluby jak je tomu v těchto zápasech již tradicí, nastoupí ve speciálních retro dresech.
Chudák Connor McDavid si nejspíše jen zapózoval, protože je nepravděpodobné, že by nastoupil. Možné to je a možné je i to, že by nastoupil pouze na krátkou dobu, ale vzhledem k jeho zranění mi to nepřijde jako nejlepší nápad
A dresy mnohdy nejsou jedinou libůstkou, ale podívejte se třeba i na to, co si na speciální zápas připravil Stuart Skinner. Design helmy, kterou nosíval Grant Fuhr v dobách největší slávy. No není to nádhera? ❤️
Heritage Classic nebude trvat pouze jeden den, ale oslavy se budou táhnout po několik dní a součástí toho bude i slavnostní uvedení dalších hráčů do edmontonské hokejové síně slávy.
V ní jsou už Al Hamilton, Wayne Gretzky, Grant Fuhr, Mark Messier, Glenn Anderson, Jari Kurri, Kevin Lowe, Paul Coffey, Glen Sather, Lee Fogolin, Ryan Smyth a Rod Phillips (komentátor). Letos do ní budou uvedeni další dva hráči, další dvě legendy, které se zasloužili o hokej v Edmontonu. Jsou jimi Charlie Huddy a Doug Weight.
Charlie Huddy je jedním ze sedmi hráčů Oilers, kteří získali všech 5 Stanley Cupů (dalšími jsou Mark Messier, Glenn Andersson, Jari Kurri, Kevin Lowe, Grant Fuhr a Randy Gregg). Charlie Huddy hrál v Edmontonu mezi lety 1980 – 1991 a poté tu působil jako asistent trenéra Craiga MacTavishe mezi lety 2000 -2009. Huddy v roce 2022 skončil coby asistent trenéra ve Winnipegu a od té doby je bez angažmá.
Doug Weight v Edmontonu působil mezi lety 1993 – 2001. Mezi lety 1998 – 2001 byl kapitánem týmu. Právě on je pro mne osobně symbolem lídra a doby, kdy jsem začal Edmontonu fandit a kdy mi to všechno tak nějak začínalo docházet. :o) Dougie je tedy pro mne edmontonskou legendou odjakživa a on byl pro mne prostě Edmonton Oilers. Nyní se mu ale dostává naprosto zasloužené ocenění, přestože s týmem nikdy nezískal žádný Stanley Cup ani výraznější úspěch. Weight nyní pracuje v San Jose jako poradce GM, taktéž bývalého Olejáře a svého bývalého spoluhráče, Mikea Griera.
Oba hráče i fanoušky čeká slavnostní ceremoniál uvedení do síně slávy dnes, ještě před zápasem s Rangers.
Apropos Huddy byl u Rangers krátce zaměstnán mezi lety 1998 -2000 jako asistent trenéra Johna Mucklera, samozřejmě další edmontonské legendy. Weight u Rangers začínal a hrál zde mezi lety 1990 – 1993, než byl vyměněn do Edmontonu. Mimochodem víte za koho? Za Esu Tikkanena.
To je vše. Díky za pozornost, a já se jedu politicky znemožnit…
