Sezóna 2017/18 pro nás bohužel již dávno skončila, pro týmy z měst Washingtonu a Las Vegas se tak ale stalo teprve před pár dny. Okurková sezona ještě není ale na pořadu dne, protože před námi je draft, který se uskuteční 22 a 23 června. A poté samozřejmě ještě tradiční otevření trhu s volnými hráči, jako vždy začátkem července. I tam se mohou dít zajímavé věci. Nejdřív bych se podíval na samotný tým Oilers, čili na jádro týmu, které je pod smlouvou.
Jádro týmu je stabilizované. Jenže je to to samé jádro, které totálně zpackalo minulou sezonu, takže otázka je – je správně pokračovat dále v tomto složení nebo do týmu sáhnout? To je otázka. Skoro ten samý tým se zase naopak v předminulé sezoně po dlouhé době dokázal dostat do play off a co víc, tam porazit silný tým San Jose Sharks a poté až v rozhodujícím sedmém zápase podlehnout Anaheimu, ačkoliv tým z Edmontonu netahal za kratší konec a byl Ducks rovnocenným partnerem. Kdo tuto sérii sledoval, tak se mu nabízí říci i to, že Oilers byli lepším týmem, ale nakonec jim to prohrála zřejmě nezkušenost a nekoncentrovanost, protože individuální chyby v rozhodujících okamžicích stály Oilers postup a kdo ví, možná i Stanley Cup? Pak by už v cestě do finále SC stál jen Nashville a možné je všechno. To je ale pryč. Jisté je to, že Edmonton do další sezony vstupoval jen s minimálními změnami, naopak by se slušelo říci, že byl posílen. Sázkové kanceláře a hokejoví novináři tipovali Edmonton najednou na žhavého adepta na získání Stanley Cupu.
A unést se nechali se startem sezony asi všichni. Oilers totiž vstupovali do sezony 2017/18 v derby se svým věčným rivalem Calgary, které vyhráli na domácím ledě suverénně 3:0, přičemž hattrick vstřelil kapitán Connor McDavid. Vše nasvědčovalo tomu, že předpovědi se plní a Oilers budou pokračovat tam, kde skončili. Jenže chyba lávky! Další čtyři zápasy prohráli a co víc, ve špatných výkonech pokračovali dále a dále a dále a jak to skončilo, víme všichni. Proč se to stalo, když tým zůstal prakticky pohromadě? Těžko říci. Možná nefungovaly vztahy v kabině, možná špatné vedení, možná přemotivovanost po minulé sezoně, možná starý známý syndrom druhé sezony, možná něco úplně jiného. Každopádně namlsaní fanoušci Oilers dostali jako dárek opět sezonu plnou zmaru a opět se spolu se svými hráči stali terči posměchu hokejového světa. Být fanouškem Edmontonu Oilers je totiž silný výkon a neustálá hra nervů. Slabý jedinec odpadá a zůstávají jen ti opravdoví srdcaři, kteří jdou za svými Oilers až za hrob a s nimi ruku v ruce i ti, kteří už se dávno zbláznili… 🙂
No ale sezona je pryč, pojďme se podívat trochu dopředu, i když zatím opravdu jen letmo, protože s týmem může otevřený trh ještě opravdu zahýbat. A u Petera Chiarelliho si člověk už nemůže být jistý vůbec ničím, natož tím, že Peter Chiarelli je opravdu hokejový manažer a ne jen nastrčený šotek z tábora Flames. Pod smlouvou má nyní z nejužšího týmu 10 útočníků, 4 obránce a 3 brankáře. Začněme odzadu. Všichni tři brankáři, kteří by měli vytvořit ústřední trojici mají smlouvu pouze na nadcházející sezonu. V brance se nejspíše velký pohyb už očekávat nedá, protože se dá předpokládat, že loni špatný Cam Talbot dostane ještě šanci. Ta bude ale asi už poslední, protože Talbot opravdu nepřesvědčuje o tom, že dokáže být stabilní jedničkou týmu. V pozici dvojky nejspíše začne zkušený Al Montoya, který přišel do týmu z Montrealu v průběhu roku. Na farmě by měla začít nová posila z Finska, Mikko Koskinen. Ten má se zámořským hokejem už zkušenosti, ale už je to řádka let. V NHL odchytal za Islanders 4 zápasy v sezoně 2010/11 a to s velmi špatnými čísly. Poté chytal doma ve Finsku a hlavně 5 sezon v Rusku v KHL, kde v dresu Novosibirsku a Petrohradu podával takové výkony, že se z něj stala stabilní opora Finské reprezentace a jako takový neunikl ani pozornosti zámořským skautům. Ten Edmontonský byl asi nejdůraznější, protože Koskinen má nyní doma smlouvu na 2,5 milionu dolarů. To není málo. Ale u Chiarelliho už jakýsi zvyk. A za sebe musím podotknout jednu věc, kterou říkám pořád dokola – KHL má do NHL hodně daleko. Navíc Koskinenovi v červenci bude 30 let. Ale uvidíme. Koskinen – i vzhledem k takovému kontraktu – šanci určitě dostane. Ne tak už nejspíše Laurent Brossoit, kterému skončila smlouva a který svoji šanci prorazit v NHL podle mne v minulé sezoně propásl. Naopak bude zajímavé sledovat vývoj mladého Stuarta Skinnera, kterému je předpovídána zářivá budoucnost.
V obraně je pod smlouvou čtveřice Klefbom, Larsson, Russell a Sekera. Čili silný základ. Jenže v právě uplynulé sezoně val jako řešeto. Na to, že pánové nejdou pod 4 miliony ročně, se čekalo více. Zejména Klefbom, který se měl stát vrchním tahounem, si často říkal dokonce o posazení na tribunu. Každopádně Klefbom má smlouvu až do roku 2023, takže doufejme, že to bylo jen zatmění. Omezenými volnými agenty jsou Nurse a Benning. U nich se dá počítat s jejich podepsáním. Z prospektů by se mohli vyšvihnout nadějní Ethan Bear, Caleb Jones a Keegan Lowe. Naopak nedá se asi počítat s opětovným podpisem Yohanna Auvita a už vůbec ne s Markem Faynem, kterému konečně doběhl jeho tučný MacTavishův kontrakt. Na obraně jsme viděli ale v právě uplynulé sezoně jasné slabiny, které musí vidět i slepec. A doufám, že i Chiarelli s brýlemi. Obrana totiž nemá lídra. Nemá bombera, který bude postrachem od modré, který bude snajprovat při přesilovkách, bude umět rozehrát, který nechá na ledě duši, zkrátka někoho kdo tu zbývající sebranku dá dohromady a semkne je.
Když se podíváme na trh s volnými hráči, jsou tam některá velmi zajímavá jména, která by mi na moje požadavky seděla. Zejména bych se zaměřil na duo John Carlson, Mike Green. Omezenými volnými agenty jsou ze zajímavých jmen například Matt Dumba, Jacob Trouba nebo Noah Hanifin. Tam se ale bude ještě čekat na jejich jednání s jejich současnými kluby. Nemusí zůstat ale jen u nich, protože upéct se může i nějaký zajímavý trejd. Každý asi četl trable Erika Karlssona a jeho rodiny. U něj to na další setrvání u Sens už nevypadá. Právě on bude asi tím, o koho bude největší zájem, i když to bude hodně drahé. Karlsson by se do Edmontonu ale hodil znamenitě.
V útoku mají smlouvy McDavid, Lucic, Draisaitl, Nugent-Hopkins, Kassian, Puljujarvi, Aberg, Khaira, Rattie a nejnověji i Caggiula. To nezní špatně, jenže něco špatně je. Určitě nebude chyba v kapitánovi McDavidovi, který dvakrát za sebou vyhrál kanadské bodování ligy a přitom v obou případech překročil hranici 100 bodů. Dle mého názoru má ale McDavid ještě na víc, kdyby měl vedle sebe někoho, kdo dokáže zužitkovat jeho geniální přihrávky. McDavid je samozřejmě i výtečný zakončovatel, ale jeho devizou je naprosto jasně tvorba hry. Dokáže na sebe upoutat pozornost a přitom geniálně přihrát. Jenže jaksi nemá vedle sebe nikoho, kdo by dokázal tyto akce zakončovat. Co se týče ryzích střelců, o kterých by se dalo uvažovat, tak by to mohl být třeba Rick Nash, James Van Riemsdyk nebo třeba Michael Grabner. Omezenými volnými agenty budou William Karlsson, Brock Nelson nebo Mark Stone. Možnost trejdu se samozřejmě také nabízí. Zakončovatel, to je podle mne prostě spolu s top obráncem úkol číslo jedna…
Ke konci sezóny a následně na šampionátu hrál McDavid v jedné formaci společně s Nugentem-Hopkinsem a šlo jim to spolu skvěle. Na této dvojici bylo vidět, jak si náramně herně sedli a u tohoto bych do příští sezony zůstal. Ještě k nim sehnat střelce a budu spokojen. Nugent-Hopkins vůbec odehrál skvělou sezonu. Během všech zaručených zpráv o jeho trejdu všem zavřel pusy nejlépe svými výkony. Byl po McDavidovi nejvíce vidět a byl také jedním z mála, který ve zpackané sezoně snesl přísnější měřítko. Zkrátka – jeho výměna by neměla být na pořadu dne, pokud chceme udržet alespoň to dobré, co v týmu ještě zůstalo. Kvalitní defenzivní útočníci navíc nerostou volně na stromech. Špatně si nevedl ani Leon Draisaitl, ale někdy na něm bylo znát, že to není nějak ono, co se čekalo. Draisaitl neměl v sestavě ustálené místo, stále rotoval mezi lajnami a spoluhráči se vedle něho střídali jako na běžícím pásu a to také není asi dobře. Myslím, že oproti ještě předešlé úspěšné sezoně Draisaitlův lídrovský instinkt uvadl a takový Nugent-Hopkins ho v tomto předčil. Smlouva skončila Ryanu Stromeovi, ale Edmonton je stále první, kdo mu může nabídnout novou. Otázka ale je, jestli vůbec v Edmontonu budou nadále o jeho služby stát. A to i přesto, že za něj obětovali Jordana Eberleho, ale o Chiarelliho podivných trejdech bych se nyní už nerad rozepisoval. Je ale možné, že Strome ještě šanci dostane a to vzhledem k právě onomu trejdu. Tím by si totiž Chiarelli asi pod sebou podtrhl ne klacíček, ale přímo větev. Zcela určitě u Oilers skončil veterán Mike Cammalleri, který přišel v průběhu sezony za Jussiho Jokinena. Oba dva se potkají na trhu volných hráčů. Jsem ale přesvědčen, že Cammalleri na rozdíl od Jokinena ještě v NHL zájemce najde.
Poslední rok nováčkovské smlouvy poběží Jessemu Puljujarvimu. Ten byl považován za výjimečný talent, ale zatím to v NHL nijak neprokazuje. Letos to bude asi jeho poslední šance v Edmontonu a pokud neuspěje, bude se asi pakovat do jiného klubu tak jako jeho kolegové Paajarvi-Svensson nebo Yakupov. Další otazník visí nad Milanem Lucicem. Jeho 10 gólů a celkově 34 bodů, to je velmi slabá vizitka. Lucic navíc působil při hře hodně otráveně a pomale. Každopádně má velkou smlouvu až do roku 2023 a s tím se něco musí dělat. Neříkám, že hned. Za sebe bych Lucicovi ještě šanci dal, protože on sám si podle svých slov své nedostatky uvědomuje a chce na nich zapracovat. Edmonton by navíc jeho vyplacením příliš nevydělal a otázka je, jestli by po takovéto sezoně po něm někdo vůbec sáhl. Prostě Lucicovi bych šanci dal. Zajímavé bude sledovat, jak se o místo v sestavě popere objev závěru sezony Ty Rattie nebo šikovný Pontus Aberg. Z prospektů by mohl prorazit třeba Ostap Safin.
O tomto všem bude kromě Chiarelliho a jeho týmu rozhodovat nová trenérská enkláva. Jako hlavní trenér zůstává Todd McLellan, ale jeho dosavadní asistenti Woodcroft, Herbers a Johnson byli odejiti. Místo nich byla angažována zajímavá jména. Trent Yawney je to první z nich. Yawney je v NHL už ostříleným ať už bývalým hráčem nebo poté i trenérem. Jako hlavní trenér působil u Chicaga Blackhawks, jako asistent tamtéž a pak ještě v San Jose, kde dělal tři roky asistenta komu jinému než Toddu Mclellanovi. Poslední čtyři roky působil v Anaheimu. V AHL dělal sedm let hlavního trenéra u týmu Norfolk Admirals.
Další jméno je také hodně zajímavé. Glen Gulutzan totiž přišel přímo od našeho úhlavního rivala Calgary Flames, kde poslední dva roky dělal hlavního trenéra! Mimoto byl v minulosti hlavním trenérem i v Dallasu Stars a asistentem u Vancouveru Canucks. Čili znalec místních poměrů jako hrom. Tyto dva chlapíky doplní ještě třetí do party, nejméně známé jméno Manny Viveiros. Ten si v devadesátých letech zahrál v několika málo zápasech v dresu Minnesoty North Stars. Většinu kariéry pak strávil v Evropských soutěžích. Poslední dva roky byl ve WHL hlavním trenérem týmu Swift Current Broncos, se kterými v právě skončené sezoně vyhrál ligu. Mimo jiné tam byl jeho svěřencem také brankář Stuart Skinner.
Za týden, 22 a 23.června čeká NHL draft, který se uskuteční v Dallasu. Draft bude výjimečný tím, že se ho účastní mladé hvězdičky Rasmus Dahlin, Andrei Svechnikov a Filip Zadina. To se nás ale nebude týkat, protože Oilers budou vybírat v 1 kole z 10 místa. Ve 2 z 40 místa, ve 3 ze 71 místa a pak až v 5 ze 133 místa atakdále. Nevím jestli draft je ale pro Edmonton momentálně tím místem, které bude rozhodovat o naší přímé budoucnosti. Ty největší šance jsme totiž už měli a jak jsme s nimi naložili všichni víme. Talentu je v Edmontonu hodně, nyní je čas se podívat jinde a doplnit tým tak, aby byl opět konkurenceschopný a aby dělal svým fanoušků radost.
Oilers Go!!!
