Josef Beránek má za sebou téměř dvacetiletou kariéru ve vrcholovém hokeji. V tuzemské extralize vystřídal zlatý medailista z Nagana dresy mateřského Litvínova, Vsetína a pražské Slavie.
V kanadskoamerické NHL nastupoval za Edmonton Oilers, Philadelphii Flyers, Vancouver Canucks a Pittsburgh Penguins. Svou premiéru v nejslavnější hokejové lize světa si v barvách Naftařů odbyl 6. října 1991 proti Los Angeles Kings a v tomto utkání si hned připsal první gól i asistenci. 16. ledna 1993 byl vyměněn spolu s Gregem Hawgoodem za Briana Benninga do Philadelphie Flyers. Do Edmontonu Oilers se vrátil 16. června 1998. Své účinkování v klubu ze severu Alberty ukončil 14. března 2000, kdy byl vyrejdován do Pittsburghu Penguins za útočníka Germana Titova.
Současný asistent trenéra Dušana Gregora ve Slavii Praha zavzpomínal pro web edmontonoilers.cz na své působení v Oilers. Kompletní rozhovor si můžete přečíst níže.
V Edmontonu Oilers jste působil v letech 1991 – 1993 a v letech 1998 – 2000. Jak na zmíněná dvě angažmá v tomto slavném kanadském klubu vzpomínáte?
Vzpomínám na to velice dobře, bylo to moje první zámořské angažmá a pak i návrat po olympiádě byl pěkný. Když si vybavím NHL, tak moje největší emoce jsou spojené s Edmontonem a s Philadelphií.
Jak se Vám žilo v chladném Edmontonu, který není zrovna nejoblíbenější hráčskou destinací? Jaký ve Vás toto nejsevernější město NHL zanechalo dojem?
Ačkoliv všichni mluví o tom, že je to chladné město, tak mně se tam velmi líbilo. Zima tam je suchá, a i když byl sníh, tak neustále svítilo sluníčko a to je jedna z věcí, které já mám rád, takže já na to vzpomínám jen v dobrém. I když jsem tam třeba zažil i minus 39.
Jak byste porovnal českou a kanadskou mentalitu? Poznal jste na vlastní kůži, co znamená, když je pro fanoušky hokej náboženstvím?
Náboženství to je v dobrém slova smyslu, oni ten hokej mají hodně rádi. Není to žádný fanatismus, mají to rádi, a proto jsou schopní každý obětovat hodně. Nenazval bych to ani náboženstvím, je to něco, na co jsou lidi hrdí a hokej pro ně znamená hodně a chtějí v něm být nejlepší.
Vzpomenete si na svůj nejpovedenější zápas v dresu Edmontonu?
Těžko vybírat nějaký nejpovedenější, ale určitě si vzpomenu na svůj první, povedlo se mi dát v něm gól, což bylo hrozně hezký. Těch zápasů bylo hodně, ale musím říct, že obzvlášť vždycky na začátky člověk vzpomíná rád, byla to první destinace v NHL, první zápas, první gól, pak první play-off.
Zajímalo by mě, co podle Vašeho názoru současnému talentovanému mužstvu Oilers schází k tomu, aby se konečně zbavilo nálepky outsiderů a stalo se úspěšným mužstvem?
Ve své době tam byl generální manažer Glen Sather a na mně zanechal jednu z nejsilnějších stop jako člověk ve své funkci, svým chováním, vystupováním. A já si myslím, že dokud tam byl, tak to dokázal držet jako manažer po dlouhou dobu a ten klub šel hodně dolu, až když tenhle člověk z klubu odešel.
Kdo byl v Edmontonu Váš nejlepší kamarád, s kterým jste si takzvaně „sedl“ i mimo led?
Z Čechů jsem byl nejvíc v kontaktu s Romanem Hamrlíkem, a co se týká ostatních hráčů, tak člověk jich tam zažil dost. Hodně jsem kamarádil třeba s Tommym Salem, vzpomínám si, že nás bral do švédských restaurací, když jsme jezdili do New Yorku. Byl to pro mě jeden z těch bližších kluků.
Jste v současné době v kontaktu s někým z bývalých spoluhráčů z Oilers?
Teď vyloženě s nikým v kontaktu nejsem.
Děkujeme za rozhovor.
