Sezóna 2023/24 byla strhující! Byla plná zvratů a byla to jízda. Sice nahoru a dolů, ale alespoň jsme se nenudili. Před touto sezónou byli Edmonton Oilers pasováni na největšího favorita na zisk Stanley Cupu. Už předešlé sezóny totiž ukázaly velký potenciál v týmu, ale pokaždé tomu ještě něco chybělo. A nejinak tomu bylo i letos.
Takže, role favorita byla zřejmě svazující, protože sezóna začala katastrofálně. Hned první zápas začal domácím debaklem 1:8 s Vancouverem a ani poté to nebylo o moc lepší. Trenér Jay Woodcroft dostal padáka již po 13 zápasech, kdy s týmem dokázal pouze TŘIKRÁT vyhrát. Horším týmem byli v NHL už jen San Jose Sharks, kteří prohráli od samého začátku 11 zápasů v řadě a schytali i dvě ostudné desítky za sebou. Poté ale vyhráli dva zápasy za sebou a když došlo na „souboj nejhorších“, tak i oni dokázali Edmonton porazit. Už tehdy bylo jasné, že Woodcroft musí jít. Nestalo se tak ale po prohře se San Jose, ale paradoxně až po dalším zápase se Seattlem, který Oilers vyhráli.
Spolu s Woodcroftem se pakoval i trenér obránců Dave Manson. Tuto dvojici nahradilo duo Kris Knoblauch – Paul Coffey, což bylo pro další vývoj sezóny naprosto zásadní.
Kris Knoblauch byl pro našince téměř neznámým jménem. Měl za sebou pouze dvě sezóny ve Philadelphii coby asistent Davea Hakstola. Posledních 5 let byl ale trenérem farmy Rangers, Hartfordu Wolf Pack. Na jeho angažování mělo patrně vliv i to, že byl 5 let trenérem Erie Otters v OHL. 3 roky zde vedl i Connora McDavida (A Connora Browna). McDavid, frustrován současnou situací tak dostal na lavičku kouče, kterého dobře znal, a který byl u jeho formování se v nejlepšího prospekta, ze kterého vyrostl nejlepší hráč na světě. Jak to nakonec vše dopadlo, jsme viděli všichni.
Knoblauch na lavičku Edmontomnu přinesl klid a z druhého nejhoršího ligového týmu se z Edmontonu stal finalista Stanley Cupu. Nový ředitel klubu Jeff Jackson, který měl angažování Knoblaucha na hrbu se ukázal jako velký psycholog. Angažoval trenéra, který chápe, že tento tým se musí točit kolem svého nejlepšího hráče. Trenéra, který dokáže uklidnit situaci. Dle vyjádření hráčů během sezóny se ukázalo, že to byla správná volba. Hráči oceňovali Knoblauchův individuální a lidský přístup k hráčům a jeho rozvahu. Také skončily Woodcroftovy experimenty. Knoblauch ke každému hráči přistupoval jinak a snažil se z hráčů spíše vyždímat to nejlepší, co každý umí. V obraně zase velmi pomohl legendární Paul Coffey, jinak poradce majitele Daryla Katze. Také Coffey zapůsobil velmi razantně, což si i obránci velmi pochvalovali. Najednou se přestalo s nahazováním do útočného pásma a dojížděním puků. Hráči se nezbavovali puků. Tým hrál sebevědomě a přitom uvolněně.
V Edmontonu se vytvořila skvělá parta, která táhla za jeden provaz. Na dohled byl i ligový rekord v počtu výher za sebou. Rekord 17 výher dosud drží Penguins ze sezóny 1992/93. Oilers se zstavili na čísle 16. Šňůru ukončili až nenávidění Vegas Golden Knights. Ale že rekord nepadl, bylo asi jedno. Důležité bylo, že Oilers byli zpět ve hře! Až do konce nakonec útočili i na nejvyšší příčky a stovka bodů nakonec padla. Kdo by to byl ještě v listopadu nebo prosinci řekl…
V play off Oilers postupně vyřadili stejně jako předloni nepříjemné LA Kings, po většinu sezóny lídra Západu Vancouver Canucks a nakonec konečného lídra Dallas Stars.
Edmonton Oilers s Clarence S. Campbell Bowl pro vítěze Západní konference. Nedotkli se jí, přesto to Stanley Cup nepřineslo…
Ani Jason Smith v roce 2006, ani Connor McDavid v roce 2024 svůj tým Clarence S. Campbell Bowl ve Stanley Cup neproměnil
Ve finále přišli na řadu Florida Panthers, kteří smázli Tampu, Boston a Rangers. Oilers prohrávali už 3:0 na zápasy, i když smolně. Sérii nakonec dokázali ještě zdramatizovat a vyrovnat ji na 3:3, což byl neuvěřitelný počin! Rozhodující zápas nakonec dopadl tím nejtěsnějším rozdílem 2:1. 82 zápasů v základní části a 25 v play off bylo fuč kvůli jedinému gólu. Gólu Sama Reinharta, který se navíc asi dal chytat. Tak tenká je hranice mezi úspěchem i neúspěchem. Ale to jsme viděli i nyní na fotbalovém EURU, kde třeba včera jsme se již připravovali na prodloužení a Španělé nakonec rozhodli 5 minut před koncem. O postupu Angličanů přes Slováky, Švýcary nebo Holanďany ani nemluvě. Kde se tam vlastně vzali v tom finále? :o)
Florida Panthers byli hratelní. V sérii nebyli lepším týmem. O to víc to bolí. V sedmém zápase ale ano. Asi se dostavila nervozita, že Stanley Cup je tak blízko. A bude ještě někdy tak blízko? To je právě to. Toto může hodně mrzet. Jisté je ale to, že Edmonton Oilers, naši kluci, nám připravili strhující sezónu, kdy jsme se nenudili. I když Stanley Cup nemáme, musíme být na ně hrdí.
Zvlášť když tento tým na některých místech neměl parametry nejlepšího ligového týmu a otázkou je, jestli se to do budoucna změní, protože sice jsme velice posílili útočnou vozbu, ale na nejpalčivějších místech nás podle mne stále bude tlačit pata. Ta ale nebyla ani nebude v útoku a dostanu se k njí až ve druhém díle.
Oproti předchozí sezóně šli téměř všichni hráči bodově dolů. O to více se ale tentokrát hrálo týmověji.
Konec 1. části 1. dílu. Přestávka:
Konec přestávky, začátek 2. části 1. dílu:
A jak si tedy vedli sami hráči? Pojďme si je jen stručně projít:
Connor McDavid
Král, kapitán… McDavid v předminulé sezóně zaznamenal své bodové maximum, kdy překonal hranici 150 bodů (153) a vstřelil 64 gólů, což byl o 20 více, než bylo jeho dosavadní gólové maximum. McDavid ovšem po této sezóně avizoval, že již nebude tolik zakončovat a bude spíše přihrávat. A jak slíbil, tak udělal. Tentokrát vstřelil o celou polovinu méně gólů, „pouhých“ 32 gólů. Poprvé v kariéře ale překonal stovku asistencí (rovných 100). Stále impozantní výkony. Jako hráč z poraženého týmu nakonec získal i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play off. A to je jediná trofej, kterou letos získal. McDavid chcde jednoznačně pouze Stanley Cup, to je na něm čím dál patrnější. McDavid nyní vstupuje do předposlední sezóny platné smlouvy v Edmontonu, ale vidí, že tento tým na Stanley Cup má a McDavid také již avizoval svůj zájem v Edmontonu zůstat.
Leon Draisaitl
Bude to po boku svého věrného přítele Leona Draisaitla? I on opět překonal stovku bodů (106), ale i když byl vynikající, občas mě výpadky, které tým pociťoval. Hlavně v play off přišly několikadenní pasáže, kdy se trápil. Draisaitl hrál ale opět se zraněním. A své dělá také to, že již několikátou sezónu nemá stálé spoluhráče a často se kolem něj hráči točí a ve finále i on sám kolem McDavida. V příští sezóně by se to mělo díky posílení týmu o hráče do top-six změnit. A to by mělo Draisaitla uklidnit a posílit. Osttaně žádný jiný důvod k tomu nebyl. Není an co čekat, jak 97, tak 29 jsou v nejlepších letech a na Stanley Cup musíme útočit právě v těchto letech, teď je naše doba! Draisaitlovi končí smlouva již po této sezóně, nicméně i on projevil touhu v Edmontonu zůstat. Draisaitl ale vypadá ve svém uvažováním radikálněji než McDavid a jeho odchod trochu ve vzduchu visí. Tato sezóna bude pro další vývoj v jeho životě i pro celý Edmonton zásadní.
Zach Hyman
Také Hyman změnil svoji hru. Z mantinelového buldočka, který před brankou hledal parťáka McDavida a ostatní, se stal on sám zabijákem útočícím z brankoviště. A zatímco předtím to dělal hlavně během přesilovek, nyní to bylo jeho stanioviště. Z něj dokázal vstřelit neskutečných 54 gólů. A to v podstatě za almužnu 5,5. mil.dolarů. Klobouk dolů před tím, co dokázal!
Ryan Nugent-Hopkins
Stejně jako všichni ostatní edmontonští hvězdní hráči, i on šel bodově dolů. A zatímco předloni poprvé v kariéře překonal stovku (104), tentokrát to stačilo pouze na 67 bodů. Ale byl to stále typický Nugeta. Obětavý a nepostradatelný. Hráč, kterého chce mít každý ve své formaci. Hráč, který by jinde mohl hrát za velké peníze a který chtěl v Edmontonu tak zůstat, že hraje „jen“ za 5,13 mil.dol. Hráč, o kterém Mattias Ekholm prohlásil, že „on je srdcem tohoto týmu.“
Evander Kane
Třetí sezóna v Edmontonu byla jeho nejhorší. Kane už předloni odehrál pouze polovinu sezóny, poté, co mu Patrick Maroon rozřízl bruslí ruku. I přes toto těžké zranění se Kane dokázal vrátit, i když to neměl lehké. Letos sice odehrál většinu zápasů, ale stačilo to na pouhých 44 bodů. Až později se ale ukázalo, že kromě zmíněné ruky a problémy s kyčlí, o nichž se vědělo, jde o něco ještě závažnějšího. Kane hrál většinu sezóny se sportovní kýlou a na konci play off už byl v takové situaci, že nemohl hrát. Přesto u něj byla stále vidět velká vůle a odhodlání týmu pomoci. Kane zatím v Edmontonu nedělá žádné skandály a v týmu ej prý oblíben a on sám je v prý v Edmontonu velmi spokojen a vděčný za to, že zde dostal další šanci. Je ale otázkou, jestli se dokáže ze všech svých zdravotních patálií dostat. Budeme v to muset doufat, protože letní trejdy probíhaly i s tím vedomím, že Kane půjde na operaci a poté zamíří na LTIR, nebo dokonce bude vyměněn. Po vyžádná ní od týmu ale Kane odmítl zrušit svoji položku o nevyměnitelnosti a navíc ujišťuje, že na novou sezónu bude připraven. Tak uvidíme. Uvidíme ještě v akci starého dobrého Kanea, nebo bude jen zabírat místo na soupisce?
Warren Foegele
Tím, jak se rozložení zátěže i odpovědnosti postupně přemístilo i na hráče druhého sledu, zažil právě Foegele nejlepší sezónu v kariéře, když nabíral 41 bodů a vůbec poprvé vstřelil 20 gólů. Foegele měl ale takové prapodivné momenty, kdy dokázal ukrást zápas sám pro sebe a být jeho největší hvězdou, ale pak byl několik dalších zcela neviditelný. Také proto neustále putoval sestavou a to prakticky od druhé formace až do čtvrté a tak pořád dokola. Nejlépe mu ale seděla spolupráce s Ryanem McLeodem. Foegelemu skončila smlouva a novou podepsal v LA.
Ryan McLeod
Tento mladík má už nekolik let status „malého McDavida z Wishe“. McLeod ale tak nějak stále nedokáže prodat to, co umí. Totiž rychlost a vytříbenou techniku. Stále mu něco chybí, ale co vlastně? Typově mi připomíná Trevora Zegrase. Oba jsou taková blyštivá ligová pozlátka, ale jak už to u pozlátek bývá, třpytí jen na venek. McLeod byl platný v oslabeních a stejně jako Foegele měl několik oslnivých zápasů. Stejně jako on ale již nemá týmu moc co dát. McLeod byl nakonec vyměněn do Buffala za megatalentovaného Matthewa Savoieho, který by McLeoda mohl nahradit několikanásobně, teoreticky.
Connor Brown
Ken Holland šel s podpisem Browna do rizika a vzal si ho jako takový svůj řetízek na ruku. Holland nejspíš tušil svoji poslední sezónu v klubu a tak podepsal Browna levně, ale kvůli podpisovému bonusu obětoval následující sezónu, kdy už u toho nebude a kdy se právě bude tento bonus odečítat z platového stropu. Brown navíc v předminulé sezóně odehrál v dresu Washingtonu vinou těžkého zranění předního zkříženého vazu v koleni odehrál pouhých 6 zápasů. Riziko bylo velké, ale Holland to s ním zkusil. chtěl vsadit na to, že Brown se velmi dobře zná s McDavidem ze společného působení v Erie a mohl by zaujmout místo vedle něj, nebo alespoň v top-six. To se ale nepovedlo. Brown evidentně nebyl ve formě a nakonec na něj zbylo místo až ve čtvrté formaci a jepičí časy na ledě. Velmi dlouho mu také trvalo, než vůbec vstřelil první gól. Čekal na něj 55 zápasů a téměř 2 roky. Jak ale čas plynul, Brown se postupně začínal dostávat do formy. Na ledě byl rychlý, platný byl hlavně v brejcích a v situacích, kdy bylo třeba podržet puk. Nakonec se se svým spoluhráčem Janmarkem vypracoval v předního hráče na oslabení. Connor Brown ukázal velké srdce při zotavování z nepříjemného zranění i odhodlání se vrátit. Trvalo mu to, ale výsledek byl o to sladší. Myslím, že jak si v průběhu sezóny všichni z Browna dělali legraci, na jejím konci sezóny ho všichni milovali. Pro jeho povahu i pro to, jak si i přes všechnu smůlu a nepřízeň osudu dokázal najít cestu zpět. V play off pak Brown byl jedním z nejlepších hráčů týmu, a to ze čtvrté formace! Jeff Jackson ho podepsal na další sezónu a já věřím tomu, že Brown bude v nadcházejícím ročníku lepší a že bude i střílet góly. Navíc, Brown si velmi přál zůstat. Řekl, že v Edmontonu je jeho srdce…
Mattias Janmark
Brownovo dvojče z uplynulé sezóny. Nejen podobným progresem v průběhu sezóny, ale podívejte třeba na jejich statistiky:
Connor Brown – 71z, 4+8
Mattias Janmark – 71z, 4+8
Janmark v sezóně moc vidět nebyl a nebyl ani produktivní, to je také realita. Jeho práce pro tým vynikla až když šlo do tuhého. Janmark s Brownem excelovali v oslabeních a dělali černou práci. Janmark si velmi přál v Edmontonu zůstat a tak se také stane. Má novou smlouvu na 1,45 mil.dol. na další tři roky. Černé práce bude potřeba dost a Janmark s Brownem dostanou další prostor na jejím „čištění“.
Konec 1. části…
