Velmi důležitý zápas pro vývoj Pacifické divize dnes úspěšně zvládli Edmonton Oilers v domácím prostředí Rogers Place proti jednomu z nejúspěšnějších týmů poslední dekády, Los Angeles Kings. Bodovali tak popáté v řadě a svému dnešnímu sokovi odskočili v tabulce již na šest bodů. Zároveň se drží v těsném závěsu za divizním lídrem, ve skvělé formě hrajícím San José Sharks. Rovněž si tímto vítězstvím konečně upravili bilanci domácích zápasů do černých čísel. Navíc v celé západní konferenci drží dlouho neuvěřitelnou čtvrtou pozici. Jedinou „negativní“ změnou jen snad jen fakt, že poprvé v sezoně nedlí na vrcholku tabulky produktivity Connor McDavid. Toho z ní sesadil muž, kterého by měl právě on jednou nahradit na piedestalu „nejlepšího hokejisty světa“, fenomenální Sidney Crosby.
V brance Naftařů se podle všech očekávání objevil v poslední době fantastický Cam Talbot a vedl si opět fantasticky. Pochytal 28 střel soupeře, inkasoval jedinkrát s úspěšností 96,55%. K tomuto výkonu snad ani není dalších komentářů potřeba. Proti němu nestanul trochu překvapivě Jeff Zatkoff, nýbrž po druhé ve dvou dnech do branky Králů nastoupil slovenský gólman Peter Budaj. Ten odvedl rovněž výborný výkon, který byl oceněn titulem „druhá hvězda utkání“. Na Naftaře to však nestačilo, Králové ztratili v Kanadě oba zápasy a jistě se jim pomalinku začínají vkrádat myšlenky na předloňský rok, kdy se naprosto nečekaně nedostali vůbec do vyřazovacích bojů. Tedy přesně opačné starosti, než které řeší v Edmontonu. V sestavě domácích nakonec chyběl Andrej Sekera, kterého nahradil tím nejlepším možným způsobem Matthew Benning. O dalším stavu kolem slovenského reprezentačního kapitána zatím nejsou známy žádné bližší informace. Samozřejmě vše budeme bedlivě sledovat a včas vás informovat.
Zápas začal v poměrně poklidném tempu. Prvních deset minut bylo zcela vyrovnaných, avšak za cenu nezáživné podívané bez větších šancí a vzruchu na té či oné straně ledové plochy. Ano, divizní derby, důležitost utkání, či potřeba obou celků bodovat prostě takovou hru občas přinese. Ale i takovéto zápasy je potřeba umět hrát, být pozorný, důsledný, trpělivý. Ctnosti, kterých je sice občas ve hře Naftařů občas stále jako pověstného šafránu, ovšem to již jen velmi zřídka. Práce Todda McLellana se v tomto směru začíná již projevovat ku prospěchu věci. Hokej dnes nevyhrává ten, kdo gólů více dá, jako v časech největších úspěchů Oilers blahé paměti, nýbrž ten, kdo méně gólů dostane. Trochu vzruchu přinesly až dvě vyloučení v 15 minutě hry. Oilers sehráli svoji výhodu jednoznačně lépe a jako první musel tasit těžké zákroky Budaj. Do konce třetiny se však i přesto, že tempo hry se stále kontinuálně zvyšovalo, nic podstatného neudálo.
Kings pohrdli i druhou početní výhodou, která byla rozdělena přestávkou mezi první a druhou třetinou. To domácí následný prohřešek, již druhý od stejného hráče v utkání, Jake Muzzina dokázali potrestat a dostat se do vedení. Jen devět vteřin trvala rychlá výměna kotouče po čistě vyhraném buly mezi přesilovkovou formací Naftařů, než touš doputoval za branku na hůl Patricka Maroona. Ten předvedl obrovskou chytrost, předvídavost, pohotovost a neuvěřitelně rychlé a šikovné ruce. Tento gól dostal Oilers nejen do těsného vedení, ale očividně domácí hráče uklidnil. Ti byli najednou ve hře přesnější a začali hru kontrolovat. Los Angeles se v těchto fázích zápasu, i přes zjevnou snahu, nedařilo založit kloudnější akci, vytvořit si tlak neřkuli nějakou vážnější příležitost. Navíc Cam Talbot byl pozorný, neriskoval, raději puk podržel, čímž kouskoval hru a nepřipouštěl žádné možnosti druhých či třetích dorážek. O zbytek se starali velmi pozorní beci. Ani hosté však nezačali bezhlavě útočit. Takže se hrál stále rychlý, ale takticky vedený boj, bez nějakého návalu vyložených šancí. Klasická partie o jedné, dvou chybách, velmi náročná na psychiku všech zúčastněných, zejména pak gólmanů. V pětatřicáté minutě se museli vyznamenat oba dva muži v maskách. Nejprve Budaj zkrotil těžkou ránu Draisaitla z mezikruží, poté exceloval Talbot při těžkém závaru ve svém brankovišti. To byl však ojedinělý počin hostí a domácí v závěru druhé části zahráli skvěle, ale i přes několik solidních možností druhou branku nepřidali.
Ve stejném duchu začala jako ty dvě předchozí i třetina závěrečná. Oba týmy hráli spíše defenzivně, do útoku se pouštěli maximálně ve dvou lidech ve snaze minimalizovat chyby. O něco málo navrch však stejně jako v závěru druhé dvacetiminutovky měli domácí borci. Jako blesk z čistého nebe tak působil gól Nicka Shora ve 44 minutě. Talbot nic neviděl, a tak nestihl na střelu hostujícího útočníka z poměrně velké vzdálenosti včas reagovat. A zápas byl v tu chvíli v pozici, kdy jej rozhodně jedna chyba, zarputilost, smolný moment, či genialita některého ze zúčastněných. Zcela vyrovnanou pasáž rozčísl gól přesně z výše popsané kategorie. Domácí si vzali vedení zpět po akci, u které chybí institut třetí asistence. Skvělou práci Connora McDavida, podpořil neméně skvěle Milan Lucic, přesně tou hrou, kvůli které jej management Oilers do své organizace tolik chtěl. Důrazná hra tělem a výborná práce na kotouči, skvěle vyhrané osobní souboje. Poté záchvěv pohotovosti a geniality od Jordana Eberle, který z na první pohled těžko řešitelné situace vykouzlil gólovou přihrávku nahozením puku vzduchem do mlýnice před brankou, kam si naprosto úžasně sjel ryze defenzivní a po nedávném zranění se navrátivší Erick Gryba. Ten opuštěním své pozice šel do velkého rizika, neboť vzhledem k vývoji situace nechal za sebou nezajištěný prostor pro případný brejk, avšak ze vzduchu mezi několika bránícími protihráči nakonec nedal rozhozenému Budajovi šanci. Tento sváteční střelec zaznamenal svůj první gól v sezoně. Tento moment nastartoval zvýšenou aktivitu hostí. Domácí kouč se zaměřil na defenzivu. Formace nezvykle na ledě rychle točil, tak aby nedocházelo k přetížení ani jedné z nich. Kings zvýšili střeleckou aktivitu a tlak na Talbota. Hosté tlačili, domácí pozorně bránili a čekali případně na nějakou brejkovou příležitost. Ta nakonec i přišla, ale Draisaitl neuspěl. Stejně tak si po něm vedli i Eberle a dnes povšechně skvělý Gryba. Minutu před koncem zkusili hosté power play, v níž však definitivně rozhodl Ryan Nugent-Hopkins.
Dnes se hrál v Edmontonu zápas, v kterém se hodně střílelo, avšak chybělo větší množství vyložených šancí. Jednalo se o utkání obran a gólmanů. Zcela vyrovnaná partie, již rozhodla větší vůle a zarputilost, trocha herního štěstí a jak to v podobných zápasech bývá obzvláště důležité, využitá přesilovka. Ačkoli Kings dokázali srovnat, první gól v podobných partiích bývá klíčovým. I když Los Angeles bez Jonathana Quicka nepůsobí jako onen dobře promazaný stroj a válec z let minulých, stále mají svoji nespornou kvalitu. Naftaři dnes vyhráli přesně ten zápas, které v minulých sezonách pravidelně individuálními chybami ztráceli. I proto je vedle všech prvoplánových aspektů toto vítězství tak důležité. Neboť ukazuje, že Edmonton Oilers kráčejí tím správným a nejlepším směrem!
„Šťastný zásah. Před brankou se válely nějaké odpadky, tak jsem si vzal na ně koště a uklidil jsem je do sítě. Přijít na led a hrát tak, jako jsme dnes hráli my. S celoplošným totálním nasazením a poctivě, což ukazuje vyspělost a náš růst v těchto herních činnostech. Toto vše jsou veskrze samé pozitivní věci“, prohlásil po zápase střelec vítězného gólu Erick Gryba.
„Podle mého názoru, dnes večer zvítězilo jednoznačně skutečně výborné týmové úsilí a pojetí hry“, shrnul dění na ledě Todd McLellan. K tomuto vyjádření asi nelze již nic více dodat, jen tak dál, Oilers!
EDMONTON – Los Angeles 3:1 (0:0,1:0,2:1)
23. Maroon (Eberle, Benning), 44. Shore, 47. Gryba (Eberle, Lucic), 60. Nugent-Hopkins (Draisaitl)
