Do nové sezony 2015/16 vstupujeme se spoustou změn, které se týkají jak hráčského kádru tak i realizačního týmu – pojďme se na ně podívat v trochu ucelené formě.
Loňská sezona stejně jako několik předchozích skončila jak všichni víme fiaskem. Jednak samozřejmě tradičním nepostupem do play off, jednak velice špatnými výsledky. Nedalo už se mluvit o smůle, protože herní projev ve většině zápasech špatným výsledkům opravdu odpovídal. Přitom ten se měl zlepšit už s příchodem nadějného trenéra Dallase Eakinse. Ten ale mužstvu nic nového nepřinesl. U týmu vydržel celou sezonu předchozí a asi poloviny této. Jeho nástupce Todd Nelson měl výsledky přecejen o zlomek lepší, ale stále to nebylo ono. Výsledkově jsme sice sezonu dohráli se vztyčenou hlavou, ale herně to nebylo stále ideální a ve vzájemných zápasech jsme nezaostávali jen opravdu proti týmům ze samého chvostu a troufnu si říci, že horší než my byl už jen tým Buffala, který ale sezonu dohrával jen z povinnosti když postupně rozprodal pilíře svého týmu aby – dá se říci až ostudně vykročil naproti poslednímu místu, které zvyšovalo šance na zisk jedničky draftu 2015, supertalentu Connoru McDavidovi.
A právě tady vše začalo… Poté, co jsme rok co rok končili na chvostu ligy a získávali jedničky draftu se vedení NHL rozhodlo, že nám to zamezí a bude se o pořadí losovat. Poslední tým tedy má v losu největší šanci, ale nemá ji jistou. Závěr sezony se stal malou fraškou. McDavida chtiví Sabres šli cílevědomě za posledním místem, Arizona si také právě nebrala servítky a Toronto se propadalo spíše kvůli tomu, že se prostě rozkládalo zevnitř. To Edmonton sympaticky dohrával alespoň se vztyčenou hlavou a této – dá se říci až nechutné honičky za posledním místem se po boku těchto týmů neúčastnil. Náhoda a štěstí ale chtěly abychom to byli opět my, kteří si pro jedničku draftu 2015 dojdou. A z důvodů které jsem psal výše si troufám tvrdit, že jsme tuto volbu získali zaslouženě. Navíc myslím, že pro McDavida je daleko lepší, že bude hrát v kanadském klubu, Kanada si takového hráče zaslouží a on má potenciál stát se jedním z top hráčů NHL, ne-li tím úplně nejlepším.
Tak tedy vše začalo ziskem první volby draftu 2015. Tento draft byl už dopředu vyjímečný tím, že měl hned dva supertalenty v Connoru McDavidovi a také v američanovi Jacku Eichelovi, který je hvězdou univerzitní ligy. Eichel by v každém jiném ročníku byl jistojistě jasnou jedničkou draftu, ale letos prostě v konkurenci McDavida neměl šanci, protože tento kanaďan je výjimečným hráčem, kvůli kterému se fanoušci chytají za srdce a který svým uměním zvedá lidi ze sedaček. Bylo tedy více než jasné, že právě McDavida si Oilers vyberou v oné první volbě.
Krátce po této pro Oilers štastné události se stala další a ta byla neméně důležitá a dá se říci, že zásadní. Majitel klubu Daryl A.Katz jmenoval do čela Oilers někdejšího šéfa kanadského hokejového svazu velezkušeného Boba Nicholsona, který je na velkou zodpovědnost zvyklý a takříkajíc v tom umí chodit. A opravdu se začaly dít velké věci. Nicholson si nemohl stihnout ani vybavit kancelář, protože už za čtyři dny udělal první zásadní krok. Ze svých pozic sesadil klubové legendy Lowea a MacTavishe, kteří se rozloučili s místy prezidenta hokejových operací a generálního manažera a obě tyto pozice najednou převzal dlouholetý manažer Bostonu Bruins Peter Chiarelli, který v této organizaci skončil teprve nedávno a dlouho bez práce tedy nevydržel. Chiarelli je v NHL proslaven svým nekompromisním přístupem a je znám jako člověk, pod kterým si ani největší hvězda týmu nemůže být svým místem jistá. Své by o tom mohla vyprávět například mladá superstar Tyler Seguin. Chiarellimu se jeho přístup k práci nelíbil a i když v Seguinovi už tehdy byl obrovský potenciál stát se top hráčem, Chiarelli se nebál poslat ho pryč. Mladé hvězdy Edmontonu, od kterých se už dlouho očekává, že tým Oilers dostanou do vyšších sfér se tedy měli na co těšit.
Hokejovým světem poté velice příjemně zatřásl velmi zdařilý šampionát v Praze a Ostravě, kterého se účastnilo i několik našich hráčů. V dresu Kanady zazářili Jordan Eberle a Taylor Hall. Tito dva nejčastěji nastupovali s „božským“ Sidneym Crosbym a tato spolupráce přinesla spoustu krásných gólů a akcí a také ukázala, že těmto dvoum chybí na centru větší osobnost než je Ryan Nugent-Hopkins, který s nimi zatím za Oilers odehrál na tomto postu většinu zápasů. Tím se mi jen nabízí paralela, která asi napadla nejednoho fanouška Oilers nebo celé NHL (Hall-McDavid-Eberle). Tým USA vedl jako kapitán náš sdcař a hecíř Matt Hendricks. Za Švédsko odehrál velice povedený šampionát v loňské sezoně jakoby živou vodou politý centr Anton Lander, který konečně začíná naplňovat svůj potenciál a i na něj jsem v příští sezoně velice zvědav. Za Landerem hrál v obraně další mladík Oscar Klefbom, který taktéž odehrál vydařené mistrovství a i od něj se bude v Edmontonu hodně očekávat, ne-li že to jednou bude v týmu Oilers muž číslo jedna našich obranných řad. Kanadu vedl z lavičky bývalý trenér San Jose Sharks Todd McLellan, který v tomto klubu skončil jen těsně před mistrovstvím. S Kanadou získal zlato a ještě v Praze se upekla budoucí spolupráce tohoto trenéra s Edmontonem, když Peter Chiarelli právě kvůli této příležitosti osobně přiletěl do Prahy McLellanovi smlouvu nabídnout. Ten ji přijal a Oilers tedy měli nového trenéra a dosavadní dočasný trenér Oilers Todd Nelson zůstal bez práce, alespoň prozatím. Mladé hvězdičky se ještě předtím než byla tato spolupráce upečena o McLellanovi vyjadřovali velice pozitivně a sympaticky a i díky těmto vyjádřením jsem byl najednou přesvědčen, že právě on by mohl být tím správným trenérem pro náš nově se tvořící klub.
McLellan byl tedy potvrzen jako nový trenér Oilers, další jména coby jeho spolupracovníků v realizačním týmu ale dlouho známa nebyla. Po různých spekulacích jsme se dočkali až teprve nedávno. McLellanovými asistenty budou jeho bývalí kolegové ze San Jose Jay Woodcroft a bývalý skvělý obránce Jim Johnson. Trenérem brankářů zůstává Dustin Schwartz, který v průběhu minulé sezony přišel z farmářského týmu ve WHL Edmonton Oil Kings když nahradil vyhodivšího Fredérica Chabota. Todd Nelson z organizace Oilers nakonec odchází úplně. Byl jmenován hlavním trenérem farmářského týmu Detroitu, Grand Rapids Griffins. Jako bruslařský trenér v klubu pokračuje bývalý olympijský vítěz v krasobruslení David Pelletier.
Změny se děly i na dalších postech realizačního týmu nebo vedení klubu. Propuštěni byli dlouholetí skauti, mimo jiné dva místní srdcaři – bývalý letitý asistent trenéra Oilers Billy Moores a také pamětník zlatých časů vítězných Oilers Dave Semenko. Kevin Lowe byl propuštěn jako prezident hokejových operací, ale zůstal v klubu v jiné vysoké pozici jako viceprezident, ale nyní už ne hokejových, nýbrž marketingových záležitostí klubu. Craig MacTavish zase po práci manažera nyní dostal funkci viceprezidenta hokejových operací, tedy druhým v pořadí za Chiarellim, alespoň co se hokejových záležitostí týče.
A dostáváme se k samotným hráčům. Fanoušci Oilers netrpělivě čekali na poslední týden v červnu, kdy za prvé budeme draftovat z prvního místa, v prvním kole máme ještě jednu volbu od Pittsburghu (kterou jsme během sezony vyhandlovali za Davida Perrona) a za druhé se bude moci opět mezi týmy obchodovat. Od Chiarelliho se očekávalo, že bude hodně aktivní a i když se rozjezd zdál klidný, on předpoklady naplnil. Zda všechny, to je na každém co si o tom myslí, já si třeba myslím, že ještě poslední slovo neřekl a do hráčského trhu ještě promluvíme, ale to si během probíhající okurkové sezony musíme ještě počkat a uvidíme jestli se ještě něco stane, nebo do nové sezony vyjedeme s aktuálním kádrem.
Co se tedy stalo? Předně – vybrali jsme si v draftu samozřejmě Connora McDavida. I když neodehrál v NHL ještě ani zápas, je jednoznačně největší posilou, tím jsem si jist.
Nejzásadnější výměna a to získání dlouho očekávaného brankáře také ku radosti fanoušků Oilers proběhla. Z Rangers jsme výměnou za tři volby v draftu získali talentovaného Camerona Talbota. Ten zatím v New Yorku věrně sloužil jako náhradník velkého učitele Henrika Lundquista a když král Henrik vypadl ze hry, Talbot jej velice úspěšně zastoupil. Měl skvělá čísla a bylo jasné, že pozice dvojky v Rangers mu už je poněkud těsná a že má na to, aby se stal v některém klubu oporou. Teď má šanci a je jen na něm jestli jí využije, doufejme že jsme v něm našli dlouho hledanou jedničku a spolehlivou jistotu. Dalším novým mužem který se o místo v brance popere je teprve před pár dny příchozí švéd Anders Nilsson, který se do NHL vrací po vynikající sezoně strávené v Rusku v KHL v týmu Kazani. Tam měl Nilsson skvělá čísla a také v něm může dřímat velký potenciál, který možná v Islanders, kde předtím v NHL chytal prostě jen neodhalili. Uvidíme, šanci určitě dostane. Další evropan, tentokrát fin Eetu Laurikainen přišel jako prakticky první posila, kterou Chiarelli přivedl. S Laurikainenem se počítá na farmu do AHL, kde by měl chytat společně s velkou nadějí Laurentem Brossoitem, ve kterém je možná budoucnost Oilers. Tito dva budou určitě zajímavou brankářskou dvojicí. Laurikainen chytal za Espoo Blues a také měl velice slušná čísla a svým uměním skauty natolik zaujal, že si vysloužil dvoucestnou smlouvu u Oilers. Uvidíme, třeba i v něm máme skrytý poklad.
S týmem se rozloučil a do Ruska do týmu CSKA Moskva putuje švéd Viktor Fasth. Do něj jsme před minulou sezonou vkládali naděje, ale Fasth svými výkony zůstal daleko za očekáváními a je možné, že po spíše neúspěšných angažmá v Anaheimu a Edmontonu se už v NHL neukáže. V Oilers skončila i trojka Richard Bachman, který bude zkoušet štěstí ve Vancouveru. Bachman je brankář kvalitní což prokázal jak v prvním týmu tak i na farmě v Oklahomě. Odvedl u nás dobrou práci, jeho odchod mě trochu mrzí, myslím že v něm je kvalita, ale nedostával moc prostoru a důvěru trenérů prostě neměl. Třetí do party bude nejspíše Ben Scrivens, který prozatím v týmu zůstává, ale očekává se jeho výměna. Ani on totiž nedokázal naplnit očekávání se kterými k nám z Los Angeles přicházel.
V Edmontonu to ale zatím neměl lehké žádný gólman, proto se muselo zapracovat hlavně na posílení zadních řad, jinak ani Talbot by nám asi moc nepomohl. Jako první přišel mladý nadějný obránce Griffin Reinhart, za kterého Chiarelli trochu překvapivě obětoval dvě vysoké volby v draftu, které se očekávaly ve výměně spíše daleko výraznější než za hráče, který v NHL zatím odehrál jen 8 zápasů. S nadsázkou můžeme říci, že za Reinharta jsme vyměnili Perrona a v této souvislosti si myslím, že je tento obchod ztrátou. Na druhou stranu, třeba se mýlím a Chiarelli moc dobře věděl proč to dělá. Reinhart je totiž čtyřkou draftu z roku 2012 a to je na obránce velmi slušné umístění a není to jistě náhoda. Nezbývá tedy než doufat, že se tento podivný obchod podaří a Reinhart v Edmontonu probudí svůj veliký potenciál, který v New Yorku využít nedokázal, alespoň co se mínění lidí v organizaci Islanders týče. Jako dalšího jsme z Ottawy výměnou za jednoho prospekta a výběr v draftu získali Erica Grybu. To je ryze defenzivní bek s velice důraznou hrou a přesně někoho takového jsme potřebovali. Z trhu volných hráčů kteří jsou bez smlouvy jsme do obrany získali ofenzivního beka, slováka Andreje Sekeru. Ten by mohl být využíván v přesilových hrách, protože je to hráč s kvalitní střelou i rozehrávkou. Také od něj se hodně očekává i vzhledem k jeho vysoké smlouvě.
Budeme si držet palce aby Sekera očekávání naplnil a nedopadli jsme s ním stejně jako v minulé sezoně s Nikitou Nikitinem, který dostal pohádkovou smlouvu a jeho výkony zůstaly někde daleko v Rusku, asi na dovolené. Nikitina se Chiarelli určitě bude snažit vyměnit, ale vzhledem k jeho výkonům i oné smlouvě je napravděpodobné, že po něm některý z klubů sáhne. Pokud Nikitin zůstane, je samozřejmě možné, že se rozvzpomene na své kvalitní výkony v dresu Columbusu, stát se může cokoli. Ale myslím si že se to nestane. :o) Za posilu se může počítat vlastně i Darnell Nurse. Ten je sedmičkou draftu z roku 2013, v minulé sezoně nakoukl do NHL ve dvou zápasech na začátku sezony a ukázalo se, že ještě potřebuje dozrát. Podle prozatímních testů a přípravy se ukazuje, že už se tak stalo. Nurse by měl být do budoucna jedním z našich stavebních kamenů a jsem na něj moc zvědavý, jak se s tím popere. To samé i Oscar Klefbom, tito dva mladíci jsou nadějemi Oilers. Smlouvu si nakonec vysloužil i Justin Schultz, který už dávno měl být hnacím motorem naší defenzivy, ale stále se ještě někde hledá. Pokud nebude vyměněn, tak nadcházející sezona bude už asi poslední na to, aby chytil šanci za pačesy, potenciál na to má. V týmu zatím zůstávají zkušení Mark Fayne a také kapitán Andrew Ference. Fayne si své odehrál a jeho příchod nebyl krokem vedle jako u Nikitina. U Ference už to tak jednoznačné není. Tato sezona se mu nepovedla a je otázka v jakých výkonech bude pokračovat. Podle mne by bylo nejlepší kdyby mu bylo odebráno kapitánské céčko – je možné že i to ho mohlo svazovat. V záloze máme ještě nadějné mladé obránce z farmy Brandona Davidsona, Davida Musila, Jordana Oesterleho nebo Brada Hunta, i ti mohou v příští sezoně dostat šanci v prvním týmu tak jako tomu bylo letos. Možná že některý z nich se i chytí a v NHL už zůstane.
Zatím tedy odešel do Maple Lefs pouze slovenský mladík Martin Marinčin, který s Torontem dokonce už podepsal smlouvu.
Jaká je situace v útoku? Jako volný agent s námi podepsal smlouvu centr Mark Letestu. Ten posledních několik sezon odehrál v Columbusu. Pochází z Alberty a vrací se tedy do poměrně známého prostředí a myslím, že je dobře že právě takoví hráči v Edmontonu budou působit. Letestu může navíc nastupovat i na křídle a je tedy flexibilní. Je to spíše defenzivnější typ a důrazný hráč, doufejme, že nám v tomto směru pomůže. Další pořízek a další posila, která k nám pro změnu byla vytrejdována se jmenuje Lauri Korpikoski. Tento fin je už spíše ofenzivní typ hráče, ale v posledních letech v Arizoně poněkud ztratil na produktivitě, která ho dříve zdobila. Probudí se opět u nás? Uvidíme.. Korpikoski byl vyměněn za bojovníka Boyda Gordona, který je ryzím centrem a vzhledem k přetlaku na tomto postu pro něj nezbylo místo. Gordon v Edmontonu ale odvedl velice kvalitní služby a mě tento odchod trochu mrzí. Samozřejmý je ale fakt, že míst v sestavě je omezený počet a takový je prostě hokejový život. Gordon byl u nás specialistou na vhazování a právě pro tuto schopnost byl často využíván hlavně v početních výhodách, ale i nevýhodách a na koních zápasů když tým potřeboval získat útočné pásmo. Z tohoto pohledu jsme určitě přišli o kvalitního hráče a doufejme, že najdeme někoho, kdo ho dokáže nahradit.
To je prozatím na přestupovém trhu vše. My ale jako posilu můžeme vnímat Leona Draisaitla. Ten byl v roce 2014 draftován jako třetí po vynikající sezoně ve WHL v týmu Prince Albert Raiders a trenér Dallas Eakins nemeškal a prakticky hned ho hodil do víru NHL. Jak to dopadlo všichni víme.. Draisaitl má v sobě obrovský potenciál a má na to se stát jedním z lídrů týmu, potřeboval na to ale dozrát. Po 37 zápasech v týmu Oilers byl poslán zpět do WHL, tentokrát do týmu Kelowna Rockets a byl to dobrý krok, který mu určitě pomohl. Stal se tam totiž jedním z nejlepších hráčů celé soutěže, hodně mu pomhlo i to, že za tým Kelowny odehrál velkou porci zápasů play off a i v nich Draisaitl vynikal nad ostatní. Očekává se, že jeho doménou nebude velké množství střílení gólů, ale spíše jejich připravování. Jeho styl hry by se dal přirovnat k esům této disciplíny jako Niklas Backstrom nebo Joe Thornton, ale to už je na Draisaitlovi jestli už nyní je na NHL připraven. Myslím, že v nové sezoně začne na farmě v AHL, ale samozřejmě jak na tom je se ukáže během přípravných zápasech a může se stát, že opět dostane šanci hrát už od začátku sezony a tentokrát to může vypadat o sto procent jinak než v té minulé. Draisaitl určitě o místo v sestavě zabojuje a jeho blízký osud bude držet v rukou teď už nový trenér Todd McLellan.
A tou největší posilou je samozřejmě Connor McDavid. Dále se o tom znovu rozepisovat je zbytečné. :o)
Ti, o kterých se v souvislosti s trejdy nejvíce mluvilo tedy prozatím zůstávají a jestli se ještě tímto kádrem bude hýbat, je otázkou. Možné je, že nejvíce skloňovaní hráči Nail Yakupov nebo Justin Schultz v týmu zůstanou a budou mít asi už poslední pokus na to v Edmontonu ukázat co v nich je. Oba v sobě mají určitě obrovský potenciál a po svých nováčkovských prvních sezonách kdy se jim dařilo, přišly sezony útlumové a tito hráči jsou daleko za očekáváními. Pokud ale v nově se tvořícím týmu probudí své schopnosti, mají se soupeři čeho bát, protože spící hvězdy, to je naše achillová pata.
V záloze na farmě máme ještě další mladíky, kteří mohou dostat během sezony šanci a kteří určitě mají co říci. Ať už to je nadějní rusové Bogdan Yakimov a Anton Slepyshev, američan Andrew Miller nebo fin Iiro Pakarinen. I ti mohou během sezony vším zamíchat. Nadějí tedy máme dost a dost a snad se některým z těchto hráčů podaří své schopnosti ukázat i v NHL probojovat se do sestavy prvního týmu a hlavně udržet se v ní.
Ještě připomenu, že jsme také změnili farmářský tým v AHL. Nynější Oklahomu city Barons střídají Bakersfield Condors z Kalifornie.
Na úplný závěr se pokusím o sestavu, jak bych jí viděl já…
Talbot – Nilsson
Sekera – Gryba Hall – McDavid – Eberle
Klefbom – Schultz Pouliot – Nugent-Hopkins – Yakupov
Nurse – Fayne Korpikoski – Lander – Purcell
Reinhart Hendricks – Letestu – Klinkhammer
Ale, kdo ví… ani mladé pušky nic nepoví…
