Kanada svým finálovým triumfem nad Výběrem Evropy stylově zakončila historicky třetí World Cup nebo chcete-li Světový pohár. Předchozí ročníky se konaly v letech 1996 a 2004. Dříve se tomuto poměrně populárnímu hokejovému dostaveníčku říkalo Kanadský pohár a světlo světa spatřil poprvé v roce 1976. V kolébce hokeje se poté konal ještě v letech 1981, 1984, 1987 a 1991.
Jak už bylo řečeno v úvodu tohoto článku, Kanada svým triumfem podtrhla současnou nadvládu nad světovým hokejem. Finálovým soupeřem byli Javorovému listu poměrně nečekaně borci z hokejově méně úspěšných hokejových zemí, kteří se sešli v souboru pod značkou Evropy. Přestože Edmonton Oilers neměli ve vítězném reprezentačním kádru své domoviny žádného zástupce, dva jejich hráči si finále zahráli. V tomto článku jsme pro vás připravili ucelené hodnocení všech edmontonských hokejistů, kteří se na velkolepém turnaji v Torontu představili. Pro úplnost dodejme, že tým hráčů Severní Ameriky do 23 let koučoval edmontonský trenér Todd McLellan a architektem tohoto mužstva s pravděpodobně nejatraktivnějším herním projevem byl generální manažer Oilers Peter Chiarelli.
Connor McDavid (Severní Amerika do 23 let): Nejzářivější hvězda Naftařů se během přípravných utkání nemohla bodově vůbec prosadit. McDavidovi byla svěřena funkce kapitána mladého severoamerického výběru a tato povinnost jako by mu v úvodu poněkud svazovala jeho abnormálně šikovné ruce. Postupem času se však dostával do herní pohody a ostrá utkání turnaje už jej zastihla v poměrně obstojném rozpoložení. Nejvíce mu svědčila souhra s torontskou nadějí a s poslední jedničkou draftu Austinem Matthewsem. McDavid si ve třech turnajových zápasech připsal na své bodové konto tři asistence a jeden plusový bod do tabulky pravdy. Na hru mladých pušek se obecně dívalo velmi dobře a jejich rychlost a technické finesy bavili hokejové fanoušky po celém světě. McDavid se sice nepředstavil v takové formě, v jaké by si jej fanoušci Edmontonu přáli vídat v ligové sezoně, ale ani vyloženě nezklamal.
Ryan Nugent – Hopkins (Severní Amerika do 23 let): V řadách mladých hráčů Kanady a USA patřil k těm nejostřílenějším a svými výkony na ledě to v plné míře potvrzoval. Jeho zkušenosti vnesly trochu klidnějšího herního projevu na hole nažhavených mladíků. Nugent – Hopkins nastupoval v centru druhého útoku a ve třech utkáních turnaje si připsal na své konto 1 branku a dvě asistence. Do tabulky pravdy zaznamenal hodnotu plus jedna. Příznivci Oilers, kteří umí číst mezi řádky, si jistě všimli, jak prozíravým tahem Chiarelliho a McLellana byla nominace obou vyslanců klubu ze severu Alberty. Trenér si tak mohl v prémiových utkáních vyzkoušet, s jakými typy spoluhráčů si McDavid s Hopkinsem vyhovují a tyto cenné poznatky jistě implementuje do rodící se sestavy Naftařů pro blížící se ročník NHL. Dalším důležitým bodem bylo pro příznivce i managment Oilers sledování toho, jak se McDavid dokázal popasovat s kapitánským céčkem, neboť stejná funkce by mu měla být brzy svěřena také v Edmontonu.
Leon Draisaitl (Výběr Evropy): V poněkud přestárlé sestavě Výběru Evropy patřil „německý Gretzky“ jednoznačně mezi příjemná osvěžení celého turnaje. Drobnou kaňkou na jeho předvedených výkonech může být snad pouze fakt, že jeho forma gradovala na konci přípravných zápasů a v úvodu základních skupin. V bojích „o všechno“ se z ledu poněkud vytrácel. Jeho nejzářivějším momentem byl jednoznačně hattrick, který v posledním přípravném zápase nasázel do sítě Švédska a přispěl tak k drtivé výhře Evropanů v poměru 6:2. Nádherná branka v situaci dva na nikoho proti Spojeným státům americkým v otevíracím mači World Cupu pak pohladila srdce nejednoho hokejového nadšence. Draisaitl si v šesti turnajových zápasech připsal do statistik dvě branky a dva plusové body v tabulce pravdy.
Andrej Sekera (Výběr Evropy): Obránce Edmontonu patřil na turnaji k nejdůležitějším stavebním kamenům defenzivního valu Výběru Evropy, který se překvapivě probil až do finále. Sekera nastupoval v prvním obranném páru se Zdenem Chárou. Momentem, který se pravděpodobně zapíše do paměti hokejových fanoušků nejvíce, bude jeho neproměněný sólový únik v prvním finálovém utkání proti Kanadě. Slovenský bek nastoupil do všech šesti zápasů svého týmu a připsal si v nich dvě asistence a jeden plusový bod. Turnaj, na kterém se představily největší hvězdy současného hokeje, jednoznačně ukázal, že Andrej Sekera momentálně patří do užší špičky elitních obránců NHL a má předpoklady se v ní dlouhodobě udržet.
Zavítá příští World Cup do Edmontonu?
Světový pohár 2016 skončil diváckým i marketingovým úspěchem a vedení NHL v čele s Gary Betmannem již avizovalo, že se tento podnik natrvalo usadí v itineráři velkých hokejových akcí. Jeho nejbližší pokračování je naplánováno na rok 2020. Zatím není jasné, zda se budou pořadatelé držet modelu jednoho pořadatelského místa, a nebo zda se vrátí k původnímu modelu, kdy se část utkání odehrávala například v Evropě. Jisté však je, že Oilers Entertainment Group již spřádá plány na předložení nabídky na pořadatelství příštího World Cupu. Tento záměr je celkem pochopitelný. V Edmontonu vyrostla nová moderní aréna a město je hokejem posedlé snad ještě více než zářijové Toronto. V roce 2019 by navíc měla být kompletně dokončena na arénu navazující lokalita s názvem „Ice District“ a pořádání World Cupu v následujícím roce by bylo ideální příležitostí celý komplex představit světu. Víceprezident Oilers Entertainment Group Kevin Lowe se domnívá, že vliv jeho spolupracovníka Boba Nicholsona v hokejovém zákulisí by měl pomoci vytvořit z Edmontonu hlavního kandidáta na pořadatelství Světového poháru v roce 2020. Dalšími hokejovými podniky, o které se údajně město Edmonton zajímá, je Memorial Cup hráčů do 18 let (současný Memoriál Ivana Hlinky) a Mistrovství světa IIHF.
