Nikdy nevyhrál žádnou individuální trofej. V té době si totiž NHL podmanil jistý Wayne Gretzky. V nabušeném týmu Oilers z 80. let minulého století se mu možná nedostávalo tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Vždyť v týmu byli kromě čísla 99 také Messier, Kurri, Coffey nebo Fuhr. Přesto patří Glenn Anderson k ústředním postavám zlatých časů Edmontonu Oilers.
Narodil se v Burnaby na předměstí Vancouveru a výrazněji na sebe upozornil v sezóně 1978/79, kdy za tým University of Denver dokázal ve 40 zápasech nastřádat 55 bodů (26+29). Po tomto povedeném ročníku si jej ve 3. kole draftu 1979 vybrali Edmonton Oilers.
Anderson byl velkým vlastencem, pro hokej na mezinárodní úrovni měl zkrátka slabost. Hned v následující sezóně proto neváhal a posílil kanadskou reprezentaci. Anderson se zúčastnil také olympiády v Lake Placid v roce 1980, aby na vlastní oči viděl „Zázrak na ledě“, který se podařil Spojeným státům americkým, přičemž se sám Anderson a celá Kanada musela spokojit pouze s šestým místem.
Anderson záhy zjistil, že v národním týmu nejspíš díru do světa neudělá, a tak se v sezóně 1980/81 připojil k týmu z provincie Alberta a nejspíš to bylo nejlepší rozhodnutí, které mohl udělat. Za další rok se již Anderson v nabitém kádru Oilers dokázal prosadit naplno, když si připsal celkem 105 bodů, což stačilo na celkovou 11. příčku v produktivitě NHL. V dalším ročníku navázal tento hráč na výkony z minulé sezóny – 104 bodů (48+56) a celkově 9. místo v bodování soutěže jsou toho jasným důkazem.
Jenže to stále nebylo všechno. Jak šel čas, tak se hráč s devítkou na zádech začal prosazovat především ve vyřazovacích bojích. Právě v play off, kdy dochází na „lámání chleba“ se Anderson dokázal vybičovat k obdivuhodným výkonům. Glenn měl jedinečnou vlastnost – pomoci gólem v tom nejdůležitějším okamžiku. Nejlepší play off zažil v roce 1985 a také o dva roky později. V obou případech slavil s Oilers Stanley Cup.
Měřil 185 centimetrů, vážil kolem 86 kilogramů, hrál tvrdě, nebral si moc servítky. Jakmile se dostal na útočnou modrou, jakoby se jej zmocnil démon. Zrychlil a ihned si to namířil co nejkratší možnou cestou k bráně soupeře.
Jeho drzý a tak trochu neohrabaný herní styl si fanoušci oblíbili. Anderson měl však poněkud zvláštní chování i mimo led. Jeho první přezdívka byla „Mork“, což byla postava mimozemšťana z komediálního seriálu Mork a Mindy. Během návštěvy střediska NASA se zase Anderson nechal slyšet, že pochází z vesmíru, protože si pamatuje, jak to tam vypadá.
Po zisku pátého Stanley Cupu v roce 1990, odmítl dál hrát za Oilers, přestože měl platný kontrakt ještě na dva roky. Jeho vztahy s generálním manažerem Glenem Satherem ochladly, a tak se v roce 1991, společně s brankářem Grantem Fuhrem, jako jedni z posledních hrdinů zlaté éry, stěhovali pryč. Anderson následně na tři roky upsal Torontu Maple Leafs.
V sezóně 1993/94 Anderson zase jednou pobouřil celou NHL, když uprostřed sezóny oznámil, že má v plánu odejít z týmu, aby se připojil ke kanadské reprezentaci na olympiádě v Lillehameru. Jeho žádost se dostala až na stůl ligového šéfa, Garyho Bettmana, který ji odmítl. Anderson si tak alespoň vydupal přestup do New York Rangers, kde se znovu setkal s někdejším spoluhráčem Markem Messierem a nakonec zde získal také svůj šestý grál lorda Stanleyho.
Po tomto triumfu se Anderson potuloval nějakou dobu po Evropě. Zahrál si v Německu, Finsku a odehrál několik zápasů za Team Canada. Poté se Anderson ještě vrátil do NHL. Dvakrát krátce před play off přišel do St. Louis Blues. V zisk dalšího poháru věřil hlavně v roce 1996, kdy se v St. Louis potkal s Waynem Gretzkym, ale ani jejich obnovená spolupráce k dalšímu úspěchu nevedla. Proto se Anderson vrátil zpět do Evropy. Nejdříve působil ve Švýcarsku, aby svou hráčskou kariéru ukončil dvěma zápasy za italské Bolzano.
Mimochodem v sezóně 1995/96 se Anderson ještě jednou vrátil na místo činu a odehrál v dresu Oilers 17 utkání se ziskem 10 kanadských bodů. Kruh se tedy tak trochu symbolicky uzavřel.
I přesto, že v 90. letech vystřídal hned několik klubů, za což byl širokou veřejností mnohdy kritizován, patří Glenn Anderson k ústředním postavám pětinásobného vítězného tažení Edmontonu Oilers za Stanley Cupy.
Andersonovo číslo devět Oilers vyřadili 18. ledna 2009 před zápasem s Phoenixem, který tehdy trénoval Wayne Gretzky a v trenérském štábu Coyotes byl také Grant Fuhr (jako trenér brankářů). Toto datum bylo vybrané pro to, aby Gretzky i Fuhr mohli být hosty slavnostního ceremoniálu, jakožto bývalí spoluhráči Andersona z nejslavnější éry klubu.
Glenn Anderson
- narozen 2. října 1960 ve Vancouveru, B.C., Kanada
- v letech 1984, 1985, 1987, 1988 a 1990 vyhrál Stanley Cup s Edmontonem Oilers, v roce 1994 pak s New York Rangers
- v základní části odehrál 1 129 zápasů s bilancí 498 branek a celkem 1 099 bodů, 2x překonal v sezóně hranici 50 gólů, 3x pokořil hranici 100 bodů.
- v play off odehrál 225 zápasů se ziskem 214 bodů za 93 branek a 121 asistencí (v bodech mu patří 4. místo a v gólech mu patří 5. místo).
- All-Star Game v letech 1984, 1985, 1986 a 1988
- účast na OH v roce 1980, Canada Cupu 1984 a 1987, MS 1989 a 1992, celkem odehrál za Kanadu 119 mezistátních zápasů
- Oilers vyřadili jeho dres s číslem devět 18. ledna 2009
