Většinu odborné i laické veřejnosti překvapil nevýrazný start do soutěže, kterým se zatím prezentují Naftaři z Edmontonu. Klub, který byl před sezonou pasován na jednoho z aspirantů na vítěze Stanley Cupu, se momentálně krčí v suterénu Západní konference. Ještě více než prozatímní bodový zisk bije do očí předváděná hra celku z Alberty.
Soubor hráčů, jenž je doslova a do písmene prošpikován ofenzivní silou, připomínající dynamit, se na ledě zatím neskonale trápí. Oilers dosud ve čtyřech utkáních rozvlnili soupeřovy sítě pouze osmkrát, což rychlými počty činí průměr usmolené dvě branky na zápas. V týmu lodivoda McLellana zatím nefunguje téměř nic z toho, co jej zdobilo v loňském ročníku. Neotřesitelná jednička mezi tyčemi Cam Talbot připomíná gólmana z odborářské ligy, obranná vozba bez zraněného dirigenta Sekery najednou postrádá lehkost a sehranost a ofenzivním šikům chybí to nejdůležitější – střílení gólů. Edmonton během čtyř odehraných duelů vystřelil na branku soupeře 155 projektilů. Pouze v utkání s Jets soupeř vystřelil na branku Oilers více ran, jinak pokaždé byli aktivněji střílejícím týmem Naftaři. V průměru to znamená, že Edmonton vyšle během zápasu 38,8 střel, což jej v rámci celé NHL řadí na druhé místo hned za Floridu. Bohužel jak již bylo řečeno dříve, skórovat se podařilo hráčům Edmontonu pouze osmkrát, a to stačí až na 28. příčku celé ligy. Dalším bolavým místem party kolem kapitána McDavida jsou speciální pasáže utkání nebo-li přesilové hry a oslabení. Oilers zatím odehráli dvanáct početních výhod a v gól dokázali proměnit, považte sami – jednu jedinou. Naopak v sedmnácti dosud odehraných oslabeních inkasoval Edmonton pět gólů, přičemž tři do jeho sítě napadaly v posledním utkání s Ottawou.
Tým byl během léta na první pohled vhodně a citlivě doplněn. Přišli hráči jako Ryan Strome, Jussi Jokinen nebo Yohann Auvitu. První dva jmenování útočníci si ovšem do kanadského bodování zatím nepřipsali jediný bodík a veškerá tíha tak prakticky v každém dosavadním utkání ležela na prvních dvou útočných formacích. Útočná hra jakoby postrádá systém, obránci při zakládání útočných akcí kupí jednu chybu za druhou a dostávají do nebezpečných výpadů spíše hráče soupeře. Přechod středního pásma je z velké části na náhodu, a když už se podaří delší dobu udržet kotouč v útočném pásmu, připraví se o něj útočící hráči Oilers vlastními nepřestnostmi. Zakřiknutý tým tak zpravidla v útočné fázi těží pouze z neohrožených průniků svého kapitána, který je schopen sám obehrát dva nebo tři hráče. Místo toho, aby tento McDavidův um vytvářel jakousi přidanou hodnotu a rozdílové partie zápasů, slouží pouze k tomu, aby si tým odškrtl alespoň sporadickou návštěvu soupeřova útočného pásma. Co ovšem bije do očí zdaleka nejvíce je neobvykle pomalá hra edmontonských.
Cam Talbot sice v prvním zápase vychytal čisté konto, ale od té chvíle jsou jeho výkony hluboce podprůměrné. Trenér McLellan se zatím snaží svého svěřence psychicky podpořit a neustále mu v zápase poskytuje novou a novou příležitost, ale pokud se Talbotovy výkony nezlepší, je pouze otázkou času, kdy loňský suverén v počtu odchytaných zápasů skončí pod dekou na střídačce. Psychická deka už na něm očividně leží nyní. Otázkou zůstává, zda může být Laurent Brossoit dlouhodobě adekvátní náhradou na dobu, než se Talbot dostane do kýžené pohody.
Další příležitost zažehnout motory budou mít Naftaři ve středu proti Carolině. Sympatické je, že jak trenér, tak jednotliví hráči nehledají chyby nikde jinde než sami u sebe. Určitá míra sebereflexe je vždy potřebným vodítkem k nalezení cesty z krize.
