Další ze série našich letních rozhovorů nás zavede na sever Česka, konkrétně do Chomutova. Zde trénuje extraligové mužstvo Pirátů někdejší slávistická ikona a úspěšný kouč české reprezentace Vladimír Růžička. Díky ochotě klubových zaměstnanců Libora Kulta (PR a média) a Davida Dindy (výkonný ředitel) se Vladimír Růžička podělil s redakcí o své dávné zážitky z Edmontonu a z krátkého působení v dresu Oilers.
Vladimír Růžička je český hokejový trenér a bývalý hokejový útočník. Od roku 2015 je hlavním lodivodem extraligového klubu Piráti Chomutov. V letech 2004–2005, 2008–2010 a 2014–2015 působil jako hlavní trenér české hokejové reprezentace. Mezi lety 2000–2014 byl rovněž hlavním trenérem a generálním manažerem HC Slavia Praha, kde v sezónách 2002/2003 a 2007/2008 získal extraligové tituly. Růžička je držitelem zlaté medaile z pražského Mistrovství světa 1985, jako kapitán dovedl český tým k vítězství na olympijském turnaji v roce 1998 v Naganu. V trenérské kariéře u reprezentace dosáhl největších úspěchů na světových šampionátech ve Vídni 2005 a v Kolíně nad Rýnem 2010, kde jeho svěřenci získali zlaté medaile. Rovněž je členem Síně slávy českého hokeje (zdroj: Wikipedia).
V Edmontonu Oilers jste působil v sezoně 1989/1990. Jak na své krátké angažmá v tomto slavném kanadském klubu vzpomínáte?
„Už je to docela dávno. Pro mě bylo specifické, že jsem hrál jen tady u nás a najednou jsem šel do NHL. Ocitl jsem se v nejlepší soutěži na světě a ještě navíc v Edmontonu, kde jsou lidé hokejem posedlí stejně jako jinde v Kanadě. Překvapilo mě, jak tam všechno funguje a jak se tam hokej hraje. Poznával jsem spoustu nových věcí.“
Jak se Vám žilo v chladném Edmontonu, který není zrovna nejoblíbenější hráčskou destinací? Jaký ve Vás toto nejsevernější město NHL zanechalo dojem?
„Život tam byl dobrý, ale zima veliká. Když jsme přiletěli, bylo asi minus třicet. U nás jsem byl zvyklý na minus deset nebo patnáct, tady bylo i minus pětatřicet. Na druhou stranu ke Kanadě tyhle mrazy patří. Ta zima byla suchá, takže se dala vydržet, přestože jsme nějaké oblečení dokupovali, protože přece jen tam na tyhle podmínky byli tehdy trochu lépe vybavení.“
Jak byste porovnal českou a kanadskou mentalitu? Poznal jste na vlastní kůži, co znamená, když je pro fanoušky hokej náboženstvím?
„Kanaďané jsou hokejoví blázni. Kamkoliv přijdete, hraje tam od rána do večera televize a v ní běží hokej. Hodně žili Stanley Cupy, které vyhráli v době, kdy tam hrál jeden z nejlepších hokejistů všech dob Wayne Gretzky. Lidi jsou tam hokejem opravdu posedlí. Ven jsme si vyjít mohli, ale všude nás jako hráče poznávali.“
Vzpomenete si na svůj nejpovedenější zápas v dresu Edmontonu?
„Asi bych vybral první zápas, ve kterém jsem bodoval a hned dal dva góly. Myslím, že to byl můj čtvrtý nebo pátý start v NHL proti Los Angeles (pozn. red.: Jednalo se o třetí duel Vladimír Růžičky v NHL). Vyhráli jsme snad 7:6 a já si připsal i nahrávku.“
Zajímalo by mě, co podle Vašeho názoru současnému talentovanému mužstvu Oilers schází k tomu, aby se konečně zbavilo nálepky outsiderů a stalo se úspěšným mužstvem?
„Je to zvláštní. Vybírají vždycky ty nejlepší talenty. Hodně často volí mezi prvními pěti, ale těžko říct, co jim chybí. To asi vědí oni nejlíp. Vybírají na špici seznamu, takže je divné, že se jim nedaří. Těžko to ale hodnotit takhle na dálku.“
Kdo byl v Edmontonu Váš nejlepší kamarád, s kterým jste si takzvaně „sedl“ i mimo led?
„Přišel jsem v době, kdy tam byl Petr Klíma, což bylo super. Do Edmontonu mě přivedl agent Petr Svoboda, který byl v Americe už od roku 1968 nebo 1969, a jeho rodina nám hodně pomohla. V začátku byla tahle podpora pro nás hodně důležitá.“
Jste v současné době v kontaktu s někým z bývalých spoluhráčů z Oilers?
„Sem tam si zavolám s Petrem Klímou nebo Petrem Svobodou, o kterém jsem mluvil v předchozí odpovědi.“
Děkujeme za rozhovor.
