Jako malý kluk jsem miloval knihu švédské spisovatelky Selmy Lagerlöfové s dlouhým názvem Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem. Nyní jí čtu svým dětem a ony jí milují také. Příběh vypráví o mírně sobeckém a zlobivém jedináčkovi, který vyrůstá na statku kdesi na jihu Švédska. Jednoho dne, když je Nils sám doma, potká domácího skřítka a rozhodne se ho pořádně potrápit. Jak to tak v pohádkách bývá, skřítek chlapce za trest zakleje a zmizí. Z Nilse se stává také skřítek, který navíc rozumí zvířecí řeči. Vzápětí přes statek letí divoké husy a jejich lákání podlehne domácí houser Martin, který se snaží odletět s nimi. Nils se ho snaží zadržet, ale houser se nenechá a vezme Nilse s sebou. Začarovaný chlapec zažívá během putování s divokými husami napříč Švédskem různá dobrodružství, aby se nakonec vrátil domů lidsky vyzrálý a poučený. Na závěr vyprávění je napravený Nils proměněn skřítkem zpět v chlapce. Proč ale začínám tento díl brankářského speciálu touto netradiční „pohádkovou“ formou? Inu jeden takový napravený Nils Holgersson se nyní uchází o pracovní místo v brance Oilers. Ve skutečnosti se jmenuje Anders Nilsson a pochází ze švédského města Luleå.
Nilssona draftovali v roce 2009 z celkové 62. pozice New York Islanders. Tým, jehož branku kdysi střežila taková esa švédské brankářské školy jako Tommy Salo nebo Tommy Soderstrom, si od vytáhlého seveřana sliboval mnohé. Premiéru v NHL si Nilsson odbyl 19. listopadu 2011, když v utkání proti Bostonu Bruins střídal po první třetině Ricka DiPietra. Během zbylých dvou třetin inkasoval tři branky ze 17 střel. Ostrované prohráli 0:6. Prvního vítězství se dočkal 4. března 2012. Pomohl Islanders k výhře 1:0 nad New Jersey Devils. Stal se tak prvním brankářem v historii klubu z Long Islandu, který při svém premiérovém vítězství současně vychytal i čisté konto. V sezoně 2012/2013 nastupoval pouze na farmě v Bridgeportu a jeho vývoj se náhle ocitl ve slepé uličce. Lékaři mu totiž diagnostikovali neznámou, únavu vyvolávající nemoc. Později se ukázalo, že onemocnění způsoboval nedostatek vitamínu B12. Následující sezonu už uzdravený Nilsson zastával pozici jedničky farmářského týmu a později povýšil do role náhradního brankáře v prvním týmu Ostrovanů. V létě 2014 se stal omezeným volným hráčem, a protože Islanders zrovna nepřekypovali zájmem o jeho další služby, došla mu brzy trpělivost a podepsal smlouvu s ruským klubem KHL AK Bars Kazaň. Zařadil se tak do zástupů evropských brankářů, kteří se rozhodli vzdát svůj boj o nejslavnější hokejovou soutěž světa a vydali se na zkušenou do Ruska. Během jeho působení v KHL se práv na něj Islanders zbavili v rámci obchodní transakce s Chicagem Blackhawks. Vzhledem k silnému obsazení brankářského postu ve větrném městě, se Nilssonova kariéra v NHL zdála tímto krokem nadobro skrečovaná.
V KHL však Nils Holgersson, promiňte – Anders Nilsson svou kariéru bezvadně restartoval. Změna prostředí mu sedla a brzy se prodral mezi absolutní brankářskou elitu Kontinentální ligy. Ve 38 utkáních vychytal 20 vítězství, průměrně za svá záda pouštěl 1,71 branky na zápas a procentuální úspěšností atakoval magickou hranici 94 %. Kazaň se i díky umění svého gólmana probojovala až do finále, kde nestačila v poměru 1:4 na zápasy na SKA Petrohrad. V play off vyhrál Nilsson 15 utkání z 20 pokusů, průměr branek udržel na hodnotě 1,54 a úspěšnost zásahů téměř okopíroval ze základní části – 93,5 %. Byl vybrán také do 1. All – Stars týmu soutěže. Po vydařené sezoně neunikl hledáčku trenéra švédské reprezentace Pära Mårtse, který Nilssona nominoval do výběru Tre Kronor na mistrovství světa, jež se letos uskutečnilo v Praze a v Ostravě.
Napravený a psychicky odolnější Švéd se v létě rozhodl znovu přijmout výzvu s názvem NHL. Obzvlášť, když se mu otevřela zcela nová šance. Práva na pětadvacetiletého brankáře totiž od Chicaga získal generální manažer Peter Chiarelli z Edmontonu Oilers. Ambiciózní Nilsson se od začátku přípravného kempu netajil tím, že se hodlá porvat rovnou o místo brankářské jedničky klubu z Alberty. Odvážná slova zatím přetavuje v ještě odvážnější činy. V přípravě dosud odchytal 91 minut a pochytal všech 42 střeleckých pokusů, které mířily na jeho branku. Jinými slovy jsou jeho statistiky v novém působišti zatím čisté jako lilie. „Anders hrál opravdu dobře a působil velmi klidným dojmem. Je působivé, že zatím ani jednou neinkasoval,“ vysekl mu poklonu jeho krajan a spoluhráč z obrany Oscar Klefbom. Konkurence v týmu je však obrovská. Jednocestné smlouvy mají další dva brankáři – nová akvizice z Rangers Cam Talbot (1 450 000 dolarů za sezonu) a dosavadní týmová jednička Ben Scrivens (2 300 000 dolarů za sezonu). Pro pořádek – výše Nilssonovy roční smlouvy je 1 000 000 dolarů. „Bude opravdu zábavné sledovat, kteří dva brankáři si nakonec zajistí místo v prvním mužstvu,“ dodává Klefbom. Nejvíce zamotanou hlavu má bezpochyby hlavní trenér Todd McLellan. Edmonton zatím ve všech pěti přípravných utkáních zvítězil a jeho brankáři podávají více než solidní výkony. „Bitva gólmanů je zatím velice těsná“, glosuje McLellan situaci. „Jsme tady tři, kteří soupeří o dvě místa. Cam a Ben jsou dva kvalitní brankáři, a je to velmi tvrdá konkurence,“ říká Nilsson. „Jediné, co mohu dělat, je soustředit se na to, co mohu ovlivnit a to je chytání puků. Uvidíme, jak se trenéři nakonec rozhodnou.“
Nilsson se jistě nevrátil z podmaněné Kazaně do NHL, aby nakonec skončil znovu na farmě. Vzhledem k tomu, že vedení Oilers předem deklarovalo, že by rádi ve farmářském mužstvu svěřili většinu času v brance nadějnému Brossoitovi, bude situace mezi edmontonskými brankáři ještě hodně pikantní. Každopádně minimálně z ekonomického hlediska by upřednostnění Nilssona před Scrivensem dávalo smysl. Obzvlášť, když se přidá ještě výkonnostní hledisko. A propos: švédská brankářská stopa má v Edmontonu už jeden velice silný otisk. Tommy Salo zastával několik let úspěšně roli klubové jedničky a fanoušci na toto období dodnes s nostalgií vzpomínají. Co se loni nepovedlo Viktoru Fasthovi, může letos dokázat Anders Nilsson.
