Web oilersnation.com přinesl před nedávnem zajímavý článek z pera Jasona Gregora, který se zabýval aktuální situací Laurenta Brossoita. Mladý Kanaďan skočil při zranění Cama Talbota rovnýma nohama do pozice edmontonské gólmanské jedničky a Gregor se pokusil zhodnotit, jak se dosud této role dokázal zhostit a jak se případně může jeho pozice v týmu dále vyvíjet.
Největší výzvou pro každého analytika, novináře nebo obyčejného fanouška je změnit způsob vnímání konkrétního hráče. Některá hodnocení nebo chceme-li předsudky, se zkrátka nikdy nezmění. Spousta hráčů napříč ligou má vytvořené jakési škatulky, z nichž vystoupit je prakticky nemožné. Další měrnou jednotkou je specifický úhel pohledu, ovlivněný například náklonnosti k jednotlivým hokejistům, klubům a podobně. Něco jiného je dělat podobné soudy například po 500 odehraných zápasech, skutečná výzva je to spíše u mladých hráčů, kteří bránu s názvem NHL teprve pozvolna otevírají. Někteří dost nesmělým způsobem, jiní do ní vlítnou jako uragán. U těchto mladých hokejistů není dobré vytvářet zmíněné škatulky příliš brzy, neboť jejich výkonnost se může velmi rychle měnit. Gregor uvádí příklad bývalého útočníka Oilers Gilberta Bruleho, momentálně figurujícího v kanadském olympijském výběru. Brule se mu dle jeho slov na začátku kariéry velmi líbil a byl si téměř jistý, že se z něj stane vynikající rozdílový hráč. Tohle se ovšem z různých důvodů nikdy nestalo. Od té doby je Gregor dle svých slov v podobných závěrech mnohem opatrnější.
Když trenér Oilers Todd McLellan oznámil, že týmová jednička Cam Talbot bude kvůli zranění minimálně dva týdny mimo hru, mnozí fanoušci cítili, že už tak špatná sezona dostane ještě děsivější obrysy. Brossoit ve svých prvních dvou startech dovolil soupeřům hrozivých deset gólů ve své síti, což zrovna jeho odpůrcům do žil dávku přílišné důvěry nevlilo. Naopak se množily negativní komentáře na hlavu generálního manažera Chiarelliho, který nedokázal na pozici náhradního gólmana získat před sezonou adekvátní a především zkušenou posilu.
Brossoit po divokém utkání v Calgary, které Naftaři s odřenýma ušima vyhráli 7:5, připustil, že v poslední třetině ztratil koncentraci. „Díky velkému náskoku jsem se uvolnil, dovolil mému tělu vychladnout a nemohl se dostat zpět do tempa. Z toho se mohu poučit do budoucna,“ prozradil tehdy doslova Brossoit. Od té doby startoval v následujících čtyřech utkáních v řadě a pochytal 100 střel z celkových 108 pokusů edmontonských soupeřů. Jeho procentuální úspěšnost se zastavila na hodnotě 92,6 %. Naftaři očividně v poslední době razantně zlepšili defenzivní činnost na obou koncích kluziště, ale bylo by nespravedlivé nepřiznat, že Brossoitovy výkony v zápasech v Montrealu, v Torontu i v Columbusu daly jeho spoluhráčům pokaždé solidní naději na dobrý výsledek. Ve vzpomínaných třech zápasech pustil Brossoit za svá záda pouze pět puků.
Před rodákem z Port Alberni nyní stojí další velká výzva, a sice udržet si momentální výkonnost co možná nejdelší dobu a potvrzovat své schopnosti v každém dalším zápase. Pokud si detailněji prostudujeme dosavadní Brossoitovu sezonu, lze ji v kostce charakterizovat jako proces se vzestupnou tendencí. A není překvapením, že zlepšení přichází ruku v ruce s tím, že více chytá. Velmi málo hráčů může při omezených příležitostech hrát dlouhodobě na dobré úrovni a pro brankáře obzvlášť bývá přizpůsobení se přechodům z juniorské ligy přes AHL na post náhradníka v NHL nesmírně náročné. Pokud gólman nastoupí k zápasu jednou za dva nebo tři týdny je tenhle proces logicky razantně zpomalen, ne-li úplně narušen. Z různých fanouškovských diskuzí je patrné, že mnozí stále Brossoitovi nedůvěřují. Z pohledu jeho zkušeností se to zdá být pořádku, nicméně často je zmiňován argument, že dostává hodně laciných branek. Tohle tvrzení by ovšem mohlo být silně ovlivněno nepovedeným vystoupením v Calgary. A jsme zase zpět u škatulek.
Montrealu povolil Brossoit dvě branky, z nichž by se žádná nedala nazvat lacinou, obdržený gól v Torontu nebyl ideální, ale podobná chyba, kdy se brankářovy betony skrčí trochu jiným způsobem než by měly, se několikrát stane v NHL každému maskovanému muži. Tento typ gólu jsme ostatně v utkání s Blue Jackets mohli vidět například při střele Matta Benninga, který překonal Bobrovského. Z pohledu Brossoita byl nejdiskutovanější druhý gól Jackets, který vstřelil z ostrého úhlu Jack Johnson. Nebylo by ovšem fér, aby jedna sporadická branka zastínila zbytek utkání, ve kterém Brossoit chytal naopak spolehlivě a v důležitých momentech svůj tým podržel.
Násilím nelze názor fanouška na hráče změnit, jen dotyčný hráč sám může ovlivnit, jak se na jeho výkony bude okolí dívat. Brossoit z tohoto pohledu vypadá lépe při každém dalším startu. Na posledním edmontonském tripu, který již byl zmíněn na jiném místě tohoto textu, zastavil Brossoit 72 z celkových 77 střel směřujících na jeho branku a nikdy nepovolil soupeři skórovat víckrát než dvakrát. Bez ohledu na ostatní aspekty, když je váš brankář schopen redukovat počet kotoučů ve vaší síti na dva a méně, vaše šance na výhru pochopitelně výrazně vzrostou. Naftaři nepotřebovali dát šest branek v Montrealu a sedm v Columbusu, aby vyhráli, ale mělo by být jen pozitivní, když se většina hráčů vrátila domů a cítila se dobře.
Pravděpodobně je ještě příliš brzy na to tvrdit, že je Brossoit na svou roli připraven a zvládá jí, každopádně je na dobré cestě k tomu toho dosáhnout. Nemůže změnit to, co se stalo v Calgary. V okamžiku, kdy Brossoit opět pustí lacinou branku, a je velmi pravděpodobné, že se to dříve nebo později stane (stává se to Talbotovi, stalo se to Bobrovskému ve vzájemném utkání a stalo se to každému brankáři v NHL), měli bychom hodnotit především to, jak na vzniklou situaci zareaguje a jaké výkony je schopen následně v utkání podat. Dovolí, aby se mu chyba dostala pod kůži a sežehla ho jako v Calgary, nebo chybu vytěsní okamžitě z hlavy a bude nadále spolehlivým gólmanem? Na posledním třízápasovém tripu prokázal, že momentálně je mu bližší druhá možnost, což je dobrým znamením a důkazem toho, že se dokáže poučit z předchozích chyb.
V souvislosti s Brossoitem si fanoušci často pokládají také otázku, zda je dostatečně dobrým náhradníkem, který v případě potřeby dokáže zaskočit během vyřazovacích bojů. Ruku na srdce, kolik týmů NHL takového gólmana na postu zálohy má? Jinými slovy velmi málo klubů využívá svých záložních brankářů v play off. Model Pittsburghu, kde se o práci dělili Murray s Fleurym byl spíše ojedinělý. Od roku 1987, kdy se počet vítězných utkání nutných k dosažení Stanley cupu ustálil na čísle 16, vyhrál ve 22 případech všech 16 potřebných duelů svému týmu jeden brankář. V play off v roce 1987 vyhrál v dresu Oilers Andy Moog 2 zápasy a Grant Fuhr si na svou pažbu připsal14 výher. V roce 1991 vynechal Tom Barrasso z Pittsburghu 5 zápasů kvůli zranění a Frank Pietrangelo vyhrál 4. V roce 2006 vyhrál brankář Caroliny Cam Ward 15 z 16 vítězných utkání při tažení Hurricanes za Pohárem. Martin Gerber si připsal ze 4 pokusů pouhou jednu výhru. V roce 2007 získal Jean Sebastian Giguere pro své barvy 13 výher, zatímco náhradník Iliya Bryzgalov vyhrál 3 utkání. Bryzgalov tehdy kroutil svou teprve druhou sezonu v NHL a před play off měl na svém kontě odchytáno pouhých 50 zápasů v NHL. V roce 2008 byl před play off prvním gólmanem Red Wings Dominik Hašek. Vyřazovací boje nezahájil v oslnivé formě a po čtyřech utkáních, z nichž ve vítězství přetavil pouze dvě (88,8% úspěšnosti zásahů) dostal příležitost Chris Osgood a vyhrál následujících 14 her a dovedl Detroit k Poháru. V roce 2015 měla špatný start do prvního kola play off jednička Chicaga Corey Crawford. Na několik zápasů jej zastoupil náhradník Scott Darling, v utkání číslo šest se Crowford do branky vrátil a už po zbytek play off svého kolegu mezi tři tyče nepustil. Darling byl tehdy nováček se 13 starty v NHL: V roce 2016 měl Pittsburgský Matt Murray v NHL rovněž odchytáno pouhých 13 utkání, ovšem do play off vstupoval jako jednička. Ve vyřazovacích bojích dovedl svůj tým k 15 triumfům a velkou měrou se podílel na zisku Stanley Cupu. V loňské sezoně odstartoval první dvě kola play off Marc Andre Fleury a vyhrál jeden zápas ve třetím kole. Matt Murray po svém návratu po zranění vychytal svým barvám zbývajících 7 vítězství. Darling a Murray byli čistokrevní nováčci, když naskočili do víru play off. Murray si s tímto břemenem poradil lépe, než kdokoliv čekal a i Darling byl v několika hrách skvělý a nepůsobil jako úplný zelenáč.
V současnosti jsou v souvislosti s edmontonským záložním gólmanem skloňována různá jména jako Michael Hutchinson nebo Petr Mrázek, kteří jsou ovšem výkonnostně na podobné úrovni jako Brossoit. Pokud Oilers postoupí do play off, musí být Talbot prvním brankářem, o tom není pochyb. Většina týmů v NHL nemá luxus prověřených veteránských dvojek.
Brossoit momentálně využívá nabídnuté příležitosti v míře osobního maxima. Jeho čísla se po několika těžkých začátcích nyní pohybují správným směrem. Poslední čtyři utkání pustil pouhých 8 branek a úspěšnost má 92,6 %. Podobné hodnoty by ráda viděla u svého náhradního brankáře většina fanoušků v NHL. Jednoznačně dává svému týmu šanci vyhrát v každém utkání, ale musí se na nastoupené cestě udržet a v každém dalším zápase svou výkonnost potvrzovat. Pravděpodobně se do budoucna nevyvaruje dalších laciných gólů, ale takové dostanou tu a tam i mnohem lepší brankáři v NHL. Pokud ovšem počet těchto laciných branek dokáže omezit na minimum a bude pokračovat v zastavování většiny puků, směřujících na jeho branku, bude dělat přesně to, co Oilers momentálně potřebují. Tedy alespoň do té doby, než bude Talbot připraven k návratu mezi tři tyče.