Vedení Edmontonu Oilers vyřešilo u příležitosti floridského draftu palčivou otázku obsazení brankářského postu. Volba generálního manažera Oilers Petera Chiarelliho padla na náhradního brankáře Rangers Cama Talbota. Kanadský gólman zažil v uplynulém ročníku průlomovou sezonu, ve které nastoupil do 36 zápasů (průměr branky na zápas: 2,21 a úspěšnost zásahů: 92,6 %). Zazářil především v době zranění švédského fantoma Henrika Lundqvista. Během absence jedničky Rangers nastoupil dokonce k 24 zápasům v řadě. Zda Naftařům sázka na Talbota vyjde, ukáže až čas. V naší analýze se pokusíme načrtnout model vývoje situace v edmontonském brankovišti na příkladu jiného gólmana NHL Bena Bishopa z klubu Tampa Bay Lightning.
V Kanadě nechtěný, mezi plážemi hrdinou
Americký brankář Ben Bishop dovedl hokejisty Tampy Bay v minulé sezoně až do finále Stanleyova poháru. I přesto, že hráči Blesků na nejcennější hokejovou trofej planety nakonec nedosáhli, patřil Bishop k hlavním „příčinám“ úspěchu klubu ze slunné Floridy a nebýt jeho zranění v průběhu finálové série, mohlo být v Tampě ještě veseleji. Jaké byly jeho začátky v týmu Lightning? Stručně řečeno – výchozí Bishopova pozice po příchodu z Ottawy nebyla nepodobná té současné Talbotově v Edmontonu.
V průběhu sezony 2012/2013, která byla poznamenána výlukou, se stal americký dlouhán nepotřebným v brankářské hierarchii Ottawy Senators. Neotřesitelnou jedničkou klubu z kanadské metropole byl tehdy Craig Anderson a o pozici dvojky soupeřil Bishop s mladým švédským talentem Robinem Lehnerem. Černý Petr nakonec zůstal v rukou amerického gólmana a ten se ještě před koncem základní části, konkrétně 3. dubna, stěhoval do Tampy Bay výměnou za útočníka Coryho Conachera a volbu ve čtvrtém kole draftu. Lightning v té době čelili špatné formě svých maskovaných mužů. V brance se střídali Švéd Anders Lindbäck a Mathieu Garon. Oba chytali v lepším případě průměrně a tak jakmile se naskytla možnost získat Bishopa, neváhali v managmentu Tampy Bay příliš dlouho.
Američan stihl do konce sezony odchytat za Blesky 9 utkání. Do následujícího ročníku vlétl jako kometa a svými výkony zaujal vedení a trenéry natolik, že se mu rozhodli svěřit práci klubové jedničky na úkor Lindbäcka. Jinými slovy klíčový post byl v ambiciózním týmu svěřen brankáři, který měl do té doby na svém kontě odchytáno pouhých 45 zápasů v NHL, do kterých nastoupil postupně v dresech St. Louis Blues, Ottawy Senators a právě Tampy Bay Lightning. Také Cameron Talbot před svým nedávným příchodem do Edmontonu zasáhl v NHL pouze do 57 utkání v dresu klubu New York Rangers, kde dosud plnil roli spolehlivé dvojky Henrika Lundqvista. Dva další zápasy stihl přidat v play off. Oba brankáři tak přišli do svých nových klubů jako minimálně prověření hráči se zanedbatelným počtem zkušeností. Bishopovi bylo v době jeho příchodu k Lightning 26 let, Talbot je coby edmontonský novic o dva roky starší.
Lundqvistův náhradník částečně o své připravenosti na post brankářské jedničky přesvědčil už v průběhu uplynulého ročníku, kdy při zranění svého kolegy nastoupil do 24 zápasů v řadě a vedl si jednoduše skvěle. Celkové sezónní statistiky vyšponoval k velmi slušným číslům: průměr branky na zápas: 2,21 a úspěšnost zásahů: 92,6 %. Pro svůj tým dokázal vychytat 21 výher. Pro srovnání, Bishop coby neotřesitelná jednička Tampy Bay dosáhl letos v 62 utkáních na brankový průměr 2,32 a na úspěšnost zásahů: 91,6 %. Z vítězství se radoval celkem ve 40 případech. Bishop absolvoval v roli brankáře číslo jedna teprve svou druhou sezonu, a přesto se stal klíčovou postavou v cestě Tampy do finále Stanley Cupu. V play off ovládl rodák z Denveru všechny důležité statistiky: průměr branek na zápas stlačil na hodnotu 2,18 a úspěšnost zásahů se vyšplhala k cifře 92,1 %. Celkem v play off odcházel z ledu vítězně ve 13 případech.
Sázka na nezkušenost
Bishopův příklad jasně dokazuje, že při hledání budoucího prvního brankáře se lze zaměřit i na hráče nepříliš zkušené, nicméně s velkým potenciálem. Otázkou číslo jedna bylo v Edmontonu po skončení sezony právě obsazení klíčového brankářského postu. Fanoušci i odborníci se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, z nichž jeden volal po získání zkušeného veterána typu Antti Niemiho nebo Craiga Andersona, zatímco druzí toužili po mladém brankáři, který bude růst společně s týmem a až přijde správná chvíle, bude připraven dovést Oilers společně s jejich dorostlými hvězdami k očekávaným úspěchům.
Edmonton patrně nebude v příští sezoně a zřejmě ani v té následující patřit k žhavým aspirantům na Stanley Cup. Jeho mladé mužstvo bude potřebovat především čas. Z tohoto důvodu se skutečně jevilo jako velmi vhodné zapracovat do kádru spíše mladšího brankáře, který bude mít potenciál dosáhnout výkonnostního vrcholu společně s celým týmem. V případě sázky na staršího gólmana by bylo téměř jisté, že déle než tři další sezony se na současné výkonnostní úrovni neudrží. V době, kdy by teoreticky mohli být Oilers těsně pod vrcholem, by tak znovu museli hledat kvalitního brankáře číslo jedna.
Generální manažer Peter Chiarelli se tedy rozhodl dle očekávání vsadit na variantu číslo dvě a během druhého dne draftu vytáhl z Rangers do své stáje vysokého kanadského brankáře Cama Talbota. Tomu začala být v Rangers pozice brankářské dvojky malá a spokojeny by tak teoreticky mohly být obě obchodní strany. Talbot našel klub, kde by si mohl zachytat v mnohem větší míře než na Manhattanu a Naftaři zase možná získali potenciální dlouhodobou jedničku. Správnost této Chiarelliho volby bude muset být pochopitelně prokázána teprve na ledě. Do té doby můžeme pouze spekulovat. V případě Bena Bishopa a Tampy Bay Lightning se volba na nezkušenost vyplatila dokonale. Existuje jistá míra pravděpodobnosti, že Talbotův očekávaný výkonnostní vývoj, by se mohl tomu Bishopově velmi podobat.
Vytříbené styly velkých mužů
Talbot s Bishopem disponují podobnými fyzickými parametry. Oba jsou to vysocí brankáři moderního střihu. Zatímco Kanaďan měří 190 cm, jeho americký kolega dorostl do výšky rovných dvou metrů. Talbot váží 84 kg, Bishop o pouhých 7 kilogramů více.
Podíváme – li se nyní detailně na brankářské styly Bena Bishopa a Cama Talbota, je na první pohled zřejmé, že jejich hlavní zbraň spočívá právě ve využití velké postavy. Nevýhodou pro takto stavěné brankáře je však rychlá hra s velkým pohybem, která se v dnešní NHL praktikuje a která nutí gólmany k častému přesouvání ve směru východ / západ. Z toho plyne, že čím větší brankář je, tím více prostoru při takovémto pohybu obvykle v brance otevře. Každý zbytečný pohyb navíc pak velkého brankáře „rozhodí“ a ten má následně velké problémy s protipohyby nebo navrácením se do základního postoje.
Bishop dokáže v brance vyplnit spoustu prostoru a svými rameny pokryje většinu branky i při praktikování klasického „motýlka“. Dovedl skoro k dokonalosti koordinaci a kontrolu svých pohybů, kdy často zůstává na kolenou a na nich se také přesouvá, čímž stále vykrývá dostatečně velký prostor proti střelám soupeře. Bishop také často klesá a dosahuje se svými rukavicemi až k nohám. V NHL a nejen tam padají při současném způsobu hry maskovaných mužů, kdy jich drtivá většina chytá právě stylem „butterfly“, góly nejčastěji vysoko mimo dosah jejich rukavic – čili nad lapačku. Slabinou větších brankářů jsou ale také střely po ledě do spodních rohů branky. V Bishopově případě je navíc prokazatelně mnohem slabší levá strana. V uplynulé sezoně jich do tohoto místa inkasoval rovných 23, naproti tomu do pravého spodního rohu si našlo cestu pouze 10 kotoučů a mezi betony proklouzlo 13 puků.
V roce 2013 zveřejnil web blueseatblogs.com analýzu brankářského stylu Cama Talbota. Přestože článek pochází z doby, kdy se gólman teprve chystal nakouknout do NHL, může nás dovést k několika důležitým poznatkům při srovnání obou brankářů. Prvním hodnoceným atributem byl základní postoj. Během juniorské a vysokoškolské kariéry byl Talbotův postoj relativně kompaktní. Základní smysl spočívá v tom, že když je jádro brankářova postoje pevně „zhutněné“, je možné vygenerovat více výbušných pohybů a spoléhat se na to, že rychlá svalová vlákna budou reagovat na jednotlivé střely. Tato technika je mnohem účinnější na nižších úrovních jednoduše proto, že rychlost střel a hra jako taková jsou značně pomalejší než v NHL. Poté, co se Talbot stal profesionálním hráčem, pomalu přiblížil svůj základní postoj k více uvolněnému stylu, kterým lépe využívá své velké postavy a stává se méně závislým na reflexivním zastavování puků. Z vizuálního hlediska je jeho postoj průměrně vypadající.
V otázce pohyblivosti Talbot disponuje, podobně jako Bishop, širokým rozložením nohou, rukavice drží v pohodlné pozici s velmi vyváženým přístupem ke svým bokům a hrudi. Před vstupem do NHL míval Talbot problémy s přebytečnými pohyby, což často vedlo ke zbytečnému odkrývání místa v brance a k negativnímu ovlivňování rovnováhy. Toto byla oblast, na které Cam značně zapracoval s trenérem brankářů Benoitem Allairem a jeho celkový pohyb se radikálně zklidnil a přešel do plynulejší polohy. Talbot více zůstává poblíž brankové čáře, což mu umožnilo maximalizovat svou sílu v poziční hře. Jinými slovy dokáže více puků účelně blokovat než na ně pouze reflexivně reagovat. Má velmi slušně osvojený styl butterfly. V Kanadě obecně je kladen důraz na to, aby měl brankář ruce u těla a pokryl si prostor mezi nohama. Pokud brankáři projde puk kolem ramene, není to považováno za takovou chybu, jako když mu projde mezi betony nebo pod rukou.
Při hledání využitelných nedostatků v Talbotově hře byla nejčastěji zmiňována jeho citlivost na nízké a dobře umístěné střely do spodních rohů branky – podobně jako v případě Bena Bishopa. Jeho schopnost kontroly kotouče také nepatřila k silným stránkám, ale v tomto případě se jedná o dovednost, v níž se brankáři s přechodem na vyšší úroveň celkem jednoduše a rychle zdokonalují.
Závěr
Shrnuto a podtrženo může mít Cameron Talbot blízké budoucnosti k současnému Benu Bishopovi velmi blízko. Shodných atributů může být celá řada – od téměř totožné startovní čáry, přes fyzické parametry až ke způsobu provozování brankářského řemesla. Bishop svého času zapůsobil v Tampě jako zjevení a stal se (pro mnoho odborníků i laiků velmi překvapivou) poslední instancí, která scházela Lightning k překročení vlastního stínu.
Pokud by Talbotův příchod do Edmontonu zafungoval podobným způsobem, mohou se fanoušci v Albertě těšit na velké věci. Tým, který má až abnormálně fascinující útočný potenciál, hledá od dob Rolosona spolehlivou a dlouhodobou brankářskou jedničku. Talbot se buď stane dalším jménem na seznamu neúspěšných rytířů, kterým se nepovedlo kletbu zlomit nebo se na dlouhé roky ujme vlády nad zdecimovaným edmontonským brankovištěm. Na příkladu Bena Bishopa je prokazatelně doloženo, že by toto spojení mohlo fungovat.
