Po dlouhé době jsem přemluvil k napsání Preview kamaráda a bývalého kolegu Kubu, jehož pamětníci pamatují a který se doufám občas zapojí a pomůže… Kuba to vzal optimisticky, takže dnes nemusíte číst moje kňučení, které by po zápase se San Jose logicky přišlo. :o) Předávám slovo. T.
Minulé utkání proti San Jose jen potvrdilo mizérii Oilers, když nedokázali porazit ani totálně slabé San Jose. Bohužel teď máme stejně bodů jako Sharks, a to vzhledem k předsezónním ambicím a tomu, že nás řada hokejových expertů pasovala na ty úplně největší favority je opravdu krize a bída. Temná jáma, ze které se bude hlavně psychicky kousat nahoru velmi těžko. Leží na nás obrovská deka, a doufejme, že to dopadne dobře.
Ve starém Řecku když se hra zasekla na mrtvém bodě, sestoupil z nebe Bůh a kola hry popostrčil správným směrem. Bude to platit i dnes? Bude to ale těžké, vypuštěn bude samotný Kraken.
Pojďme dnešní preview vzít z jiného soudku. A to z mentálního rozpoložení celého týmu. Ve světě sportu panuje přesvědčení, že až 80% výkonu dokáže udělat dobrá psychika. A to je zřejmě kámen úrazu letošní sezóny z pohledu Oilers. Psychika. Tým kolem Connora McDavida jakoby dostal políček hnedle zkraje sezóny od Canucks, a z tohoto KO, jakoby byl otřesený dodnes.
Co nefunguje? Hlavně defenziva. Jack Campbell je známý tím, že nedokáže být psychicky konzistentním gólmanem, a který když na něj padne deka, tak na něj padne ale rovnou pořádná, to odnesl přesunem na farmu. Nutno dodat, že je v lize dost týmů, které taky tlačí v brankovišti bota, a mohli si ho klidně stáhnout, leč neudělali to. Kombinace mizerných výkonů a velké smlouvy udělala z kvalitního gólmana doslova předraženou tretku na hráčském trhu. Snad se na farmě rozchytá a získá zpět ztracené sebevědomí, protože jinak mají Oilers zaděláno na pořádný průšvih. A to z důvodu, že ani Stuart Skinner nepodává zdaleka tak dobré výkony, jako ve své loňské nováčkovské sezónně.
Nutno podotknout, že prostě celá defenziva absolutně nefunguje. Evan Bouchard je sice dobrý dopředu, nicméně směrem dozadu je to bída. Jenže on i takový Erik Karlsson není moc zvyklý se vracet, a přesto ho druhý bek vždy pokryje. U nás je to v obraně letos jeden velký chaos. Chybí konstantní tlak na soupeře, a když už se vyvine, a třeba jako ve Vancouveru soupeře přestřílíme o pořádný ranec, stejně jdeme do kabin za nepříznivého stavu. A když už vedeme, tak hned dostaneme vyrovnávající gól, jako proti Predators.
On není problém v ofenzivě, tam má většina klíčových hráčů přes bod na zápas, nicméně defenziva letos je prostě koule u nohy. Co s tím? Minulou sezónu přišel Mathias Ekholm. Ostřílený defenzivněji laděný borec, který má ještě k tomu obrovské zkušenosti z play off. A stejně to nešlape. Odpověď shledávám v jedné věci. A tou je psychika. Obranný kádr máme oproti loňsku v podstatě stejný, ale minulý rok se nakonec bojovalo o špici, letos nám ta špice začíná dost ujíždět.
Už se objevovaly i náznaky o výměně trenéra Woodcrofta, nicméně to by bylo asi stejné, jako když svého času dokázal na chvíli klub nakoupnout ve fotbale Franta Straka. Woodcraft předvedl, že řemeslo umí. Leč povzbudit hráče, když je na nich takový tlak, to bude velký oříšek. Minulý rok hrál McDavid v takové pohodě, že lámal dlouho nepřekonané mety, a letos je na něm vidět, že ta frustrace ho pohlcuje víc a víc, a že by si mohl z fleku říct o roli Hulka. Prostě v týmu je morálka na dně, a po zápase se San Jose ani nechci vědět, jak se musí hráči niterně cítit. Proto je extrémně důležitý dnešní zápas proti Seattlu.
Na týmy typu Vegas, Dallas nebo Vancouver momentálně nemáme, a musíme si nahrát body alespoň proti papírově slabším týmům. Kvalita je na naší straně, to bezpochyby. Ale je to momentálně asi stejná situace, jakobyste chtěli po Verstappenovi vyhrát s píchlou pneumatikou. Kvalita není vše, musí se vrátit vítězná vlna, vítězná morálka a bojovný duch. San Jose dostalo kartáč, a silou vůle vyhrálo dva mače. Takže když se chce, tak to jde.
Pojďme se podívat na našeho dnešního soupeře ze Seattlu. Po loňském výborném celosezónním tažení, se možná čekalo zlepšení, nicméně je to šedý průměr. Kvalita týmu nějaká je, nicméně bude to pro Krakeny boj o sedmé, osmé místo. Víc to nevidím. Ale i tak je to pro Oilers momentálně velký oříšek. Krakeni vstoupili do sezóny čtyřmi prohrami, a od té doby je to takové to, prohru následuje výhra. Minulý zápas ale vyhráli v Coloradu 4:3 a to je rozhodně vztyčený prst. Obzvlášťě Oliver Bjorksrand letos hraje v dobré pohodě a je to právě on společně s Jadenem Schwartzem, kdo táhne Krakeny v ofenzivě. Nutno podotknout, že ani defenziva Seattlu letos není zrovna dobrá, a táhne se na chvostu. Proto je to příležitost pro Oilers.
Na co si Olejáři ale musí dát pozor jsou přesilové hry Krakenů. Letos jim patří sedmá příčka a úspěšnost 26,19% budí respekt. Naopak v oslabení jsou druzí nejhorší s úspěšností 69,44%. Proto dnes bude opravdu klíčem k úspěchu, proměňovat přesilovky, a vyvarovat se chyb v obraně. V brance Krakenů by dnes měl chytat Philipp Grubauer, který má úspěšnost zákroků lehce nad 90%. V brance Oilers bude opět Stuart Skinner.
- Já ještě dodám, že na straně Edmontonu je stále zraněno duo Mattias Janmark a Connor Brown. Na straně Seattlu zkušené trio Jordan Eberle, Brandon Tanev a André Burakovsky.
Zápas začíná ve 4:00 SEČ.
