Loňská sezona orámovaná mizernými výkony brankářů budiž zapomenuta. Jistě, nový ročník ještě ani nezačal, nicméně generální manažer Oilers Peter Chiarelli dělá vše proto, aby zapomenuta skutečně byla. Poté, co z Rangers získal žádaného kanadského gólmana Camerona Talbota, zdálo se, že situace je víceméně vyřešena. Chyba lávky. Ihned po otevření trhu s volnými hráči probleskovaly zprávy, že v jeho sítí málem uvízli Michal Neuvirth nebo Karri Rämö. Ani jedna varianta brýlatému lišákovi nevyšla a tak zaměřil svou pozornost na starý kontinent.
V ruské KHL zářil v uplynulé sezoně v dresu AK Bars Kazaň Anders Nilsson. Ano, ten samý Anders Nilsson, o kterého ztratili zájem na Long Islandu tamní Islanders. V barvách Ostrovanů odchytal v NHL od sezony 2011/2012 pouhých 24 zápasů a bůhvíjakou díru do světa v nich neudělal. Posuďte sami – 9 výher, 9 porážek, průměr 3,05 branky na zápas a procentuální úspěšnost zásahů slabých 89,8 %. Po skončení sezony 2013/2014 tak dal rodák ze švédského Lulea nejslavnější lize světa vale a zamířil vydělávat rubly do ruské Kazaně. Změna prostředí mu přišla jaksepatří k duhu a rázem se vyšvihl mezi brankářskou elitu Kontinentální ligy. Ve 38 utkáních vychytal 20 vítězství, průměrně za svá záda pouštěl pouhých 1,71 branky na zápas a procentuální úspěšností atakoval magickou hranici 94 % (konkrétně 93,6 %). Kazaň se ziskem 120 bodů vyhrála východní konferenci a probojovala se až do finále, kde nestačila v poměru 1:4 na zápasy na SKA Petrohrad. V play off vyhrál Nilsson 15 utkání z 20 pokusů, průměr branek udržel na hodnotě 1,54 a úspěšnost zásahů téměř okopíroval ze základní části – 93,5 %. Byl vybrán také do 1. All – Stars týmu soutěže. Po takto vydařené sezoně neunikl hledáčku trenéra švédské reprezentace Pära Mårtse, který Nilssona nominoval do výběru Tre Kronor na mistrovství světa, jež se letos uskutečnilo v Praze a v Ostravě. Během turnaje se Nilsson pravidelně střídal se svým kolegou Jhonasem Enrothem, ale na více než čtvrtfinále to nestačilo.
Po skončení veleúspěšného ročníku se pětadvacetiletý Švéd rozhodl znovu přijmout hozenou rukavici a zkusit opět štěstí za velkou louží. Jeho práva však po dobu brankářovy nepřítomnosti přepustili Islanders v rámci obsáhlého trejdu za Nicka Leddyho Chicagu Blackhawks. Pokud byla šance prorazit do kádru Ostrovanů nejistá, tak možnost zachytat si s indiánskou hlavou na prsou ve Windy City byla jako vystřižená z knihy J.R.R. Tolkiena. Pro nepolíbené žánrem fantasy – téměř nulová.
V této chvíli se vraťme na úplný začátek našeho brankářského pojednání – na scénu vstupuje generální manažer Edmontonu Oilers Peter Chiarelli, který není stále úplně spokojen s konkurencí, jaká na citlivém postu v jeho klubu panuje. S Oil Country se rozloučil švédský bouřlivák Viktor Fasth, neboť mu nebylo celkem logicky nabídnuto prodloužení smlouvy. Na post jedničky si brousí zuby velká neznámá z Manhattanu Cam Talbot a k nejlepším výkonům má tohoto vytáhlého gólmana ze střídačky vybičovat Ben Scrivens, jemuž schází ještě rok do vypršení stávajícího kontraktu. Opravdu je to dobrá volba? Gólman s přezdívkou „profesor“ a milovník kapel Amon Amarth a Alexisonfire prožil sezonu hrůzy a odnesl si pomyslnou cenu pro jednoznačně nejhorší brankářskou jedničku celé NHL. Chiarelli podle všeho nechce nic ponechat náhodě a upgrade edmontonského brankoviště lze po včerejším dění označit za totální. Těžko lze předpokládat, že se Nilsson, s kterým Oilers uzavřeli roční kontrakt na 1 milion dolarů, spokojí s pobytem v Bakersfieldu (farma Edmontonu). Obzvlášť, když se v záhlaví jeho smlouvy skví kouzelné slůvko „jednocestná“. Připravte se na to, že mezi edmontonskými tyčemi bude ještě pořádně horko…
Nejpravděpodobnější variantou je, že Ben Scrivens bude ještě v průběhu léta vyměněn do jiného klubu a branku Naftařů ovládnou v příští sezoně dvě věže (a zase ten Tolkien) – 190 cm měřící Cam Talbot a 198 cm vysoký Anders Nilsson. Velmi osvěžující představa.
