Na ledě posvátného stánku, Air Canada Center, v Torontu se proti sobě postavily týmy s velkou minulostí a poněkud trudnou současností, ze které se ani jeden z nich stále ne a ne vymanit a obě mužstva se stabilně, stejně jako nyní, krčí na samém dně svých konferencí, potažmo celé soutěže. Maple Leafs šli na led s psychologickou výhodou, neboť v posledních letech se jim na Oilers velmi daří.
Do brankoviště hostů se očekávaně postavil švédský dlouhán Anders Nilsson, který se v poslední době dostal do slušné formy a pohody, již potvrdil o víkendu na ledě silného Pittsburghu, kde předvedl 39 zákroků s úspěšností nad 95%. Domácí klec obsadil mladičký a talentovaný Garret Sparks, který si tímto odbyl svoji premiéru v nejlepší hokejové soutěži světa. Hostojící trenér Todd McLellan ctil pro tentokráte otřepané heslo, že „vítězná sestava se nemění“, Naftaři tak nastoupili v totožné sestavě, jak pře svém úspěšném „lupu“ na ledě Penguins.
Oilers začali utkání aktivněji, ovšem v 7 minutě si za hákování šel na trestnou lavici odpočinout za hákování první centr Leon Draisaitl a domácí jeho prohřešek nemilosrdně ztrestali. Nacvičenou kombinaci po přihrávce Jamese van Riemsdyka zakončil nekompromisně Leo Komarov. Po drobném útlumu a chvilkové převaze domácích se Oilers opět nadechli a získali optickou herní převahu. Na ledě byli vidět zejména Hall s Draisaitlem. Do větších šancí se však dostat nedokázali, nepomohla jim k tomu ani přesilová hra. Když už se dostali do nebezpečnějšího zakončení (např. Jordan Eberle), spolehlivě působil v brankovišti domácích Sparks. Domácí cílili na branku Naftařů v první části hry pouze třikrát, přesto si do kabin odnesli náskok 1:0.
Herní převahu a nebývalou pohodu si hosté přenesli i do třetiny druhé. Hned v úvodu měl velikánskou šanci Draisaitl. Z tempa Olejáře nevyvedlo ani oslabení při vyloučení Hendrickse a pokračovali v nátlakové hře a snaze o vyrovnání. Tlak vyvrcholil ve 28 minutě hry, Justin Schultz bohužel tvrdou ranou trefil pouze tyč za již překonaným Sparksem. Od této chvíle se Javorové listy nadechli, hru vyrovnali a diváci tak mohli sledovat zajímavý, vyrovnaný a výborný hokej na obou stranách. Přesto to byli hosté, kteří měli další jedinečnou příležitost srovnat stav zápasu. A opět to byl Leon Draisaitl, který ujel domácí obraně a ač faulován, dostal se ke slušnému zakončení, Sparks se však vytasil se skvělým zákrokem a srovnání stavu nedovolil. Hosté sice vytěžili přesilovou hru, ovšem možná mohlo být nařízeno i trestné střílení. Přesilovou hru navíc rozdělil klakson oznamující konec druhé třetiny.
Třetí část hry začali hosté již zmíněnou přesilovkou, ale žádnou vážnější šanci si nevytvořili, Toronto se v pohodě ubránilo. Hra byla v těchto fázích utkání vyrovnaná, oba brankáři si připsali několik těžších zákroků. Už několikerý zápas po sobě nebylo přáno ani nejproduktivnějšímu hráči Olejářů Tayloru Hallovi, který pálil sám i přihrával do nadějných příležitostí svým spoluhráčům. Ve 44 minutě trefil vyhazovaným kotoučem český obránce Roman Polák Oscara Klefboma, který musel s krvavým zraněným opustit kolbiště a zamířil do šaten (zraněný však nebylo naštěstí vážné a švédský zadák se zanedlouho na led opět vrátil). Ve 48 minutě přišlo patrně rozuzlení zápletky dnešního zápasu. Od modré pálil Jake Gardiner a Nazem Kadri tečoval puk mimo dosah Nilssona. Rozhodčí ještě prozkoumali videozáznam, ale verdikt byl pro hosty nemilosrdný. O hru vysokou holí se nejednalo, stav 2:0 pro domácí. Druhý gól Maple Leafs očividně uklidnil, hostům nebylo možné upřít snahu, ale tlak již byl spíše platonický a vážnější situace před Sparksem nepřinášel. Chyběla jiskra a „drajv“, patrně se projevila únava, kdy tíha zodpovědnosti za střílení gólů při zraněních Jakupova a McDavida leží očividně jen na jednom útoku. Pět minut před koncem zápasu nabídl hostům šanci na zdramatizování utkání domácí Gardiner, který dostal menší trest za podražení. Ale ani další početní výhoda hostům nevyšla podle představ a domácí se bez větších potíží ubránili, a ještě si v oslabení podnikli velmi nebezpečný protiútok, Nilsson však Naftaře udržel ve hře. Dvě minuty před koncem hostující trenér stáhl Nilssona na střídačku a hosté zkusili power play. Usadit se natrvalo v útočném pásmu se jim však nezadařilo. Navíc Nilsson se musel do branky ještě vracet. Při druhém odjezdu na střídačku přišli Olejáři na modré o touš a a po dalším nepřesvědčivém zásahu hostující obrany na své obranné modré čáře Leo Komarov svým druhým gólem přitloukl „víko na rakvi hostí“ tvrdě a nesmlouvavě. Asistenci u této branky si připsal James van Riemsdyk, který tak byl u všech třech gólů domácích s bilancí 0+3. Poslední minuta hry se již dohrála jen z povinnosti.
Edmonton na ledě Toronta nepředvedl špatný výkon. Sice vyslal na své poměry poměrně málo střel na branku hostí (24), ale většinu zápasu tahal za delší konec provazu. Bohužel nedaří se v produktivitě. V posledních zápasech zvlhl střelecký prach zejména tandemu Hall – Draisaitl. Eberle ještě není v ideální formě a Nugent-Hopkins je ve druhé řadě trochu utopený. Nedaří se přesilovky, což i v dnešním zápase bylo klíčové. Oba týmy si v nerovnovážném počtu hráčů na ledě zahrály 3x, klíčový první gól, který hru nesmírně ovlivnil, však právě v přesilovce dali domácí. Těší stabilní forma Nilssona, který dnes, i přes prohraný zápas, úspěšnost zákroků podržel na slušných 92%. Bez gólů se však vyhrávat nedá! Co je potom platný výborný výkon brankáře a sympatické hra. Bohužel vzývaná delší bodová série se opět nekoná, po třech získaných bodech v řadě je tu opět nula, z pěti zápasového tripu tak Oilers vezou domů do Edmontonu 3 bodíky, na postup do paly off, ba na výraznější posun tabulkou západní konference žalostně málo.
U domácích zmiňme vychytanou nulu v prvním „velkém“ zápase Garreta Sparkse a vyhlášení první hvězdou utkání, zaslouženě! To je debut snů. Na ledě vynikli ještě další dva borci nad všechny ostatní, a sice James van Riemsdyk (0+3) – druhá hvězda a a finské řízné levé křídlo Leo Komarov (2+0) – třetí hvězda.
Na ledě se objevil jediný zástupce české hokejové školy, domácí defenzivní obránce Roman Polák. Na ledě strávil přes dvacet minut času hry a dostál tomu, proč na něj domácí couch sází, Toronto vyhrálo zápas s nulou, takže pro Romana Poláka nejvyšší míra úspěchu.
