Po poměrně slušném dojmu, který Naftaři zanechali na svém tripu po kluzištích čtyř soupeřů z Metropolitní divize a domácí krasojízdě proti Las Vegas se zdálo, že tým se podařilo konečně nastartovat a parta kolem Connora McDavida začne konečně plnit očekávání do ní vložená. A to nejen herně, ale i bodově, neboť bod po bodíku se odstup za postupem do play off začal konečně snižovat, Oilers se dotáhli na Colorado a na pouhé čtyři body za osmé místo. Ovšem následný dvojzápas se St. Louis doma a v Dallasu je vrátil opět do tvrdé reality letošní sezony. Dnes zajíždějí Olejáři k odvetě do města založeného francouzskými kolonisty v roce 1673 a do druhé největší aglomerace státu Missouri k odvetě za domácí porážku 1:4. Úvodní buly bude vhozeno ve 2:00 SEČ, a na Naftaře rozhodně nečeká jednoduchý soupeř, ba možná momentálně jeden z nejtěžších vůbec.
Ačkoliv jsme se stejnému zápasu, jen v opačném gardu, věnovaly před několika málo dny, změnilo se od této chvíle mnohé. Naftaři, kteří se před pátečním zápasem pomalu, alespoň se tak zdálo, zvedali od samého výkonnostního dna, upadli během následných dvou nevydařených zápasů do opětovné hluboké deprese. Naopak jejich soupeř potvrdil dobré rozpoložení následnou výhrou ve Vancouveru 4:3 po prodloužení. Nastřádal tak již 31 bodů v 21 zápasech, o pět bodů vede západní konferenci před LA Kings (ovšem nejbližším pronásledovatelem jsou zatím, pro někoho možná trochu překvapivě, Winnipeg Jets ze stejné, tj. Centrální divize). S ohledem na celou NHL již Bluesmanům chybí jeden jediný bod na celkového lídra soutěže a v první části suverénní Tampu Bay. Naopak Oilers opět uvízli na předposledním místě v konferenci a místo stíhání týmů před sebou, se již musejí pomalu ohlížet za sebe, neboť Arizona Coyotes po katastrofálním startu do sezony zažívá nečekané bodové žně a je již se svými 13 body pouhé tři za Edmontonem, byť má rovněž o tří zápasy odehráno více. Na play off chybí Naftařům opět šest bodů, a jelikož jsme právě ve čtvrtině ligy, začíná být pozice týmu opravdu vážnější diagnózou, než se mohlo zdát, či spíše, než si optimističtí fanoušci vůbec připouštěli.
Je nasnadě trochu bilancovat a začít pomalu, ale jistě hledat příčiny stavu, v němž se Olejáři momentálně nacházejí. Za prvé je to jednoznačně očividně slabší forma týmové
brankářské jedničky Cama Talbota. Nejen, že nepředvádí zázračné zákroky, kterými tolik svému týmu pomáhal v minulé sezoně, ale rovněž velmi chybuje. Jen vzpomeňme jeho hrubou a naprosto zbytečnou chybu před brankou Vladimíra Sobotky ve čtvrtečním zápase v Rogers Place, jíž de facto negoval následně využitou přesilovku. A množství nejistých zásahů předvedl rovněž naposledy na ledě Dallasu. Trochu se začíná ukazovat, že sázka na jediného gólmana, jemuž kryje záda nezkušený, navíc málo vytěžovaný mladík, byla patrně v případě realizačního týmu poměrně strategickou minelou. Laurent Brossoit má v sobě jistě velký potenciál a po nepovedeném začátku sezony zazářil na ledě Capitals, kde inkasoval jen jednou s úspěšností zákroků 94,74%, ovšem nést břímě větší odpovědnosti za celý tým by patrně pro něj bylo ještě soustem příliš velikým. Zkrátka za Talbotem zeje příliš velká díra, a pokud se mu nedaří, rázem se tento stav podepisuje na výkonnosti celku patrně více, než je zdrávo. I proto se možná rojí spekulace o Edmontonu a gólmanském postu. Nutno však podotknout, že v současné době je brankářský trh ve stavu, kdy není moc kde brát a např. causa Niemi, je důkazem toho, že levný, byť zkušený gólman ještě neznamená, že je vše vyřešeno. Odvážná spekulace s obří výměnou, kdy by do Alberty zavítal jeden z neplších gólmanů současnosti vůbec Carey Price, je tak patrně z říše sci-fi.
Druhým neurologickým místem je obrana. Chybí Andrej Sekera, to je nezpochybnitelné, ovšem nelze se domnívat, že s jeho návratem bude najednou vše růžové. Jednak se bude muset po delší pauze rozhodně nejprve rozehrát, i vzhledem k jeho věku, navíc on není a nikdy nebyl tím mužem, i u vědomí všech jeho kvalit, který by dokázal sám utáhnout celý tým (což se ukázalo i třeba při jeho angažmá v dresu Slovenského národního týmu). Musí se přidat další. Vloni spolehlivý Kris Russell je v letošní sezoně zatím poměrně nenápadný, navíc poslední zápas zejména jemu vůbec nevyšel -3. Daleko větší progres se rozhodně čekal u Darnella Nurse. Oscar Klefbom je sice ze všech beků Oilers nejproduktivnější, ovšem též píše do statistik hrozivých -9. Benning s Larssonem jsou nevýrazní, Gryba a Auvitu jsou často vylučovaní, navíc prvně jmenovaný v 16 duelech, k nimž nastoupil, ještě nebodoval, což je v sestavě případ již jen Brada Maloneho (odehrál 7 zápasů). Možná než se upínat k nějaké zázračné výměně v brankovišti, by bylo lepší posílit na postu obránce, alespoň hráčem, který dokáže být spolehlivý vzadu a konstruktivně rozehraje puk. Příklad Jana Rutty dokazuje, že se nemusí hledat jen v osvědčených zdrojích.
Co se ofenzivy týká, tady se nic nemění. Svoje si odehrají patrně jen McDavid, Nugent-Hopkins a Leon Draisaitl. Všichni ostatní za svými možnostmi výrazně zaostávají. Uvidíme, jak se ještě zapracuje Mike Cammalleri, který byl v sestavě Oilers zatím dvakrát, nebodoval a je na -1. Ale pozor, i Connor McDavid zatím „sám za sebou“ trochu zaostává. Sice proti Dallasu nasbíral 3 kanadské body, ovšem v +/- je v posledních dvou zápasech na -4, což je u lídra týmu rozhodně statistika nelichotivá. Žádná bodová exploze se zatím nekoná ani v případě Leona Draisaitla. Jesse Puljujärvi je ve svém útlém věku jistě velkým příslibem do budoucna, jeho výkony jsou svěží, snaží se, bojuje, ovšem zatím strašně boduje. Zatím se spíše trápí Milan Lucic i Patrick Maroon. Talentovaný Drake Caggiula zatím 3+1 (-8), zkušený Mark Letestu 3+2 (a dokonce -11!, což je 733 místo ze 743 hráčů, kteří zatím letos naskočili v NHL na led a není pro něj omluvou ani fakt, že až za ním najdeme borce jako Crosby, Letang, O’Reilly, Max Pacioretty či Ekman-Larsson). Poslední dva jmenovaní se rovněž již v souvislosti s Edmontonem Oilers skloňovali. Ryan Strome jako druhá největší letní posila 3+4 (-3). Ve výčtu bychom mohli uvést všechny forwardy a každého jména by bylo patrné, že zkrátka za očekáváním zaostává, tu více, tu méně. Jak tak nasnadě, že kádr Oilers se patrně dalším změnám ještě nevyhne. Každopádně pokud chtějí Peter Chiarelli a Todd McLellan udržet kostru týmu pohromadě, příliš možností pod platovým se jim nenabízí a upřímně, v kádru vyjma těch největších jmen patrně dnes ani příliš obchodovatelného zboží nenajdeme.
Pochopitelně je stále j
možné, že se tým nakonec skutečně nastartuje a sezónu zachrání, ovšem byť mu zbývá odehrát stále ještě 60 utkání, nelze se poléhat, že nějakou větší bodovou ztrátu smázne rekordní sérií v lednu či únoru. Vyhrávat a bodovat se musí začít hned, obzvlášť, pokud se bude dařit konkurenci jako je Calgary, Winnipeg, ale i Vancouveru či nováčkovi z Las Vegas, bodovat a držet kontakt se všemi týmy, které budou a chtějí na postup do vyřazovacích bojů aspirovat.
Co dodat k našemu dnešnímu soupeř? Většina již byla řečena ve čtvrtečním před zápasovém servisu. Blues mají nejlepší ofenzivu na západě, vcelku obstojnou defenzivu. Daří se jim v oslabeních i přesilovkách. Zakládají si na kolektivním pojetí, z něhož se vždy najde někdo, kdo je v určitém momentě schopný zápasy rozhodovat, a to v jakékoliv činnosti, počínaje oběma gólmany. Kanadští útočníci Jaden Schwartz (10+16) a Brayden Schenn (8+18) jsou na 26 bodech, drží 4 resp. 5 místo v produktivitě, oba jsou s +15 body na čele této statistiky. Alex Pietrangelo se během posledních dvou zápasů dostal zároveň na pozici neproduktivnějšího beka celé soutěže (7+12, +9). Tým zkrátka zatím šlape a svoji dobrou náladu bude jistě chtít potvrdit i dnes.
Oba soupeři se dnes utkají podruhé v sezóně, v prvním zápase ve čtvrtek v Rogers Place slavili výhru 4:1 Blues, k čemuž přispěl dvěma góly Brayden Schenn, byť Oilers svého soupeře přestříleli 39:30. Do sestavy St. Louis by se měl vrátit velezkušený bek Jay Bouwmeester, který vynechal prvních 21 zápasů sezony kvůli zlomenině kotníku. Pro našeho dnešního soupeře to bude ke všem pozitivům další velké plus.
Naftaře teď čekají další tři venkovní zápasy proti „východním“ týmům v rychlém sledu – Detroit, Buffalo a Boston. Načež v posledním listopadovém zápasu doma přivítají v utkání pravdy Arizonu. Opravdu již není nač čekat, vlak se řítí dál, a pokud chceme být úspěšní, je potřeba naplno bodovat hned, ať na druhé straně kolbiště stojí jakkoliv těžký soupeř.
