Před sedmi lety si švédský brankář Jonas Gustavsson mohl z nabídek klubů NHL doslova a do písmene vybírat. O tehdy čtyřiadvacetiletého gólmana se přetahovalo Toronto, Dallas, Colorado a San Jose. Ostatně nebylo se čemu divit – Gustavsson se v sezoně 2008/2009 zhostil role prvního brankáře klubu nejvyšší švédské soutěže Färjestads BK, za který odchytal 42 zápasů, s průměrem 1,92 branky na zápas a s procentuální úspěšností 93,2.
Svému zaměstnavateli v navazujícím play off dopomohl dokonce k zisku mistrovského titulu. Ve vyřazovacích bojích naskočil Gustavsson do 13 utkání, v nichž vykázal čísla doslova z říše brankářských snů. Považte sami: průměr obdržených branek stlačil na číslo 1,03 a úspěšnost zásahů naopak vyšponoval k hodnotě 96,1%. Po takto povedené sezoně byl jmenován do All-Star Teamu Elitserien a získal také cenu pro nejlepšího hráče ve Švédsku s názvem „Goldpucken“. Svou vynikající formu potvrdil 191 cm vysoký brankář také v reprezentačním dresu, když výběru Tre kronor dopomohl k zisku bronzových medailí na mistrovství světa v Bernu a v Klotenu. Stejný úspěch zopakoval také na světovém šampionátu o rok později. Potud tedy zdůvodnění, proč byl o gólmana s trefnou přezdívkou „Monstrum“ za mořem takový zájem. Gustavsson si po dlouhém rozmýšlení nakonec vybral hokejem posedlé Toronto. Pohádka však skončila dříve, než mohla pořádně začít.
V hokejovém pupku světa navzdory velkým očekáváním nikdy naplno neprorazil. V první sezoně sice z pozice náhradníka odchytal nakonec solidních 42 zápasů s průměrem 2,87 branky na zápas a s úspěšností zásahů 90,2 %, ale v dalších sezonách postupně svou pozici ztrácel. Příliš mu nepomohlo ani chatrné zdraví, když ho zejména během sezony 2010/2011 trápily vleklé problémy s vysokým tlakem a zrychleným tepem, které následně ukázaly na srdeční vadu, kvůli níž musel dokonce podstoupit operaci. Kapitola s názvem Maple Leafs se pro Gustavssona uzavřela v roce 2012. Generální manažer Brian Burke vyměnil během druhého dne vstupního draftu práva na švédského brankáře do Winnipegu Jets za volbu v sedmém kole draftu 2013.
Gustavsson se měl stát 1. července nechráněným volným hráčem. Jets tak měli zhruba týden na to vyjednat se švédským reprezentantem novou smlouvu. Vedení Tryskáčů se to nakonec nepovedlo a Gustavsson jako volný hráč podepsal smlouvu s Detroitem Red Wings, kde i díky přetrvávajícím zdravotním lapáliím zastával v dalších ročnících již pouze pozici čistokrevné brankářské dvojky. Poté, co si o místo v prvním týmu začal stále hlasitěji říkat Čech Petr Mrázek, věděl Gustavsson, že jeho dny ve městě automobilů jsou sečteny. Pomalu to již začínalo vypadat, že se pomalu zatahuje opona i nad jeho účinkováním v NHL.
Před sezonou 2015/2016 se ovšem Gustavssonovi ozval v pořadí již třetí klub Original Six – Boston Bruins. Pozval vytáhlého seveřana do přípravného kempu, kde si nakonec Gustavsson vysloužil jednoroční kontrakt v hodnotě 700 tisíc dolarů. Jako dvojka za Finem Raskem odchytal v uplynulém ročníku 24 zápasů s průměrem 2,72 branky na utkání a s úspěšností zákroků 90,8 %. V jedenácti případech dovedl Medvědy k vítězství. Vzhledem k tomu, že Bruins chtějí od příští sezony zabudovat do svého kádru nadějného Kanaďana Malcolma Subbana, musel se Gustavsson znovu pakovat a opět zkusit své štěstí na trhu volných hráčů.
Nečekal příliš dlouho, hned první možný den se totiž domluvil na spolupráci s generálním manažerem Oilers Peterem Chiarellim, který nutně pro svůj tým sháněl zkušenou dvojku ke Camu Talbotovi. Důvod byl nasnadě – mladý brankář Laurent Brossoit v závěru loňského ročníku vůbec nepřesvědčil o tom, že je připraven na NHL a ihned po skončení základní části bylo jasné, že ještě minimálně sezonu potřebuje svůj talent rozvíjet coby jednička v AHL. Jonas Gustavsson uzavřel s Oilers roční kontrakt ve výši 800 tisíc dolarů. Edmonton v Gustavssonovi získává velice kvalitní a zkušenou dvojku a Oilers tak pokračují v tradici angažování švédských brankářů. Za poslední tři sezony bude Gustavsson již třetím švédským gólmanem, který se objeví v dresu s ropnou kapkou na hrudi. Na rozdíl od svých předchůdců Fastha s Nilssonem však nepřichází s většími ambicemi a měl by tak vytvořit „klidnou“ dvojici s Camem Talbotem. Svému kanadskému kolegovi by měl přinést zejména klid na jeho práci a svému novému klubu jistotu, že pokud se mezi tři tyče dostane, je schopný podat solidní výkon a dovést mužstvo k vítězství. A kdo ví, hokej je sport nevyzpytatelný a brankáři zrají jako víno. Třeba ještě Monstrum neřeklo mezi zámořskými mantinely zdaleka poslední slovo. Odkaz Tommyho Sala žije dál svým životem…
