Hokejoví nadšenci hlásící se k víře v Edmonton Oilers si mohou během letošního horkého léta užívat přívalu veskrze pozitivních informací. Pomineme-li fakt, že optimismu se v řadách fanoušků albertského klubu podléhá v letním období s železnou pravidelností, můžeme si přeci jen povšimnout jistých zásadních rozdílností. A co teprve zpráva zpráv, že se hokejový bůh rozhodl znovu sestoupit z nebes a vtělit se do mladého klučiny odkudsi z Ontaria. Dokonce ještě stihl zařídit, aby Oilers vyhráli draftovou loterii a on si tak mohl zahrát ve stejném klubu, jako při své první návštěvě hokejových smrtelníků. Tehdy se mu říkalo Wayne Gretzky.
Skoro to vypadá, že jistí Oilers z mrazivé Alberty zase jednou budou někoho zajímat. Není den, kdy by sportovní servery nechrlily nové a nové zprávy o McDavidovi. Jaké byly jeho pocity po draftu, jak se uvedl ve svém novém klubu, čím vším dal oněch 5 branek při svém prvním utkání v dresu Oilers (co na tom, že se jednalo jen o modelové tréninkové utkání). Dokonce už víme i to, že nejí zeleninu. Ideální výplň okurkové sezony chtělo by se říci. Klub, po kterém od roku 2006 neštěkl ani pes, je zpátky. Takzvaní módní fanoušci mají žně. Oblíbenost Edmontonu a především McSpasitele vzrůstá geometrickou řadou napříč kontinenty. Jeden laciný důkaz za všechny – australský country zpěvák Keith Urban oblékl při svém nedávném koncertu v Rexall Place oranžový dres otloukánka ligy posledních let – místních Oilers. Udělal by to před rokem nebo dvěma? Jen pro pořádek – nejvíce na dračku jde v současné době ten s číslem hráče, který v NHL neodehrál ještě ani jednu jedinou minutu. Zkuste hádat, jak se jmenuje. Paradox? Ale kdež. Oilers jsou zkrátka v kurzu. Aby toho kolem Naftařů nebylo málo, tak úvodní buly sezony 2016/2017 bude vhozeno pod střechou supermoderní arény, na kterou čekali příznivci Oilers dlouhá léta. Rogers Place by měla patřit k tomu nejlepšímu svého druhu na světě. A opravdu bude stát v Edmontonu! Věřte nebo ne. Kdepak Montreal, kdepak Toronto. Sever provincie Alberta bude v nadcházejících letech hokejovým pupkem světa. A propos, neví někdo, co je to Calgary?
Dlouholetí fanoušci Oilers se možná při tomto hemžení necítí příliš ve své kůži. Nejsou na něj zvyklí. Jako by jim jejich klub někdo bral a obletoval ho víc než princ Popelku na plese. Možná ti samí lidé, kteří se ještě nedávno téhle umouněné dívce vyhýbali obloukem. Příznivci, kteří Oilers zbyli při bolestném oddělování zrn od plev během nelítostným sezon plných porážek, dumají, co se to s jejich týmem vlastně děje. Je ale důvod trápit své hokejem posedlé duše a spílat nad novými pořádky? Jsou to přece stále ti samí Oilers, jen se pozvolna posouvají ze dna zapovězení a sní svůj sen o návratu na hokejové nebe. Na nebe, ze kterého byli násilně sneseni s koncem ofenzivních 80. let a na které mají neustále oprávněný nárok. Další hokejové nanebevstoupení je téměř nevyhnutelné, a kdo si počká, ten se dočká. Nebo se jedná jen o nekontrolovatelnou dávku zrádného letního optimismu? Amen.
