Oilers podlehli v posledním utkání na domácím ledě Chicagu 3:4 v prodloužení. Prohra je to pro letošní ročník takřka symbolická. Ne, že by Edmonton letos prohrával často v nastaveném čase, ale pokud se jedná o porážky o jednu branku, tak v tom by mohli být hráči z Alberty pasováni neoficiálními šampiony celé NHL. Naftaři totiž prohráli z dosavadních 19 odehraných utkání plných 12 mačů a polovinu z nich právě o jednu jedinou branku. Téměř každý sportovec Vám potvrdí, že porážky v zápasech, ve kterých není Váš tým horší a které jsou vyrovnané, trápí hráčovu mysl mnohem více, než porážky rozdílem třídy. A pokud se takových proher nakupí během sezony více, může to mít zničující negativní důsledky nejen na bodové konto klubu, ale také na psychiku celého mužstva.
Současní Oilers jsou psychicky labilním mužstvem, to je téměř neoddiskutovatelný fakt. Těsné porážky sebevědomí mladého týmu zašlapávají ještě hlouběji a sami hráči přestávají věřit, že mohou být úspěšní, že mohou vítězit. Samozřejmě, čas od času se vyhrát povede, ale tým, který chce pomýšlet minimálně na účast ve vyřazovacích bojích, musí umět „udělat“ šňůru výher a pokud možno tak činit opakovaně. Poslední taková série se v podání Oilers datuje do října 2014, kdy se Edmontonu podařilo zvítězit čtyřikrát v řadě. Ani to však týmu nakonec příliš nepomohlo a v dalších kolech se vše vrátilo do vyjetých kolejí. Skoro osudovým se v kolonce vyhraných zápasů stává pro Naftaře číslo šest. V uplynulém ročníku se Oilers po dosažení tohoto počtu vítězství herně úplně rozložili a v následujících 11 utkáních si na své konto připsali 11 proher. Toto jalové období nakonec tým stálo veškeré naděje na play off a už před vánočními svátky bylo jasné, že Edmonton má na krku další hrubě nepovedený ročník. V letošní sezoně si zatím Oilers po šesté výhře, kterou zaznamenali na ledě Anaheimu, připsali v následujících třech zápasech tři porážky a dávají tak nebezpečně vzpomenout na loňské období hrůzy.
Další zajímavostí je, že po odehraných 19 zápasech mají edmontonští dokonce o bod méně, než tomu bylo ve stejnou dobu v minulé sezoně. Velice podobné jsou rovněž hodnoty nastřílených a inkasovaných branek. V loňských 19 utkáních Oilers vsítili dohromady 48 gólů, letos 50. V edmontonské brance naopak loni skončilo za stejné období 65 kotoučů, letos jich zatím bylo 62. Jednoduše by se dalo konstatovat, že oproti loňsku nezaznamenal klub z Oil Country žádný progres a pokračuje tak v před lety započaté mizérii. Jeden podstatný rozdíl však je u současné družiny lodivoda Todda McLellana k vidění. A je to rozdíl zásadní, který současné neúspěšné Oilers velice odlišuje od neúspěšných Oilers Dallase Eakinse verze „Podzím 2014“. Během října a listopadu 2015 by se totiž dala utkání, ve kterých Naftaři herně propadli, spočítat na prstech jedné ruky. Naopak, Oilers běžně prohrávají zápasy, ve kterých jsou lepší než jejich soupeři. Bohužel scénáře takových utkání bývají velmi podobné – Oilers buď horko těžko dotahují v úvodních fázích nabranou ztrátu nebo těsně před koncem přijdou o slušně rozehrané utkání a výsledkem bývají ony frustrující těsné porážky. Zda se podaří současnému kádru zlomit osud a otočit kormidlem na vítěznou vlnu, to by nám měly napovědět nejbližší zápasy. Doba hájení je pomalu u konce.
