Úvodem: velice rád čtu články českého novináře žijícího v Edmontonu Petra Adlera a v tomto duchu jsem se rozhodl napsat svůj první článek pro tento web. Takže názory v něm jsou výhradně moje osobní a nemusí se tedy ztotožňovat s názory někoho jiného, ba-ani s realitou 🙂 Ale pokusím se o to. Rád bych se poohlédl po neúspěšné minulé sezóně a zároveň i trochu do minulosti a malým průřezem se dostal zpět do současnosti a zauvažoval nad některými pro mne důležitými (ale leckdy i nedůležitými) rozhodnutími.
Tak začal bych u GM Steva Tambelliniho. Myslím, že mu nelze upřít spousta dobré práce pro organizaci Oilers ať řádkou dobrých výměn a citlivého přístupu při výběrech v draftu. Jeho práce ale nesklidila mnoho ovoce. Jeho časté výměny trenérů a série neúspěchů se musely na mužstvu nepříznivě podepsat a na jaře loňského roku byl propuštěn a nahrazen svým asistentem a dříve trenérem Craigem MacTavishem. Ten byl jako trenér přítomen u většiny Tambelliniho manažerské kariéry u Oilers a tudíž se na neúspěchu velkou měrou také podílel. Nyní dostal ale důvěru jako generální manažer. Je to jiná pozice a zatím se ukazuje ve velice dobrém světle a svými dobrými- někdy i překvapivými rozhodnutími, trejdy a podpisy hráčů si evidentně na svou stranu získává stále více příznivců. Budeme mu tedy držet palce ať v tomto trendu zdárně pokračuje.
Na trenérském postu se trenéři střídali jako ponožky a od MacTavishova odchodu u mužstva nový trenér moc prostoru pro práci nedostával. Ať se jednalo o matadory Pata Quinna a Toma Renneyho nebo sázka na úplného novátora Ralpha Kruegera, výsledky pořád nepřicházely a talentem nabitý kádr se stále držel u dna. Loni dostal šanci mladý, nadějný a v AHL poměrně úspěšný trenér Dallas Eakins. Předsezonní prognózy vypadaly nadějně, ale během sezony se jeho styl vyznačoval spíše chaotickým. Neustálým mícháním sestavy a dle mého názoru i špatně vyváženými formacemi, kdy spolu hráli mladé pušky, bijci i dříči…. Jména nějaká byla, ale zřejmě chyběl citlivější přístup, jinak si ani nelze vysvětlit opětovné selhání Edmontonu a pozici kousek nad dnem. Nicméně Eakins u mužstva zůstal, což hráči kvitují a možná i to může úspěchu v další sezoně napomoci. I když, kdo ví? Já nejsem jeho velký fanoušek, úspěch by můj názor ale mohl přehodnotit. 🙂
Co se dělo v brankovišti? Tam byla situace poslední dobou dosti chaotická a mužstvo se už po několik let nemůže spolehnout na danou jedničku a na jistotu, kterou by tak nutně potřebovalo, možná až do nedávné doby. Když se ohlédnu cca 20 let zpátky do let, kdy v bráně stáli brankářští matadoři Ranford, Joseph, Salo nebo Roloson, tak si uvědomím, že v brankovišti vždycky stála osobnost, na kterou byl spoleh a která byla schopna podávat stabilní, vyrovnané a hlavně přesvědčivé výkony. Poslední roky byly v tomto ohledu velmi nejisté. Nikolaj Khabibulin měl kolísavé výkony a pozici jedničky vlastně nikdy nezastával tak jak všichni asi očekávali. Na záda mu už v té době dýchala nová naděje Devan Dubnyk, do kterého vedení Oilers vkládalo hodně nadějí a i pro fanoušky se zdál být příslibem do budoucnosti. Ta mu ale neměla moc přát. Po uplynutí Khabibulinovy smlouvy se měl stát pevnou jedničkou, vedení mu přivedlo ostříleného Jasona LaBarberu jako dvojku a takto Oilers vstupovali do nového- tedy loňského ročníku. Začátek se ale nejen gólmanům, ale i celému mužstvu nepovedl. Ano- obrana nedělala právě zázraky, ale Dubnyk si svými velmi nevyrovnanými a nejistými výkony řekl o změnu. Mezitím se na chvíli v brance mihl nadějný Richard Bachman, trojka působící na farmě v Oklahomě, velkým zápasem proti LA, kde se ukázal 47 zákroky a stal se náhle velkým hitem mezi netrpělivými fanoušky Oilers, leč záhy se zranil a Velký MacT udělal dosti překvapivý krok- angažoval v podstatě odepsaného rusa Ilju Bryzgalova. Dubnyka poslal do Nashvillu za dnes v Edmontonu velmi populárního tvrďáka Matta Hendrickse, dále získal z LA nadějného Bena Scrivense, který se u Kings jako zástup za zraněného Quicka ukazoval ve velmi dobrém světle. A začalo se tedy v očích fanoušků -snad-blýskat na lepší časy. Bryzgalov se pokoušel o restart své kariéry a v Edmontonu se stal poměrně dosti populárním, jeho angažmá se ale také moc nevydařilo, z čehož ani možná nelze rusa vinit, svezl se s bídnými výkony celého mužstva a při draftu byl vyměněn do Minnesoty. Zároveň MacT získal z Anaheimu uzdravšího se švéda Viktora Fastha, který už v minulosti několikrát ukazoval, že by mohl v budoucnu být velmi kvalitním gólmanem. Nová dvojice byla na světě a v závěru sezony ukazovala, že Edmonton má konečně nyní dva velmi vyrovnané perspektivní brankáře na které se může spolehnout.
Jak to bylo v obraně. Nikterak dobře. Do obrany přišel jako leader nejen zadních řad, ale i celého mužstva místní rodák a srdcař Andrew Ference. Ten ukázal, že jeho volba kapitánem byla dobrá volba a zhostil se jí se stejnou vervou tak jako před ním jiný srdcař a místní miláček Shawn Horcoff. Bídný začátek odnesl pro mne asi ten, který si to zasloužil nejméně a to Ladislav Šmíd. Jeho hra mužstvu chyběla a adekvátní náhrada za něj přivedena nebyla, to budu tvrdit i v případě Nicka Schultze. Denis Grebeškov, který se vrátil jako velká posila neuchvátil a rychle v týmu skončil. Své standardy si až dosud odvádí američan Jeff Petry, který se ukazuje jako stálice a jistota, nicméně i on je v pobytě na ledě jeden z nejhorších v lize. Stejně tak jako Justin Schultz, který by vydal na samostatnou kapitolu. Je to velký talent, ofenzivně laděný bek, ale často i chybující. Přesto se do něj vkládá budoucnost a Edmonton na něm chce stavět, doufejme, že se bude vyvíjet ve všech směrech v komplexního hráče a bude pro Oilers oporou. Nadějní beci Anton Bělov a Philip Larsen dali přednost hraní v KHL, ale nadějí se zdá být i slovenský obránce Marinčin, který v týmu zůstal. Hodně se bude očekávat i od Oscara Klefboma, který jistě dostane víc prostoru. V záloze čeká Darnell Nurse, na kterého se už moc těšim. Na přestupním trhu jsme získali dva velice kvalitní defenzivní beky Nikitu Nikitina a Marka Faynea, což možná právě byly ty kamínky do skládačky, které Edmontonu chyběly, doufejme.
Útok.. na první pohled, kde to má chybu? Takové hráče by chtěl mít v mužstvu každý. Ale ono to nějakým záhadným způsobem pořád nefunguje tak jak má, jistě na pár vyjímek. Jordan Eberle a Taylor Hall jsou fantastičtí, už jsme toho od nich hodně viděli a ještě uvidíme. Ryan Nugent-Hopkins zůstává spíše tím v pozadí, je to obrovský talent, ale má velmi nevyrovnané výkony stejně jako Nail Jakupov. Ten to nezvládá navíc ani psychicky a je otázka, jak dlouho to bude psychicky snášet vedení Oilers. Nicméně tito hráči jsou mladí a kdyby se konečně začalo blýskat na lepší časy a klubu se víc dařit, jistě poroste jejich sebevědomí a ukážou ještě celé NHL zač je edmontonského srdce loket. Pak by tu byli další mladíci od nichž se v průběhu posledních let hodně očekávalo- Gagner, Lander, Omark, Paajarvi, Petrell, Jones,… V Edmontonu se šancí dává jistě hodně, ale pořád se jakoby na něco čeká. Anton Lander je neustále označován za naději, ale svůj potenciál nedokáže naplnit a v týmu tak nadále zůstává. Při malém množství centrů do příštího ročníku šanci jistě znovu dostane, ale asi už bude poslední, doufám. Bude se o ní bít nejspíš s Markem Arcobellem, který na sebe hlavně začátkem sezony upozornil a místo se ještě popere. Sam Gagner spíš zůstával za očekáváními a jeho výkony byly také často nevyrovnané, MacT ovšem tu trpělivost už neměl a Gagner byl vyměněn ke Coyotes. Odešla i dlouholetá opora Aleš Hemský, dle mého za neadekvátní náhradu, ale tak už to chodí. Jako velká posila a MacTavishův majstrštyk se naopak ukázalo angažování Davida Perrona, který se svým střeleckým očekáváním dostál a bude se i na něj hodně v novém ročníku spoléhat. Úplně nové posily jsou Teddy Purcell a Benoit Pouliot. Purcell si u Lightning udělal solidní jméno a jsem na něj hodně zvědavý, Pouliot byl méně výrazný, pokud neberu jeho skvělé výkony v play off u Rangers na cestě do finále tedy. Myslím, že by mohli do sestavy skvěle zapadnout. K mladým hvězdám je potřeba i několik buldoků, kteří hrají takříkajíc na krev a ti by Oilers měli mít v Mattu Hendricksovi a specialistovi na vhazování Boydu Gordonovi. Ještě jeden k nim do party by se mi tam líbil a velmi mě mrzí ukončení kariéry mého nejoblíbenějšího hráče Ryana „Smittiho“Smythe. Hráč typu Smythe nebo Horcoffa by v týmu byl velice potřeba, ale bohužel už tomu tak nebude. Ryan byl hráč, který nechal na ledě celou duši a srdce, jen byl na můj vkus nevhodně zařazován do sestavy. Jistě, hrával přesilovky, ale ve hře 5 na 5 byl odsunut povětšinou do třetí a čtvrté lajny a tam toho hráč moc neukáže. No nic, je pryč a s ním jedna epocha Edmontonu, doufejme, že nastane nová, úspěšná, aby jsme také my- fanoušci našich Oilers měli důvod k radosti a ať je to co nejdříve, doufejme, že se to povede už letos a že náš optimismus vzhledem k posílenému mužstvu není planý a bude nést nějaké ovoce úspěchu, třeba i 1 kolo play off?
Mužstvo musí být ale dobře poskládané a v tomto právě Eakinsovi moc nevěřím, znovu se chci opakovat a mýlit se.. 🙂
