Na začátku května publikoval Rob Soria v rámci portálu thehockeywriters.com úvahu o tom, že by mohl generální manažer Oilers Peter Chiarelli použít Leona Draisaitla v letním období jako zajímavou návnadu pro výměnu s ostatními kluby. Není pochyb, že se Edmonton bude muset vzdát něčeho „velmi dobrého“, aby získal potřebnou kvalitu do obrany, případně do branky. Podle autora článku by však bylo velmi špatným rozhodnutím, použít k tomuto aktu právě Leona Draisaitla. Má Soria pravdu nebo by naopak mohl Edmonton za Draisaitla získat to, co tak nutně do svých řad potřebuje? Stane se z nadějného středního útočníka budoucí hvězda Oilers nebo jej Chiarelli použije jako svůj největší trumf na letní přestupové burze? Naše analýza by mohla leccos napovědět.
V říjnu 2014 oslavil Draisaitl teprve 19. narozeniny, přesto po skončení přípravného období zůstal v prvním týmu Oilers a zahájil s nimi sezonu NHL. Od tehdejšího trenéra Dallase Eakinse se jednalo o tah mimořádně riskantní s velmi diskutabilním přínosem pro obě strany. Německý talent odehrál za Edmonton 37 utkání, v kterých si připsal 9 kanadských bodů za 2 branky a 7 asistencí. V účasti na ledě při inkasovaných a vstřelených gólech zaznamenal silně negativní bilanci s hodnotou minus 17. V churavějícím edmontonském ansáblu se ale jednalo o číslo spíše průměrné než abnormálně špatné. Trojka draftu 2014 vyloženě nevyhořela, v některých zápasech dokázal Draisaitl uplatnit svou robustní postavu a slušné držení kotouče. Většinu svého pobytu „nahoře“ se spíše trápil, k čemuž notně přispíval i celkově špatný herní projev mužstva jako takového.
Vedení klubu se nakonec uchýlilo k nejlepšímu možnému řešení a nechalo dohrát německého útočníka sezonu v juniorské WHL za tým Kelowna Rockets. Slovo „dohrát“ je v inkriminovaném případě ale zcela nevhodné. Draisaitl mezi Rockets pookřál a doslova zářil. V 32 zápasech zaznamenal 53 kanadských bodů za 19 gólů a 34 přihrávek. Řečeno filmovou terminologií se však jednalo pouze o trailer, skutečný kasovní trhák přišel „do kin“ ve vyřazovacích bojích. V nich Draisaitl patřil k tomu nejlepšímu, co WHL mohla nabídnout. V 19 střetnutích play off posbíral celkem 28 bodů (10+18), vysloužil si trofej pro nejužitečnějšího hráče (MVP) play off WHL a se svým týmem Kelowvna Rockets vyhrál ceněný Ed Chynoweth Cup. Vítězové všech kanadských juniorských lig (WHL, OHL a QMJHL) se následně utkávají o prestižní Memorial Cup. Draisaitl se v rámci tohoto turnaje, který se letos odehrával v Quebec City, probojoval s Rockets až do finále. V něm Kelowna podlehla týmu Oshawa Generals 1:2 v prodloužení. Draisaitl vévodil bodování celé soutěže, když si v 5 utkáních připsal do statistik 7 kanadských bodů (4+3) a znovu získal cenu pro nejužitečnějšího hráče (MVP) Memorial Cupu. Trofeje však nejsou tím nejcennějším, co si Draisaitl ze svého působení mezi juniory odnesl. Získal především cenné zkušenosti, díky nimž zlepšil svou obrannou hru. Vyhrával spoustu důležitých vhazování nejen v útočném pásmu a jeho hra oplývala výbušností a silou na obou stranách kluziště. V neposlední řadě mu zejména po psychické stránce prospělo, že přišel do úspěšné organizace a byl vnořen do vítězného prostředí.
Dost možná měly jeho perfektní jarní výkony původ v těžkých utkáních NHL, které dokázal zúročit ve svůj prospěch v neméně náročných bitvách juniorského play off. Spousta odborníků i fanoušků naopak vnímala Draisaitlův pobyt mezi Naftaři jako unáhlený s těžce negativním dopadem na jeho hokejový vývoj. Pravda je možné nalézt zřejmě někde uprostřed, nicméně bude zajímavé sledovat, kde talentovaný centr zahájí sezonu příští.
Draisaitl má obrovský potenciál stát se v nejbližších letech klíčovým hráčem Oilers a dost možná má předpoklady k tomu ohrozit do budoucna výsostné postavení Nugenta Hopkinse. Německý centr je díky své fyzické výbavě hráčem z úplně jiného těsta. Odborníkům i laické veřejnosti nejvíce připomíná hráče San Jose Sharks Joe Thorntona. Portál coppernblue.com zveřejnil na začátku loňského léta na svých stránkách anketu, v které se fanoušci mohli vyjádřit, k jakému hráči by Draisaitla nejlépe přirovnali. Z celkového počtu 678 hlasujících se jich 447 přiklonilo právě k variantě Joe Thorntona.
Hráči jako Draisaitl nerostou na stromech a přestože se nyní v Edmontonu točí vše okolo McDavida, neměl by si Peter Chiarelli nechat tento nevybroušený diamant utéct mezi prsty. Bůh ví, kdy by se managmentu Oilers mohl podobný hráč opět dostat do rukou. Položme si jednoduchou otázku: Kde by byli v uplynulé dekádě Sharks bez svého Thorntona? Nezapomínejme, že až do draftu v roce 2014 měli Oilers k dispozici na pozici centra v podstatě jen Nugenta Hopkinse a nic jiného. Není to legrační, jak se věci mohou během relativně krátkého období tak dramaticky změnit? Pokud si něčeho v dnešní NHL kluby skutečně cení, jsou to elitní obránci a právě střední útočníci. Tyto dva posty jsou na manažerských stolech vyvažovány zlatem a bez jejich nadstandardního obsazení úspěšný tým nelze vybudovat. Edmonton a jeho poslední tragické ročníky jsou toho zářným příkladem. Naopak stačí se podívat na úspěšné týmy v letošním play off. Kluby jako Chicago, Tampa Bay nebo Anaheim mají ve středech svých útoků vyvážený mix centimetrů, technických zdatností a zkušeností. To je hlavním důvodem, proč došly tyto týmy v letošním ročníku tak daleko.
Ještě před několika měsíci by byl Draisaitl pro Edmonton nepostradatelným, míčky v draftové loterii však rozložení útočných sil Naftařů poněkud zkomplikovaly. Jistý kanadský sportovní server dokonce přirovnal současnou situaci Oilers k Pittsburghu Penguins v roce 2009. Tučňáci měli tehdy mladou skupinku středních útočníků, jmenovitě šlo o Sidney Crosbyho, Evgenie Malkina a Jordana Staala. Nakonec se jim s nimi podařilo vyhrát Stanley Cup. Dalším alternativním řešením „případu Draisaitl“ by mohlo být jeho přesunutí na křídlo a nabídnout mu tak možnost hrát vedle McDavida nebo Nugenta Hopkinse.
Sázka na Draisaitla by však mohla za jistých okolností znamenat pro Oilers také určité riziko. Nikde totiž není psáno, že se z něj skutečně nový Joe Thornton stane. Pro ukázkový příklad ani nemusíme opustit šatnu Oilers – jmenuje se Nail Yakupov. Okolo jeho kariéry panuje v současnosti snad více otázek, než když do Edmontonu přicházel. Stále má potenciál k tomu, stát se plodným střelcem, ale jeho vývoj není tak hladký, jak mnozí očekávali. Čistě hypoteticky tak mohla být jeho cena coby čerstvé jedničky draftu neúměrně vyšší, než je tomu dnes, po jeho průměrně až podprůměrně odehraných třech sezonách v NHL. Nový generální manažer Oilers Peter Chiarelli má pověst muže, který se nebojí udělat zásadní rozhodnutí a dokáže konkurenci nabídnout téměř jakéhokoliv „koně“ ze své stáje. V případě, že za něj dostane to, co žádá. A Edmonton se musí akutně vypořádat s katastrofálním stavem svých obranných řad a brankoviště. Draisaitl rozhodně není nedotknutelný, ale vždycky se nabízí onen otravný pocit, díky kterému nechcete, aby se vaše potenciální hvězda objevila ve vašem městě v dresu jiného klubu.
Pokud by se přeci jen rozhodl Chiarelli jednoho ze svých „pivotů“ nabídnout konkurenci, protihodnota by musela projít opravdu velejemným sítem. Obzvlášť v případě hráče s německým pasem by byla cena velmi vysoká. Velký a zkušený centr bývá vždy lákavým a horkým zbožím. A co teprve ten, kterému je sice pouhých 19 let, ale ve svém profesním životopise má 37 zápasů v NHL a dvě čerstvá MVP ocenění z elitní juniorské soutěže. Západní konference je plná velkých talentovaných centrů, jakými jsou například Ryan Getzlaf, Joe Thornton, Anze Kopitar, David Backes nebo Mikko Koivu. Tito hráči jsou velmi vyhledávaní a každý tým je má logicky „zablokované“ formou dlouhodobých a lukrativních smluv. Edmontonu Oilers hráč podobného ražení klíčí přímo v systému a tudíž by měl být Peter Chiarelli před každým dalším krokem velmi opatrný.
A jaký je Váš názor? Podělte se o něj na našem facebooku.
